Břidličná revoluce v USA může doplatit na své oběti

Třiašedesátiletý Craig Sautner je americký patriot, každý den si čte v Bibli, ve svých konzervativních postojích je neoblomný, na Spojené státy stále nedá dopustit. Ale přesto se ve své zemi cítí podvedený, uvláčený systémem, kde si "velký byznys dělá, co chce".

A velký byznys to není v jeho případě jen obecný pojem, ale těžařská firma Cabot Oil & Gas, která za ním, do jeho rodinného domku v městečku Dimock v severovýchodní Pensylvánii, přišla na jaře 2008 s nabídkou, ať jim pronajme pozemek k těžbě břidličného plynu.

Pomoct sobě i USA

Nebylo moc o čem přemýšlet, společnost mu dávala 2500 dolarů za akr a její zástupci navíc tvrdili, že nová metoda, kterou používají, je zcela čistá.

"A také říkali, že to je revoluční věc, která ukončí závislost USA na cizích zdrojích. I to se mi líbilo, že mohu něčemu pomoct, věřil jsem jim," říká Craig Sautner a sám sobě se hořce usměje.

S těžaři si - stejně jako všichni jeho sousedé v Dimocku - plácl s dobrým pocitem, že pomůže sobě i své zemi. A spolu s ostatními se tím rázem ocitl v epicentru boomu těžby břidličných plynů v USA.

Jejich zásoby zmapoval Americký geologický průzkum už v 70. letech, v souvislosti s tehdejší ropnou krizí. S pokrokem ve vrtné technice se tento plyn, uložený v dříve nedostupných kilometrových hloubkách, začal i těžit. V Texasu, na západě USA v Coloradu, ve Wyomingu.

Oheň v koupelně

Ještě v roce 2003 tehdejší šéf federální banky Alan Greenspan varoval, že zemního plynu, který vytápí polovinu amerických domácností a získává se z něj 20 procent elektrické energie, se bude v USA brzo nedostávat a Amerika musí počítat s jeho dovozem.

Přesně v té chvíli se už těžaři chystali na východě USA ke vstupu do rozsáhlé geologické struktury, které se v podloží Apalačských hor táhne přes několik států, od New Yorku přes Pensylvánii do Západní Virginie. V roce 2004 přišel čas zmocnit se tohoto bohatství, o rozloze tří Českých republik a s množstvím plynu srovnatelným s dosud největšími známými zásobami v oblasti Pars na území Íránu a Kataru. V Pensylvánii byl zprovozněn první vrt na břidličný plyn.

V dalších letech jich už byly stovky, loni tam působilo na 70 těžařských firem, které dohromady požádaly o zhruba 1600 povolení k vrtání, a odhaduje se, že by v příštích deseti letech těžaři v Pensylvánii chtěli mít 30 000 břidličných vrtů.

"Problémy začaly v létě 2008, nedlouho poté, co těžaři začali vrtat ve vzdálenosti tři sta metrů od našeho domu. Máme domácí studnu, okolo 100 metrů hluboký vrt, a najednou nám z kohoutků teče zapáchající špinavá voda. Dcera si občas musela po sprchování lehnout na zem, točila se jí hlava. Manželka se synem měli vyrážku, oblečení z pračky také smrdělo. I když pak nám ovšem pračka také odešla, zanesla se jako ostatní přístroje," vypráví Craig Sautner o událostech, jejichž dopad začal měnit do té doby jednoznačně kladný a bezproblémový pohled na těžbu břidličných plynů v USA.

"V polovině září 2008 jsem pak přišel domů a záchodová mísa bublala a stoupal z ní plyn," líčí Sautner svoji story. Byl to metan, a doslova šel zapálit.

Těžařská firma dodnes odmítá uznat souvislost svého vrtu na plyn se zničenými studnami místních lidí, několik vědeckých studií ovšem vcelku jasně popsalo, co se stalo. Vrtná směs a těžený plyn ze špatně vystrojeného vrtu u jeho ústí unikly do podzemních vod a nevratně zničily tamní zdroje, kromě Sautnerových přišlo o vodu dalších čtrnáct rodin.

Pochyby a nervozita

Těžaři namítají, že takové případy jsou výjimečné, a nesmějí zpochybnit celkovou bezpečnost těžby. Na řadě míst se ovšem kvůli Dimocku - a dalším obdobným haváriím v Pensylvánii a jinde - už úřady chtějí těžbě plynů tvrdě bránit.

Ve státě New York vyloučily z těžby rozsáhlou oblast, která vodou zásobuje aglomeraci města New York. Obdobně byla pro těžbu uzavřena velká část povodí řeky Delaware, odkud proudí voda do Filadelfie a okolí, pro celkem 17 milionů lidí. Také v Pensylvánii už řada tamních komunit břidličnou těžbu odmítá a starosti najednou mají i federální úřady ve Washingtonu, které začaly požadovat mnohem důslednější dozor nad vrtáním.

Nejistá budoucnost

A to nejen kvůli obavám na vodní zdroje, ale také kvůli dalším dopadům těžby. Krajina Pensylvánie, vlny jejích pohoří, se mění před očima. Nejen v okolí Dimocku totiž rychle přibývají jizvy - odlesněné mýtiny pro vrtné věže, pruhy krajiny bez vegetace nad čerstvě položeným potrubím, nové lesní průseky s cestami pro těžaře. A když po jedné z těchto cest jedete, co chvíli míjíte cisterny s vrtnou směsí. Které je na jeden vrt třeba 15 tisíc hektolitrů

"Teď už chci jen pryč odsud," odpovídá Craig Sautner na dotaz, čeho chce ve své soudní při s těžební firmou dosáhnout. Dostat odškodné, zbavit se domu, do kterého se pitná i užitná voda dováží v cisterně. Pracuje jako technik v telefonní firmě, není se zdejší zemí spjat jako třeba farmáři, ale zlomený je stejně. Jeho syn to nevydržel a dal se k armádě. Jeho manželka se během hodinového rozhovoru s novinářem vůbec neukáže, pozemek kolem domku je posázen protestními nápisy proti těžařům.

Jeho budoucnost, kterou si Craig Sautner ještě před nedávnem maloval jako klidnou penzi v přírodě Pensylvánie, je nejistá. Jeho příběh je ovšem zároveň i jedním z důvodů, proč ani budoucnost břidličné těžby není tak bezproblémově skvělá, jak se dosud zdálo. USA si na svoji energetickou spásu asi budou muset počkat o něco déle.

Říkali, že je to zcela čistá metoda a že to je revoluční věc, která ukončí závislost USA na cizí ropě. I to se mi líbilo, že mohu něčemu pomoct, věřil jsem tomu.
<b>Craig Sautner</b>, soudí se s těžební společností

Těžba břidličného plynu

Těžba pomocí vodního tříštění (hydrocracking)

<b> 1. </b> Roztříštění skal v horizontálních vrtech se modeluje v počítačích a kontroluje pomocí sond.
V podzemním tunelu je možné dělat malé výbuchy, které tvoří první praskliny ve skále.

<b> 2. </b> Do podzemního tunelu se pod obrovským tlakem pumpuje voda s pískem a chemikáliemi. Pod tlakem této směsi se tvoří ve skále síť kanálků o průměru třeba jeden milimetr.

<b> 3. </b> Takto vytvořenou sítí kanálků se těží plyn, který se dostává na povrch postupně přes hlavní vrt.

Nekonvenční metoda těžby plynu

Plynaři vyvrtají několik kilometrů hluboký vrt, aby se dostali do břidlicové vrstvy. Potom dělají horizontální vrt do břidličných skal. Metodou vodního tříštění (hydraulic fracturing) vytvoří ve skalách síť kanálků, pomocí kterých se do ústředního tunelu stahuje plyn, který se čerpá nahoru. K těžbě je třeba vytvořit síť až několika desítek vrtů. Břidličné plyny se těží obvykle hlouběji.

V USA je to kolem 1500 metrů pod zemí, v Polsku se zásoby odhadují v hloubce 3500 metrů a níže.

Konvenční metoda těžby plynu

Plynaři udělají vrt hluboký stovky metrů až několik kilometrů. Dostanou se tak do přirozeně vzniklé dutiny v nepropustné skále, v níž je shromážděný plyn. Tam se tisíce let hromadil plyn, který plynaři přímo těží. K těžbě stačí jeden vrt do jedné dutiny.

* Francie zakázala těžební metodu pomocí vodního tříštění zákonem jako příliš nebezpečnou životnímu prostředí.

AUTOR: Daniel Anýž
AUTOR-WEB: www.ihned.cz