Stráský, kůrovec a perlorodky

Víte, co spojuje Petra Pitharta, Jana Stráského, Miloše Zemana a Václava Klause? Společný nepřítel jménem kůrovec. Všichni tito expremiéři totiž kritizovali vedení Národního parku Šumava, které v nejcennějších zónách zakázalo porážení a těžbu stromů napadených kůrovci. Teď se ale jeden z nich - Jan Stráský stává ředitelem parku. A třást se můžou lýkožrout i odborné týmy, které v prvních zónách prosadily "metodu nezasahování", vycházející z přesvědčení, že nedotčená příroda si s kůrovcem poradí sama.

Otázka, zda kácet, nebo nekácet v chráněných územích, je nepřehledná a zrádná. Jako šumavské hvozdy a slatiny v nich. Na jedné straně stojí řada přírodovědců a ekologů. Podle nich stromy napadané lýkožroutem mohou umírat ve stoje, aniž by je kosily pily a dřevo šlo na prodej. S tím, že na kostrách stromů vyraší nový život. Proti nim vystupují dřevařské firmy, šumavští starostové a řada politiků, kteří tvrdí, že každý nemocný strom je třeba bez milosti podetnout, rozřezat a dřevo zpeněžit.

Stráský přitom dlouhá léta stojí na straně dřevařů a starostů. Už v prvním rozhovoru po svém jmenování prohlásil, že kůrovec se na Šumavě musí řešit kácením. A to i v nejcennějších zónách. První, co prý přinese ministru Chalupovi, bude "velký seznam žádostí o výjimky, abychom se kůrovce pokusili zastavit." Právě tenhle postup zvolili v roce 1994 ministr životního prostředí za ODS František Benda a tehdejší ředitel parku Ivan Žlábek. Výsledkem byly černé těžby v chráněných zónách, kdy dřevaři odvlékali nejkvalitnější, tzv. rezonanční dřevo i vrtulníky.

Jistě, Stráský je svědomitý úředník s bezchybným kreditem. Neúnavný vyjednávač, o němž samotný Mečiar v době dělení státu prohlašoval, že v jeho argumentech se člověk topí "ako mačka vo studni." Těžko ale věřit, že dokáže udržet na uzdě dřevařské kolosy, které větří v centru šumavského parku zlatý poklad. Stráský navíc vězí v konfliktu zájmů. Vždyť po odchodu z nejvyšší politiky našel útočiště jako ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje, kam ho vynesla českobudějovická ODS. A v ní má značný vliv hlubocká šedá eminence Pavel Dlouhý, jedna z rozhodujících postav dřevařského byznysu.

Stráský ale není jen politik a úředník. Ale také milovník přírody, proslulý turista. Tvrdě vystoupil, když správa šumavského parku uzavřela vodákům "kultovní" úsek Teplé Vltavy mezi Soumarským mostem a obcí Pěkná. Kvůli perlorodkám, které ovšem navzdory generacím vodáků tady přežívají od Klostermannových dob. V již zmíněném rozhovoru také slibuje, že pustí návštěvníky do zón, jež z nepochopitelných důvodů zůstávají uzavřené jako za dob socialistických pohraničníků.

Nejunikátnější oblasti by se tak mohly pod Stráského vládou otevřít těm, komu má národní park hlavně sloužit: laickým návštěvníkům a ne hrstce vědců, zaujatě zkoumajících hnízdění tetřeva. Na druhou stranu hrozí nebezpečí, že turisté budou za řevu pil klopýtat v rigolech vyrytých koly harvestorů firem, jež si pod rouškou boje proti kůrovci udělají z národního parku obrovitý lesní závod s nejvýnosnějšími těžbami.

Otázka, zda kácet, nebo nekácet v centru chráněných oblastí Šumavy, je nepřehledná a zrádná. Jako šumavské hvozdy a slatiny v nich.

AUTOR: Jiří Leschtina
AUTOR-WEB: www.ihned.cz