Nešťastný debakl zeleného osamělce

Kdo přišel v úterý v podvečer na pražský seminář proslulého ódéesovského Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), rozhodně nelitoval.
Lidé, kteří se chtěli dozvědět, zda je Postdemokracie hrozba, nebo naděje?, jak zněl název semináře, sice nepochodili. Byli ale stejně v menšině, a pravicově naladěná většina se mohla kochat fiaskem šéfa české pobočky Greenpeace Jiřího Tuttera, jednoho z panelových řečníků. Navíc - kde jinde by mohla zaznít neotřelá myšlenka, že i al-Kajdá je součástí občanské společnosti (tajemník prezidenta Ladislav Jakl) a že nedávné koncerty na podporu chudých zemí připomínaly Festival politické písně Sokolov (sám Václav Klaus)?
Šlo však hlavně o funkci nevládních organizací a prezident v roli moderátora i tři jemu názorově blízcí diskutéři se netajili názorem, že si "nevládky" nárokují příliš mnoho moci na úkor tradičních politických struktur. Klaus také uvedl, že seminář je reakcí na "cirkus", který nedávno rozpoutaly jeho "dvě nevinné věty" pronesené na adresu nevládek ve Varšavě.
"Ukázalo se, že někteří lidé si začali plést různé ideologie s bohulibou činností různých organizací," řekl Klaus a Jakl dodal, že mnohé skupiny jsou vedeny "frustrací z toho, že své priority nejsou schopny prosadit demokraticky". Skupiny odvolávající se na občanskou společnost prý stojí na třech pilířích: "žádostech o úlevy, dotacích a touze po moci".
Brněnský politolog Vít Hloušek a ředitel konzervativního Institutu sv. Josefa Michal Semín pak razili teze, že "není v povaze nevládních organizací hájit dobro, jak tvrdí" a že ani bohulibá činnost jim nedává nárok na podílu na moci. Jako odstrašující příklad zmínil Jakl onu sérii koncertů na pomoc Africe. Kdyby prý cílem bylo vybrat peníze na chudé, pak je vše OK, jenže zde se podle tajemníka milióny lidí z celého světa pomocí nátlakových SMS snažily z popudu rockera Geldofa a spol. otevřít státní kasy vůdců G-8, kteří přitom mají demokratický mandát od miliardy svých občanů a jen jim se musejí odpovídat.
Citovaný čtyřlístek zkrátka hájil očekávatelný názor, že lidé se sice mohou sdružovat a vyjadřovat své názory, avšak "mezi občanem a státem si nikdo nemá právo hrát na nějakého prostředníka". A nutno říci, že tak činil svižně a vcelku kompaktní argumentací.
Pádné argumenty asi mají i odpůrci toho pojetí. Potíž však je, že jediný (!) z nich, který byl pozván, Tutter, zcela pohořel při jejich prezentaci. Zmatečně a kostrbatě citoval Hayeka, Bělohradského i Čapka a neustále se auditoriu omlouval za zmatečnost a kostrbatost, zatímco Klaus se v roli "nestranného" moderátora ani nesnažil skrývat své potěšení.
Tutter odsoudil "totalitu ekonomů a politiků, kteří se jako ekonomové tváří" a vnímají svět jen skrz čísla. Suverénně prohlásil, že je nesmyslné kritizovat nevládky za to, že nemají mandát, neboť "ony ho nepotřebují". A doložil to srozumitelným faktem, že pokud by lidé neprosazovali své zájmy, sdružujíce se do větších bloků, "(občan) matka z Humpolce by stěží měla stejnou váhu, jako (občan) prezident". "Politici proti nevládním organizacím táhnou z obavy, že jim převezmou témata a podporu veřejnosti," tvrdil dále.
V nabitém sále ale Tutterovi freneticky tleskal jen kontroverzní antikomunista Šinágl a tříčlenná skupinka ekologicko-feministických aktivistek. Střet rovnocenných partnerů se nekonal a je otázkou, nakolik za to mohla Tutterova řečnická neobratnost a naladění obecenstva a nakolik chabost jeho argumentů. Vyznění bylo natolik tristní, že Jakl v závěru Tuttera chlácholil, že nebyl pozván jen jako fackovací panák.
Klaus si ale medil. "Skutečně je na místě poděkovat," ocenil Tutterův projev. "Byl to pro mne velký zážitek, uvědomuji si, že ta hrozba je větší, než jsem si myslel." A do závěrečného bouřlivého potlesku prezident triumfoval: "Občanská společnost je polemika se svobodnou společností! A je povinností každého demokrata ze všech svých sil, do konce svých věků proti ní bojovat!!!"