zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Odvoz zdravotního odpadu

02.06.2014
Odpady
Firemní ekologie
Odvoz zdravotního odpadu

Jak správně nakládat s malým množstvím zdravotnického odpadu?

Dotaz

Při kontrole zdravotnického zařízení jsme narazili na problematiku likvidace zdravotnického odpadu u subjektů, kteří mají hodně nízkou produkci infekčních odpadů. Náš dotaz se proto týká nakládání s odpady ze zdravotnických zařízení především typu 180101 ostré předměty (kromě čísla 180103), 180103 odpady, na jejichž sběr a odstraňování jsou kladeny zvláštní požadavky s ohledem na prevenci infekce, 180109 jiná nepoužitá léčiva. V objektu polikliniky je několik ordinací (cca 20) s různou odborností, z nichž některé mají samostatně zajištěnu likvidaci zdravotnických odpadů s oprávněnou osobou na základě smlouvy. Některé sdruženě odkládají odpady do společných nádob, které má smluvně zajištěny jedna z těchto ordinací. Dalším způsobem, který lékaři používají, je odvoz odpadů na jinou polikliniku, kde provozují další ordinaci pro niž mají zajištěný odvozu odpadů s se smluvním partnerem zdravotnického zařízení. Lékaři, kteří nemají zajištěnou likvidací odpadů přímo s oprávněnou osobou, argumentují tím, že mají příliš malé množství zdravotnických odpadů a oprávněné osoby jim nechtějí pro tato malá množství bez naplnění kapacity pro odvoz jezdit.

Lze akceptovat výše uvedené způsoby nakládání se zdravotnickým odpadem s ohledem na povinnosti původců odpadů dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech? Jak je to v případě, kdy v jedné ordinaci provádějí praxi třeba tři lékaři, měl by mít každý z nich vlastní smlouvu a sběrnou nádobu?

Odpověď

Problémy s odvozem malého množství odpadu, se objevovaly prakticky od účinnosti zákona č, 185/2001 Sb., o odpadech, a to především v souvislosti s nakládáním s odpady podobnými komunálnímu odpadu, vznikajícími při podnikatelské činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání v prostorech (např. kancelářích), pronajatých v domech soukromých vlastníků. MŽP řešilo problém svými stanovisky, která vycházela z definic pojmů odpad (§ 3 odst. 1 zákona o odpadech) a původce odpadů (§ 4 písm. x) zákona o odpadech) a z povinností původců odpadů stanovených zákonem o odpadech (především § 12 a § 16).

Podle § 4 písm. x) zákona o odpadech je původcem odpadů, mimo jiné v definici vyjmenované osoby, právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejichž činnosti (míněno podnikatelské činnosti) vznikají odpady. Původce je zároveň jejich vlastníkem. Podle uvedené definice je při rozhodování v uvedených případech, původcem přednostně ten, kdo přímo provozuje činnost, při které odpad vzniká, To je nájemník. Mohl by to však být (především v případě odpadu podobného komunálnímu odpadu) i vlastník nemovitosti, který prostory v ní pronajímá, protože odpad vzniká vlastně i při jeho činnosti - tj. pronajímání prostor jeho nemovitosti k těmto podnikatelským činnostem. Tato druhá možnost je spíše účelová a pokud existují obě možnosti, dá se této druhé využít pouze pokud obě strany - pronajímatel i nájemník - souhlasí.

Z hlediska zákona o odpadech je totiž především důležité, aby byl v každém okamžiku nakládání s tímto odpadem znám jeho původce, který je povinen plnit veškeré povinnosti původce odpadu podle § 16 zákona a je za odpad zodpovědný až do doby jeho předání oprávněné osobě podle § 12 odst. 3 zákona.

Pokud vlastník pronajímaného objektu s tímto řešením nesouhlasí, mohou původci odpadu - jednotliví lékaři - uzavřít smlouvu (např. mandátní) s jinou osobou, že za ně bude všechny nebo některé z jejich povinností plnit. Odpovědnosti původce odpadu za jejich splnění se však nezbavuje, protože nedochází k převedení vlastnictví odpadu. Je tedy důležité upravit povinnosti smluvního partnera vůči původci odpadů zmíněnou smlouvou. Smluvní podmínky záleží na shodně projevené vůli smluvních subjektů.

Z výše uvedeného vyplývá, že ve Vašem dotazu uvedený problém by v souladu se zákonem o odpadech a zmíněnými stanovisky MŽP k řešení stejného problému s komunálním odpadem, mohl být podle konkrétních podmínek řešen některým z dále uvedených způsobů:

1) Původcem odpadu ze zdravotnictví (skupina 18 podle Katalogu odpadů), vznikajícího v prostorách polikliniky, je vlastník polikliniky, neboť odpad vzniká při jeho činnosti, kterou je pronajímání ordinací za účelem provozování zdravotní péče. V tom případě má všechny povinnosti původce (hlavně podle § 16 zákona o odpadech) vlastník objektu, a to až do předání odpadu oprávněné osobě k jeho převzetí (§ 12 odst. 3 zákona o odpadech).

Pokud má být původcem odpadu pronajímatel (vlastník objektu), měla by být s ohledem na přehlednost situace pro kontrolní orgány tato skutečnost výslovně upravena v písemných smlouvách mezi nájemci (lékaři) a pronajímatelem. Způsob a výše stanovení platby za tuto službu je plně v dispozici smluvních stran a je pouze na nájemci a pronajímateli, zda smlouvu o zajištění služeb spojených s nakládáním s odpady uzavřou.

2) Lékaři - nájemníci ordinací jsou původci odpadu, který vzniká při jejich činnosti v pronajaté ordinaci a jsou za odpad a plnění povinností při nakládání s ním odpovědni až do jeho předání oprávněné osobě.

K zajištění plnění všech nebo některých povinností původce při nakládání se stanovenými odpady ale uzavřou smlouvu (nejlépe mandátní) s jinou osobou, nejlépe s jedním z lékařů polikliniky, kterou se tato osoba zaváže plnit nebo zajistit, třeba za sjednanou cenu, plnění povinností (všech nebo jen některých) původce odpadů za ostatní lékaře v objektu (se všemi, nebo jen s několika z nich).

V tomto případě jednotliví lékaři, kteří smlouvu uzavřou, zůstávají původcem odpadu s plnou zodpovědností za nakládání s ním. Osoba, se kterou uzavřou smlouvu je odpovědná původci za plnění ve smlouvě sjednaných služeb. Je tedy nutné pečlivě smluvně upravit všechny podmínky. Při tomto způsobu zajištění plnění povinností původců je zvlášť důležité vedení průběžné evidence odpadů (§ 39 odst. 1). Každý původce musí vést vlastní průběžnou evidenci o odpadech a způsobu nakládání s nimi. Předání odpadů osobě, která plní povinnosti za ostatní lékaře, není předáním odpadu oprávněné osobě k jejich převzetí. Tato osoba zřejmě povede za původce společnou evidenci pro účely předání většího množství odpadu oprávněné osobě. Každý původce však zodpovídá za svůj odpad a měl by proto vést evidenci i za svůj odpad zvlášť. Bude mu sloužit při kontrole orgány veřejné správy, ale i při rozpočítávání nákladů za odpad od jednotlivých původců.

Poslední způsobem, který, jak uvádíte, lékaři k zmíněným účelům používají, je odvoz odpadů na jinou polikliniku, kde provozují další ordinaci, pro niž mají zajištěný odvozu odpadů se smluvním partnerem zdravotnického zařízení. Tento způsob bych nedoporučila. Je třeba si uvědomit, že vyjmenované odpady skupiny 18 jsou odpady většinou nebezpečné, pro které zákon o odpadech stanoví přísnější požadavky. Již samotná přeprava nebezpečných odpadů na jiné pracoviště bude ztížena povinností vést evidenci nebezpečných odpadů při jejich přepravě (§ 40 zákona o odpadech). Podle § 40 odst. 1 zákona o odpadech jsou odesílatel a příjemce odpadu povinni vést evidenci přepravy odpadu, a to v elektronické podobě prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí54). Evidence není limitována množstvím přepravovaného nebezpečného odpadu, jediným omezením je, že se nevede při vnitropodnikové přepravě zabezpečované vlastními dopravními prostředky, pokud nepřesahuje areál provozovny.
Problém by zřejmě byl také se stanovením příjemce odpadů atd.

Autor. Mgr. Věra Dubanská CSc.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí