ČAOH - Současnost a budoucnost nakládání s odpady v České republice

Česká asociace odpadového hospodářství byla v návaznosti na proběhlé odborné diskuze se starosty obcí a měst v některých krajích ČR požádána ze strany Sdružení místních samospráv, jakožto velmi významného uskupení více než 1100 obcí na celém území v ČR, o shrnutí svého pohledu na aktuální otázky odpadového hospodářství. V textu článku jsou začleněny odpovědi na mnohé racionální dotazy starostů.

V poslední době se stále intenzivněji stáváme svědky poměrně silných snah některých zájmových skupin o nejrůznější úpravy doposud funkční odpadové legislativy (zákon číslo 185/2001 Sb., o odpadech, a další předpisy), s cílem zakotvit centralizované řízení toků odpadů v jednotlivých regionech v celé České republice. Nejčastěji jsou tyto změny zdůvodňovány potřebou plnění evropských cílů pro nakládání s odpady a s tím související potřebou zdražování. Jsou tyto snahy relevantní nebo jsou spíše účelové? Podívejme se nyní podrobněji na skutečnou situaci v odpadovém hospodářství v ČR, na rizikové prvky oné silně prosazované nové strategie známé pod zkratkou ISNO, na otázku jejich možných ekonomických dopadů a věci s tím související.

Vývoj v odpadovém hospodářství je pozitivní, cíle jsou plněny

Na začátek shrňme aktuální situaci. Je třeba zdůraznit, že za posledních 20 let, kdy vůbec oblast odpadového hospodářství v ČR legislativně existuje, byl vybudován kvalitně fungující systém obsahující širokou škálu různých forem nakládání s odpady. Díky firmám (a spolupráci s obcemi), které na českém trhu v tomto segmentu působí, se postupem času vyvinul kvalitní systém svozu odpadů, a to i z těch nejzazších částí republiky. Je rovněž dobré připomenout, že nakládání s odpady v České republice v současnosti zcela odpovídá legislativě Evropské unie a tuzemské odpadové hospodářství je plně srovnatelné s ostatními státy EU.

ČR se dlouhodobě daří dosahovat stanovených evropských cílů v odpadovém hospodářství. V mnoha parametrech jsme dokonce na předních příčkách v EU (více zde). Dle statistických údajů z objektivních zdrojů (např. MŽP, Cenia) plyne, že od roku 2003 v České republice klesla celková produkce odpadů o 15 %. Podíl využívaných odpadů naopak postupně roste a v roce 2011 činil více než 78 %. Ruku v ruce s tím pak dlouhodobě klesá množství odpadů, které je třeba odstraňovat (12 %). Postupně klesá i míra skládkování odpadů. Za posledních pět let bylo skládkováním odstraněno o milion tun odpadů méně (z 4,9 mil tun v roce 2008 na 3,8 mil tun v roce 2011, zdroj Cenia). Tato pozitivní čísla jsou výsledkem přirozeného vývoje na trhu odpadového hospodářství a postupného rozvoje spektra různých forem zpracování odpadů. Síť zařízení na nakládání s odpady se za poslední roky výrazně zahustila a je plně funkční. Není tak relevantní důvod měnit stávající funkční systém.

Jak chápat pojem ISNO a jaká mohou být jeho rizika

Z informací, které jsou k ISNO (Integrovaný systém nakládání s odpady) prezentovány, je jeho podstatou určité svázání dosavadního tržního prostředí. Zaznívají i návrhy ohledně možného zákonem definovaného sdružování obcí do větších svazků v rámci jednotlivých regionů (krajů). Jedním z důležitých důvodů k budování ISNO a sdružování obcí byla a je potřeba smluvního zajištění velkého množství odpadů na velmi dlouhou dobu, které by někteří chtěli nasměrovat do zvažovaných nových spaloven odpadů, které se bez toho neobejdou. Tyto snahy jsou uměle zdůvodňovány potřebou plnění cílů EU. Skutečnost je však taková, že cíle jsou plněny, a to i bez zavedení centralizace řízení toků odpadů a výstavby drahých spaloven. V případě legislativního zakotvení sdružování obcí do větších svazků navíc logicky vyplývá riziko ztráty dosavadní svobody obce vybrat si dodavatele, který službu nabídne za nejvýhodnějších podmínek. Obce se mohou sdružovat, v případě, že to uznají samy za vhodné, již dnes a není k tomu třeba žádné další zákonné úpravy. Způsob, jakým je sdružování obcí nyní prosazováno v rámci ISNO (dlouhodobé smlouvy, otázka přechodu vlastnictví odpadů na svazek, nemožnost jednotlivé obce určit kam odpad půjde a za jakou cenu, často i neznalost ceny samotné), včetně souvisejícího vysokého zájmu drahých spaloven, zvyšuje podle nás riziko citelného zdražení služeb za odpadové hospodářství ve střednědobém výhledu. Proto se Česká asociace odpadového hospodářství staví ke strategii ISNO odmítavě.

ISNO a spalovny

Tyto dvě věci spolu v aktuálně prosazovaném modelu ISNO jednoznačně a poměrně úzce souvisí. Spalovny odpadů vnímá naše asociace jako pokročilé technologie a ekologicky bezpečné řešení, jak energeticky využít odpady. Na druhou stranu ale představují ten nejnákladnější způsob využití komunálního odpadu. Počáteční investice do jejich výstavby se pohybují v řádu miliard korun. Bohaté státy EU jako je Dánsko, Švédsko, či Německo, které zastánci spaloven někdy dávají za příklad co do počtu spaloven, však mají HDP a paritu kupní síly zcela na jiné úrovni než ČR. ČR a naše ekonomika zatím nepatří mezi ty výrazně bohatší v EU, a to je třeba si přiznat a uzpůsobit tomu své rozhodování. Potvrzuje se, že stanovených cílů lze dosahovat různými cestami, při využití širšího spektra technologií, tak jako je to činěno ve většině států EU.

Při rozhodování zda spalovny ano, či ne, je s ohledem na vysokou nákladovost této technologie rozhodující cena. Pořizovací náklady jsou v řádech miliard korun. Provozní náklady jsou také u této technologie jedny z nejvyšších. Navíc EU již dle opakovaně zaznívajících informací velmi pravděpodobně nehodlá dotovat výstavbu dalších spaloven v ČR. Doba, kdy EU nabízela na tyto projekty až 40% dotace je patrně pryč. Důvodů je hned několik. Některé státy EU se s ohledem na velké množství spaloven již potýkají s nedostatkem odpadů. Máme informace, že některé německé obce, které posílají odpad do spaloven, na to oproti původnímu plánu velmi výrazně připlácejí. Částky jdou i do statisíců eur na konkrétní spalovnu. Zásadní problém je ale v tom, že pro spalovnu potřebujete minimálně na 20 až 30 let zajistit přísun paliva. Obecně je známá situace v Německu, kde je počet spaloven již takový, že produkce odpadů na území Německa ve spojení s tím, že Němci jsou environmentálně cílevědomí a kvalitně třídí, způsobuje nemalý problém s nedostatkem vhodného odpadu do spaloven. Němci tak zvažují dovoz odpadů do spaloven např. z velmi blízké České republiky, ale i z Anglie či Itálie. Jestliže se taková situace stala v Německu, obáváme se, že něco podobného může časem nastat i tady.

Problematická situace je vnímána a vyhodnocována Bruselem a postoj Evropské unie k dotacím na výstavbu spaloven komunálního odpadu se tak začíná měnit. Unie se chce do budoucna zaměřovat výrazně více na třídění a materiálové využití odpadů, což deklaruje ve svých písemných výstupech, na které ostatně často odkazuje i naše asociace (Usnesení EP ze dne 24. 5. 2012).

Riziko omezení rozvoje dalších technologií

Jak již bylo řečeno, pro spalovnu je třeba na minimálně 20 až 30 let zajistit přísun velkého množství paliva (řádově cca 100 000 tun za rok), a to z poměrně velkého regionu. Taková regulace může deformovat zdravé konkurenční prostředí, které v současnosti pomáhá udržovat ceny odpadových služeb v rozumné a akceptovatelné výši. Bude-li na dotčeném území většina odpadů prostřednictvím ISNO směrována do spalovny, pravděpodobně se velmi sníží počet dalších zařízení, která nakládají s odpady jiným způsobem, např. třídění, materiálové využití, úprava odpadů, apod. Stav sektoru se v daném regionu na dlouhou dobu zakonzervuje a nebude se technologicky rozvíjet, nebude k tomu důvod. Sníží se logicky i množství firem nabízejících v tomto sektoru své služby. S tím, v kombinaci s nákladností spaloven, je samozřejmě neoddělitelně spojeno poměrně významné riziko postupného navýšení ceny služeb a tedy i plateb za městské a obecní systémy svozu a zpracování odpadů pro samotné občany a firmy.

Variantní možnosti nakládání s odpady

V ČR aktuálně působí spektrum provozoven odpadových společností, kde lze v širokém zastoupení najít zařízení pro využití stavebních odpadů (třídičky, drtičky), zařízení pro energetické využití odpadů, či paliv z odpadů (spalovny, cementárny, vápenky, apod.), dále provozovny pro úpravu a využití biologicky rozložitelných odpadů (kompostárny, bioplynové stanice, MBÚ) a v neposlední řadě také zařízení pro úpravu nebezpečných odpadů, či environmentálně zabezpečené skládky odpovídající evropským normám, provozovny na materiálové využití vytříděných složek odpadů (sklo, plasty, kovy) a mnoho dalších zařízení, která se na trhu uplatňují. Společnosti, které tyto služby poskytují, zcela standardně fungují v rámci dosud fungujícího volného trhu a jeho ekonomických podmínek (více zde). Naše asociace sdružuje firmy, které odpady upravují, materiálově využívají - recyklují, připravují je k energetickému využití, řízeně skládkují a dále sdružujeme samozřejmě i klasické svozové společnosti. ČAOH proto prosazuje cestu uplatnění širokého spektra různých typů technologií a po vzoru EU s důrazem na třídění a materiálové využití odpadů. Je to ekonomicky mnohem smysluplnější cesta.

Jak tedy dále nakládat s odpady do budoucna?

V prvé řadě je třeba zachovat svobodu původců odpadu, obcí a firem vybírat si služby dle vlastního uvážení. Obcím je nutné ponechat stálou rozhodovací schopnost zvolit si výhodné dodavatele, technologie, rozsah služeb, jejich kvalitu a cenu v závislosti na jejich aktuálních potřebách. Toto by však ISNO v podobě, která je nyní projednávána, neumožňovalo.

ČAOH je toho názoru, že systém nakládání s odpady v ČR by měl i nadále fungovat na bázi volného trhu. Mezinárodními ekonomickými studiemi je ověřené, že konkurenční prostředí volného trhu nejlépe působí na nízkou cenu a kvalitu služeb. Je vhodné nadále ponechat prostor komerčním subjektům investovat jejich vlastní prostředky do nových a ekonomicky udržitelných technologií, tak jako to činily 20 let. Spalovny by tímto, jako jeden z možných a ekologicky nezávadných způsobů využívání odpadů, nebyly vyloučeny ze hry, pouze by se musely začlenit do běžného konkurenčního boje. Každý podnikatel si nejlépe umí spočítat, zda a jaká technologie se mu vyplatí.

ČAOH v neposlední řadě prosazuje také to, aby byly respektovány aktuální cíle EU, tedy důraz na třídění a materiálové využití odpadů (recyklaci). Evropský parlament ve svém květnovém usnesení z minulého roku kupříkladu prosazuje k roku 2020 zákaz spalování recyklovatelných odpadů a biologicky rozložitelných kompostovatelných odpadů. Zde v ČR to však ještě není dostatečně vnímáno.

Zcela reálné riziko zbytečného zdražení

Velká diskuse se v posledních týdnech rozpoutala okolo návrhů zdražit služby odpadového hospodářství. Toto téma projednávala pracovní skupina zřízená ministerstvem životního prostředí s cílem nalézt shodu nad možnými změnami v zákoně o odpadech. ČAOH se aktivně účastnila série všech čtyř jednání (zástupcům SMS ČR nebyla ze strany MŽP umožněna přímá účast na jednání, pozn. red.), která skončila před několika málo dny. Otázku zdražení služeb odpadového hospodářství a financování chodu systému z vybíraných poplatků za ukládání odpadů na skládkách vnímáme i na základě průběhu dosavadních jednání jako čistě účelovou podporu spaloven. Ti kdož to prosazují, toto ani neskrývají. Jelikož se nyní, v první fázi, navrhovalo zdražení o 100 % na 1000 Kč za 1 tunu uloženého odpadu (ještě v loňském roce byly silně prosazovány návrhy kolem 2500 Kč), které na podporu spaloven jednoznačně nestačí, je otázkou, kam až má zdražení skutečně dojít v budoucích letech (více zde). Je logické, že náklady zdražení neponese nikdo jiný než původci odpadů, to znamená obce, jejich obyvatelé a firmy. Zda a v čem bude dražší služba lepší oproti té dosavadní, je dosti obtížné definovat, obce však pravděpodobně tuto otázku budou muset ve vztahu ke svým občanům řešit a nebude to jednoduché. K navrhovanému zdražení podle nás není objektivní důvod a ani k tomu není mnoho prostoru. Uvedu příklad. Obce dostaly na konci minulého roku novelou zákona o místních poplatcích možnost navýšit poplatek z 500 Kč až na 1000 Kč. Vyhodnotily to a ve většině případů nenavyšovaly cenu. Ti kdo navýšili, zjistili, že to lidé nehodlají platit. V těchto obcích stouplo procento nevýběru poplatků. Lidé, kteří se postupně naučili více třídit, toto mohou brát jako nesmyslný trest. Jinými slovy, obce v tuto chvíli narazily na akceptovatelný strop u výše poplatků a je třeba to brát velmi vážně.

Pokud se ČR, i přes shora uvedené, rozhodne jít cestou zdražení skládkování, pak je rozumným postojem zachovat trajektorii zdražování takovou, jako byla v zákoně už dříve, tedy cca o sto korun jednou za tři roky, a to jen v případě, že by to mělo nějakou přidanou hodnotu pro sektor a bylo to skutečně objektivně třeba. Stanovené cíle EU v odpadovém hospodářství ČR plní, sektor tak nepotřebuje masivní financování občany, firmami, či obecními rozpočty.

Otázka úplného zákazu skládkování

V diskuzích o ISNO, zdražování a spalovnách, se v médiích rovněž v posledních týdnech objevila také prohlášení o úplném zákazu skládkování.

Z odborného pohledu je třeba k této věci konstatovat, že úplný zákaz skládkování nedává v dohledné době z technologického hlediska objektivně smysl a je to prakticky nereálné. Uveďme čísla z Německa. Němci jsou velmi environmentálně založený národ, skládkování určitým způsobem omezili v roce 2005 a i v tuto chvíli je v Německu 1200 až 1300 funkčních a provozovaných skládek. Vezměme třeba příklad spaloven, v tuto chvíli máme v ČR tři spalovny plus 44 dalších zařízení na energetické využití odpadů (zdroj Cenia - mapa zde). Po spálení komunálního odpadu zůstane 25 až 30 procent odpadu ve strusce a popelu, který je zpravidla, vzhledem k jeho složení, nutné skládkovat. Když zcela zakážete skládkování, způsobíte poměrně nemalý problém i spalovnám. Odpad nebude kam dávat. Dále tu máte některé specifické druhy odpadů z průmyslu, které není možno využít nebo odstranit v jiných technologiích a jediné reálné řešení jak s nimi naložit, je jejich uložení na skládku. ČAOH v tomto směru konstruktivně navrhovala spíše omezení skládkování neupraveného komunálního odpadu s termínem roku 2025, který se jeví jako nejbližší reálně možný.

Ing. Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství

Článek vyšel v aktuálním čísle Zpravodaje Sdružení místních samospráv, pro zobrazení celého čísla klikni zde.