Legislativa EU a český energetický mix

Výroba a přenos energie jsou tradičně jednou z nejvíce regulovaných oblastí podnikání. Hůře už jsou na tom snad jen sektory farmacie, telekomunikací, v poslední době také bankovnictví. Zvláště evropské právo je v tomto ohledu vnímáno jako téměř nevyčerpatelný zdroj příkazů, zákazů a omezení.

Proto možná leckoho překvapí fakt, že evropská legislativa energetický mix členských států koncepčně přímo neupravuje. Naopak! Smlouva o fungování EU, tedy evropská "ústava", výslovně zakotvuje, že rozhodování v oblasti využívání zdrojů energie a volba mezi těmito zdroji náleží do rozhodovací pravomoci členských států EU.

Evropské orgány tak mají právo do této volby přímo zasáhnout ve zcela výjimečných případech a zásadně jen se svolením dotčeného státu. Přesto však existuje řada evropských norem, které energetický mix členských států nepřímo ovlivňují a stanovují pro energetické koncepce členských států určité mantinely.

Environmentální závazek

Nejvýznamnější dopad na energetický mix a celkovou energetickou koncepci členských zemí EU má bezpochyby evropská environmentální legislativa upravující v první řadě závazné cíle pro omezování emisí oxidů uhličitého. Netřeba asi připomínat mantru 20:20:20, ve které členské státy své mezinárodní závazky jednomyslně ztělesnily. Jedná se o závazek snížení emisí CO2 o 20 % do roku 2020 oproti stavu v roce 1990, snížení spotřeby energie o 20 % oproti prognózám pro 2020 a dosažení 20% podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie.

V roce 2009 šly členské státy dokonce dále a v rámci Evropské rady vyjádřily závazek snížení emisí CO2 o 80 až 95 % do roku 2050 oproti stavu v roce 1990.

Pro investory v české a evropské energetice to znamená jasný signál pokračování priority dekarbonizovaných zdrojů energie (tj. zdrojů bez emisí CO2) a zvyšování efektivity karbonizovaných zdrojů.

Velkou roli při investicích do energetiky proto bude nadále hrát evropský systém obchodování s emisními povolenkami a rozsah bezplatné či zvýhodněné národní alokace povolenek.

Ovlivnění veřejných podpor

Investor je a bude rovněž ovlivněn rozsahem veřejné podpory akceptované Evropskou unií na dosažení výše uvedených cílů, která je rámcově upravena v Pokynech Evropské komise pro veřejnou podporu v oblasti životního prostředí.

Ty např. nastavují rámec veřejné podpory do zachycování a ukládání CO2 (Carbon Capture and Storage - CCS), kogenerace elektřiny a tepla, ale i zefektivnění stávajících zdrojů. Již nyní tak plynou českým investorům z evropských fondů prostředky v řádech miliard korun například, možná trochu paradoxně, na obnovu konvenčních uhelných elektráren.

Kromě výše uvedených prioritizovaných oblastí je evropský rámec veřejné podpory velmi přísný, a na veřejnou podporu lze proto dosáhnout pouze zřídka. Zároveň budou investoři pozorně sledovat konkrétní národní podporu výstavby obnovitelných zdrojů, která bude nadále oscilovat mezi aktuálními politickými preferencemi, ochotou k plnění stanovených cílů a cenami technologie.

Vliv technologií, obchodu a zajištění stabilních dodávek

Vedle omezování emisí CO2 stanoví evropská environmentální legislativa také povinnost k omezování emisí oxidů dusíku a síry, opět se značným dopadem na národní energetické koncepce a mixy.

Dopad regulace je patrný zejména u velkých uhelných elektráren a tepláren, které se musí do roku 2016 rozhodnout pro ekologizaci (s případnou podporou z evropských zdrojů) či postupný útlum. Toto je momentálně největší proměnná zvláště pro české teplárenství, převyšující svým významem nestabilní cenu paliv a povolenek.

Další velkou proměnou pro národní energetickou koncepci je evropská podpora transevropských sítí a transevropské obchodování s elektřinou a plynem. Dojde-li k uskutečnění ambiciózních plánů v této oblasti, budou moci národní energetické koncepce vzít postupně v potaz přístup k novým či levnějším palivům (v Čechách např. k levnějšímu plynu z polských terminálů LNG) nebo dokonce spoléhat na dovoz elektřiny.

Konečně klade evropské právo a především společná evropská energetická politika zásadní důraz na zajištění bezpečnosti dodávek energií, tj. v první řadě na nezávislost dodávek klíčových surovin pro výrobu elektřiny a tepla ze zemí, které nejsou považovány za spolehlivé partnery.

Je sice pravdou, že evropskou preferencí je v tomto ohledu dosažení nezávislosti prostřednictvím energetických úspor a využití OZE, nicméně rozhodně není v rozporu s evropským právem ani politickými cíli, pokud budou členské státy za účelem dosažení této nezávislosti ve vyšší míře využívat kupříkladu svého vlastního nerostného bohatství.

Z předcházejícího krátkého přehledu vyplývá, že je zcela v moci České republiky a jejích občanů/voličů, jakou energetickou koncepci si na papíře zvolí. V rámci obecných proklamací bude podle našeho názoru snahou nechat všechny dveře otevřené, protože ve skutečnosti bude energetická koncepce záviset primárně na rozhodnutích soukromých investorů. V tomto ohledu z evropské a naší národní legislativy vyplývá celá řada faktorů, které budou některá investiční rozhodnutí výrazně preferovat, na druhou stranu však oblast energetiky zůstane vzhledem k celkově vysoké míře často protichůdných politických a regulatorních zásahů poměrně riskantním oborem.

Jan Bílek
Petr Zákoucký
advokáti Clifford Chance LLP