Recyklujme, recyklujme, recyklujme!

Není žádným tajemstvím, že stav recyklování komunálního odpadu dosahuje v některých členských zemích, včetně České republiky, doslova tristních výsledků.

Tři měsíce uběhly ode dne, kdy Evropská komise představila dlouho očekávaný ,,Akční plán pro oběhové hospodářství." I když suchopárně úřednický název dokumentu přinesl mnohým spíše rozčarování, je důležité, že uvnitř dokumentu se skrývá ambiciózní hospodářský koncept založený na principech sdílení, opětovného použití, oprav a recyklace materiálů s cílem výrazně zredukovat množství odpadu, který Evropané v současnosti produkují.

Je pravdou, že Evropa dnes čelí problémům zásadnějším než ,,pouhé" zlepšování životního prostředí, ale i tak lze věřit, že plán na oběhovou ekonomiku nebude v České republice ani v jiné členské zemi EU odsunut na druhou, třetí či ještě vzdálenější kolej. Na události a trendy ve světě musíme totiž pohlížet z širšího hlediska. Momentálně se Unie vyrovnává s proudem migrantů prchajících z oblastí postižených válkou a násilím. Ty ale klidně mohou doplnit, či vystřídat ti, jejichž životní podmínky ohrožuje právě změna klimatu, k níž neudržitelně přispíváme i my samotní. Možná si to nepřipouštíme, již dnes je několik milionů environmentálních uprchlíků nuceno migrovat, a toto číslo bude mít vzestupnou tendenci.

Ve světle migrační krize bychom neměli zapomínat na predikci hospodářské situace. Ačkoliv je Evropě předpovídán mírný růst, velkou roli bude hrát vývoj v Číně, v ostatních rozvojových ekonomikách. Jejich případné ekonomické krize se negativně projeví v toku světového obchodu. Odpověď, jak zajistit stabilní růst, může poskytnout právě plán oběhového hospodářství. Ten může dlouhodobě přispět až 600 miliardami eur ve formě úspor a vytvořit až 170 tisíců nových pracovních míst. Pokud bude koncepce implementována správně, další statisíce pracovních míst by mohly být vytvořeny nepřímo.

Jako u všech plánů, i u tohohle však existuje háček. Bez základních investic do infrastruktury, vzdělávání, do výzkumu a vývoje akční plán fungovat nebude. Česká republika přitom může použít zdroje, jež Evropská unie nabízí. Zdaleka se nejedná jen o evropské investiční a strukturální fondy a tzv. národní obálky. Co nejlépe bychom měli využít i ostatní možnosti, například vědecký program Horizont 2020, nabízející projektům zaměřujícím se na oběhové hospodářství až 650 milionů eur, či prostředky Evropského fondu pro strategické investice. Jen Horizont 2020 má do začátku března 2016 otevřeno pět výzev v hodnotě 87,5 milionů eur, týkajících se využití vody, odpadu a inovací a desítky dalších jich spustí v budoucnosti.

Velká výzva čeká na strukturu daňového systému, který momentálně nahrává lineární ekonomice - tedy výrobě, použití a likvidaci produktů, aniž by tyto byly znovu začleněny do výrobního a spotřebního koloběhu. Nesmí být nadále možné, aby pro firmy bylo stále levnější nakupovat primární suroviny, než aby docházelo k efektivnímu recyklování a používání surovin druhotných. Tento systém není odpovědný ani environmentálně, ani hospodářsky.

Snad konečně nastává čas říci sbohem politice spaloven a skládek. Zbývá, aby Česká republika představila udržitelný plán, jak toho s evropskou pomocí dosáhne.

Autor: RNDr. Pavel Poc

Místopředseda výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu