Nebezpečný odpad a REACH

Dotaz:
Mám dotaz ohledně nařízení REACH.

Vztahují se podmínky nařízení REACH na firmu, která předává nebezpečný odpad (skupina č. 13) oprávněné osobě ve formě zpětného odběru nebo výkupu?

Odpověď:

Vztah zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpadech") k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek a o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, ze dne 18. prosince 2006 (dále jen "REACH"), je vymezen působností nařízení REACH (čl. 2) a stanovením okamžiku, kdy se věc stává, nebo přestává být odpadem podle zákona o odpadech (§ 3 odst. 5 a 6) a právních předpisů, řešících uvádění výrobků na trh, především zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky.

K této problematice vydala v květnu 2010 Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) materiál s názvem Pokyny k odpadům a zpětně získaným látkám, referenční číslo: ECHA-10-G-07-CS. Z pokynů ECHA mimo jiné vyplývá, že:

1. REACH stanoví povinností pro výrobce, distributory a uživatele látek jako takových, látek obsažených v přípravcích a látek obsažených ve výrobcích.
2. Podle čl. 1 odst. 2 REACH "látkou, přípravkem ani předmětem ve smyslu článku 3 tohoto nařízení není odpad, jak je vymezen směrnicí Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic o odpadech". Požadavky na látky, směsi a předměty uvedené v nařízení REACH se tedy nevztahují na odpady.
3. Jakmile určitý materiál "přestane být odpadem", platí pro něj v zásadě tytéž požadavky podle nařízení REACH, jako pro jakýkoli jiný materiál, avšak pro výrobky z odpadů, splňující stanovené podmínky, REACH v čl. 2 odst. 7 písm. d) uděluje řadu výjimek z registrace zpětně získané látky. Platnost výjimky závisí na tom, zda byla stejná látka již dříve registrována.
4. Rozhodnutí, kdy odpad "přestává být odpadem", nebo látka se nestává odpadem, protože je vedlejším produktem, je podle platného zákona o odpadech, rozhodující i pro rozhodnutí, zda na danou situaci se aplikuje nařízení REACH.
5. Stanovení okamžiku, kdy se z odpadu stává výrobek, REACH odkazuje na platné znění rámcové směrnice o odpadech, z čehož vyplývá, že přechod odpadu na výrobek, stanovení podmínek a okamžiku tohoto přechodu, stanoví v souladu se směrnicí o odpadech, zákon o odpadech. Tímto okamžikem zároveň odpad přechází z působnosti zákona o odpadech do působnosti REACH, pokud nespadá do výjimek podle čl. 2 odst. 7 písm. d) REACH.
6. Pokud látku ještě nezaregistroval jiný subjekt, nejsou splněny podmínky čl. 2 odst. 7 písm. d). Na subjekty provádějící zpětné získávání, kterým tuto látku vyrábějí, se tedy mohou vztahovat povinnosti spojené s registrací. To znamená, že subjekt provádějící zpětné získávání, který svou látku předběžně nezaregistroval, nemůže tuto látku zákonně vyrábět ani uvádět na trh, dokud ji on nebo jiný subjekt nezaregistruje.

Odpověď na Váš dotaz, jak z výše uvedeného vyplývá, závisí na tom, zda firmou předávaná věc v daném okamžiku je nebo není odpadem.

Váš dotaz obsahuje oba případy, rozdělíme jej tedy na dva:

a) vztahují se podmínky nařízení REACH na firmu, která předává nebezpečný odpad (skupina č. 13 Katalogu odpadů) osobě oprávněné osobě k jeho výkupu?

b) vztahují se podmínky nařízení REACH na firmu, která předává tentýž materiál, jako použitý výrobek - nikoliv odpad - osobě povinné k jeho zpětnému odběru podle § 38 odst. 3 zákona o odpadech?

Ad a) Již z definice pojmu "nakládání s odpady" - (§ 4 odst. 1 písm. e) zákona o odpadech) je zřejmé, že předávání odpadů oprávněným osobám ke sběru a výkupu odpadů, je nakládáním s odpady podle zákona o odpadech, na které se REACH nevztahuje.

Ad b) Poněkud složitější případ je zpětný odběr vybraných výrobků. Nejedná se o nakládání s odpady, ale již podle názvu tohoto institutu (§ 38 zákona o odpadech) je zřejmé, že zpětný odběr je odebírání použitých vybraných výrobků (§ 38 odst. 1 zákona o odpadech), které se odpadem stávají podle § 38 odst. 8 zákona o odpadech ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění ve smyslu zákona o odpadech, tedy jako odpadu.

Podle § 38 odst. 3 zákona o odpadech, povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky uvedené v odstavci 1 uvádí na trh již jako nové (dále jen "povinná osoba"), a povinnosti registrace podle REACH k nim má tedy již splněné. Tato povinná osoba rozhodne, zda budou použité výrobky dále použity k původnímu účelu (použitý výrobek), nebo jako odpad předány osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Ke zpětnému odběru povinné osobě nabízí vybrané použité výrobky jejich poslední uživatel, ten však není původcem odpadů (ke zpětnému odběru odevzdává výrobky).

Firma, která použitý výrobek odevzdává osobě povinné jej zpětně odebírat, neodevzdává sice odpad, na který se REACH výslovně nevztahuje, ale ani výrobek z odpadu, ke kterému by musela v případě, že by se na něj nevztahovala žádná z výjimek (čl. 2 odst. 7 písm. d) REACH) splnit registrační povinnost podle REACH. Vámi uváděná firma odevzdává použitý původní výrobek jeho výrobci (povinné osobě), který plní povinnosti výrobce podle REACH při uvádění na trh nového výrobku. Teprve tento výrobce rozhodne, jak se zpětně odebraným výrobkem bude dále naloženo, např. zda se stane odpadem předáním osobě oprávněné nakládat s ním jako s odpadem.

Přesto, že i v tomto případě, je rozhodující okamžik, kdy se z výrobku stane odpad, na firmu, která předává použité výrobky povinné osobě, se ani v tomto případě REACH nevztahuje. Věc se totiž stane nebo nestane odpadem až rozhodnutím povinné osoby, nikoliv firmy, která použitý výrobek předala do zpětného odběru. Na tu by se povinnosti REACH vztahovaly tehdy, kdyby uváděla na trh své vlastní výrobky, získané využitím (recyklací) odpadu.

Autor: Mgr. Věra Dubanská CSc.,