Nepromyšlené daňové úpravy u zemního plynu by byly rizikem

Vyjádřeno v energetických jednotkách dodává se u nás dnes ze zemního plynu více energie než z elektřiny, připomněl ve svém vystoupení prezident České plynárenské unie (ČPU) Ing. Oldřich Petržilka. Plynárenství má k tomu podle jeho slov koncepčně velmi dobře rozvinutý zásobovací systém. Svědčí o tom i stupeň plynofikace, kdy v průměru přes 80 % obyvatel ČR má možnost užívat zemní plyn. K síti jsou již připojena všechna města nad 5 tisíc obyvatel, z menších sídel je to přibližně polovina, přičemž výhody plynu zná více než 2,8 mil. zákazníků. Přepravní systém je schopen provozu nejen ve směru východ-západ, ale již několik let i ve směru opačném, tedy od západu k východu, s možností dodávky plynu až na Slovensko. V podzemních zásobnících plynu na území ČR je možné uskladnit přes 40 % roční spotřeby celé republiky. Tp vše představuje obrovský prvek spolehlivosti dodávek. Tomu ostatně odpovídají i provedené průzkumy veřejného mínění (PPM Factum, listopad 2012), kdy se zemním plynem je spokojeno přes 98 % těch, kdo jej využívají.

CO PŮSOBÍ PROTI NÁRŮSTU SPOTŘEBY A CO JEJ PODPORUJE

Budoucí spotřebu plynu v České republice bude kromě vývoje klimatu, protože značná část plynu se užívá k otopu, pozitivně i negativně ovlivňovat celá řada dalších faktorů. Proti nárůstu spotřeby plynu působí nižší tempo ekonomického vývoje, technický rozvoj v oblasti obnovitelných zdrojů energie, snižování energetické náročnosti a řada úsporných opatření, stále výraznější vliv má rostoucí citlivost všech kategorií zákazníků na zvyšující se ceny plynu. U ceny plynu je ovšem nutné oddělit samotnou cenu komodity od následného zdanění, které se v poslední době stává pro státní orgány >>velkým pokušením<<.

A naopak, k nárůstu spotřeby plynu povede přechod od méně ekologických druhů energie k plynu, projekty velkých a středních zdrojů na výrobu elektřiny z plynu a přechod některých elektráren od tuhých paliv k plynu v důsledku úbytku tříděného hnědého uhlí, potřebného především pro teplárny.

DO SYSTÉMU RAZANTNĚJI VSTOUPÍ PLYNOVÉ ELEKTRÁRNY

S těmito trendy počítá i nový návrh aktualizované Státní energetické koncepce (SEK). Na základě analýz uvedených faktorů lze důvodně předpokládat, že spotřeba plynu v České republice bude v nadcházejících deseti letech postupně stoupat, přičemž největší vliv na rozvoj spotřeby budou mít plynové elektrárny.

Plynové zdroje v ČR již vznikají, takže s tímto segmentem spotřeby pochopitelněrádi počítáme, podotkl za Českou plynárenskou unii Oldřich Petržilka. Ostatně, první velký plynový zdroj ČEZ v Počeradech bude uveden do provozu už letos. Pro elektroenergetický systém mají plynové zdroje významné výhody ve své pružnosti a rychlosti najetí na plný výkon, jsou výborným doplňkem málo předvídatelné výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, pozitivní je také rychlost jejich výstavby. Hlavní vliv na celkovou spotřebu zemního plynu bude pochopitelně mít míra jejich hodinového nasazení. Do budoucna se u nás dá v roce 2020 očekávat celková spotřeba zemního plynu lehce přes 10 mld. m3.

PLYNÁRENSKÝ SEKTOR BY UMĚL PŘÍPADNÝM KRIZÍM ČELIT

Návrh SEK také počítá s tím, že ČR bude významný tranzitér zemního plynu na ose sever/jih i východ/západ, a to i v případě zásadního snížení významu tranzitní cesty přes Ukrajinu. V důsledku diverzifikace zdrojů a dopravních cest, díky významné kapacitě podzemních zásobníků plynu a schopnosti přepravní soustavy, bude plynárenský sektor schopen zajistit reverzní tok plynu také v budoucnu a zabezpečit přiměřené potřeby obyvatelstva i hospodářství, a to i v případě lokálních krizí v dodávkách plynu, a zajistit účinné řízení různých typů krizových a výjimečných situací. V návrhu SEK se dokonce přímo konstatuje, že dosavadní velmi dobrá připravenost plynárenského sektoru se již plně projevila během >>krize<< v lednu 2009.

Stejně tak SEK počítá s výstavbou dalších plnicích stanic na stlačený zemní plyn (CNG) a rozšíření počtu CNG vozidel, a to zejména pro městskou hromadnou dopravu, komunální vozidla na svoz odpadu, pro železniční dopravu a ve vozovém parku velkých podniků.

Paroplynové zdroje jsou navrhovány zejména pro překlenutí případných nedostatků výkonu po dobu výstavby jaderných elektráren. Svou další roli sehrají spolu s uhelnými teplárnami a teplárnami na biomasu k plnění regulačních funkcí elektroenergetického systému. V budoucím vývoji CZT je cílem podporovat přechod, zejména středních a menších systémů zásobování teplem, na vícepalivové systémy využívající lokálně dostupnou biomasu, zemní plyn, případně další palivo, kdy zejména zemní plyn bude plnit roli stabilizačního a doplňkového paliva.

K plusům našeho plynárenství podle Oldřicha Petržilky tedy patří progresivní, udržitelná a s EU srovnatelná Státní energetická koncepce (návrh říjen 2012) a dobře připravená infrastruktura v souladu s evropskými trendy (již připravené plynovody Stork, Gazela a chystaný plynovod Moravia). Naopak, k rizikům musíme řadit nestabilní a >>přeregulované<< prostředí, které ohrožuje investice, malou předvídatelnost legislativy - v poslední době především daňové, a samozřejmě pokračování diskusí o definitivní podobě SEK.

NEPROMYŠLENÉ DAŇOVÉ ÚPRAVY U ZEMNÍHO PLYNU BY MĚLY TVRDÉ DOPADY I NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Pokud jde o cenu plynu pro konečné zákazníky, ta se bude odvíjet od dvou skutečností. Nejdůležitější bude cena komodity, tedy cena kubíku zemního plynu. Ovšem nejnověji se výrazně prosazuje také druhý a navíc málo předvídatelný faktor, jímž je zdanění. To souvisí se snahou navyšovat příjmovou stránku státního rozpočtu. Podle Oldřicha Petržilky se tak ovšem děje bez hlubších analýz dopadů takového zvýšení daní na průmyslové podniky a zpětně na pravděpodobnost předpokládaného či očekávaného výběru daně.

Česká plynárenská unie si v uplynulých týdnech nechala u společnosti PPM Factum zpracovat průzkum veřejného mínění, mj. zaměřený i na ceny zemního plynu. Vyplynulo z něj, že cena plynu pro domácnosti se, a to přinejmenším v některých regionech, stává problémem. V menších obcích se tak dostali až k hranici únosnosti. Proto zatěžování dalšími daněmi může být v tomto smyslu velmi nebezpečná záležitost. Další zdražování plynu by totiž mohlo přimět zejména nízkopříjmové domácnosti k tomu, aby se vrátily k topení pevnými palivy, což by mělo negativní dopady na kvalitu ovzduší a zprostředkovaně i na zdraví obyvatel. Podle průzkumu lidé stále považují plyn za stabilní palivo a jisté problémy s jeho dodávkami zatím přiznává pouze 1,5 % odběratelů. Zároveň však 7 % zákazníků začíná zvažovat případný odchod od využívání zemního plynu.

Přitom od roku 2014 by se mohla cena plynu jen kvůli daním zvýšit o plných 100 korun za megawatthodinu. Na domácnosti by se totiž měla přestat vztahovat výjimka z placení spotřební daně ze zemního plynu a zároveň by navíc vstoupila v platnost ještě uhlíková daň. Mezi hlavní negativa, která by z navrhovaného dalšího zdanění vyplývala, patří významné zvýšení finanční zátěže jak pro celou ekonomiku, tak zvýšení nákladů na provoz domácností, které přispěje k dalšímu snížení kupní síly obyvatelstva, a tím zpětně ke snížení spotřeby zejména v oblasti výrobků průmyslových podniků.

Tak by se vlastně roztočil určitý >>bludný kruh<<, z něhož těžko hledat východisko. Zavedením uhlíkové daně na zemní plyn by se rovněž výrazně snížila motivace spotřebitelů používat paliva s nižšími emisemi, a to zcela nelogicky v souvislosti se skutečností, že zemní plyn je nejčistější fosilní palivo s nejnižšími emisemi nejen CO2, ale i ostatních skleníkových plynů.

Podle údajů Energetického regulačního úřadu bylo koncem roku 2011 napojeno na odběr zemního plynu celkem 2 869 023 zákazníků. Ovšem na základě průzkumu ČPU mezi provozovateli distribučních sítí víme, že více než 300 tisíc plynových přípojek se dnes nevyužívá. Proto již teď tzv. uvízlé náklady z plynofikace obcí dosahují celkem 13 mld. Kč.

Oldřich Petržilka proto varoval, že po zavedení spotřební daně by se nepochybně tato situace ještě zhoršila a že zejména domácnosti z finančních důvodů přestanou využívat zemní plyn a vrátí se k pálení veškerého odpadu s vysokými emisemi skleníkových plynů a prachových částic. Vybudovaná nákladná infrastruktura pro přepravu a distribuci zemního plynu pak bude využívána stále méně, až by se mohla dostat na hranici ekonomické provozovatelnosti.

Především by se však v cenách projevil známý >>vodárenský efekt<<, kdy zbývající zákazníci budou zatěžování fixními náklady, jež se projeví ve zvýšení cen zejména za distribuci plynu. To bude mít multiplikační efekt, další zákazníci se budou chtít odpojovat a tak dále a tak dále.

>>Plynárenství je tedy dobře připraveno řešit budoucí výzvy, ovšem uváženější daňová politika by byla nanejvýš na místě,<< uzavřel Oldřich Petržilka.

Oldřich Petržilka