OD VĚKU SLOUŽÍM ČLOVĚKU - 2. část

Již od pradávna se člověk snažil, aby mu potrava co nejdéle bez úhony vydržela

a mohl ji zároveň přenášet. K jejímu uchování zprvu využíval to, co viděl kolem sebe, například trávu, listí, škeble, lastury, vydlabané tykve. Později primitivní dřevěné nádoby nebo nádoby vytvořené spletením travin, proutí či sešité kožešiny. Pokrok představovala až výroba keramiky. Zpočátku byly tyto nádoby modelovány ručně

a napodobovaly přírodní nádoby z tykví a proutí.

Druhové a tvarové rozšíření používaných obalů šlo souběžně s lidským pokrokem. Významný moment představuje zdokonalení konzervačních postupů od konce

18. století a rozvoj obchodu s konzervovanými potravinami.

Také výroba potravin průmyslovou cestou od druhé poloviny 19. století si vyžádala rychlý rozvoj a inovaci obalů. Průmyslové podniky potřebovaly velké množství papírových, kovových (plechových) a skleněných obalů, do kterých balily svoje výrobky.

Mezi dvěma světovými válkami byl zřetelný nárůst v používání skleněných obalů,

i když plechové konzervy stále představovaly velmi silnou konkurenci. Ve 2. polovině 20. století se do popředí začaly dostávat plasty, které dodnes v obalové technice v potravinářství víceméně dominují.

Nově otevřená expozice v NZM Praha je integrální součástí již probíhajícího dlouhodobého výstavního projektu o historii obalové techniky, transportu potravin a recyklaci obalů "OD VĚKU SLOUŽÍM ČLOVĚKU", který můžete navštívit od září minulého roku v nových sálech na 3. patře budovy muzea v Praze na Letné. Výstava je součástí školního vzdělávacího programu společnosti EKO-KOM.