Právní řád v odpadu

V těchto dnech nabývá účinnosti další novela zákona o odpadech. Je to 39. novela tohoto zákona - již 14 let, co rok, to tři změny. Tentokrát zákonodárce cítil potřebu doplnit § 78 odst. 4 písm. b) o text "nebo poruší zákaz výkupu odpadů stanovených prováděcím právním předpisem od fyzických osob". Toť vše!

Jeden z nejlepších českých právníků mi nedávno řekl, že je připraven volit politickou stranu, která slíbí, že v průběhu celého volebního období nebude navrhovat ani podporovat jakýkoli nový zákon. Ta nadsázka nesporně postihuje jeden z největších problémů fungování našeho státu: že nové a nové zákony náš život nezlepšují, ale otravují. Právo se dnes netvoří podle pečlivě zjištěných a moudře pojmenovaných potřeb společnosti, nýbrž na základě politické objednávky.

Naproti tomu některé nezbytné zákony nevznikají. Teprve s několikaletým zpožděním začaly práce na hlavních procesních kodexech, ač jejich vznik měl provázet přijetí nového občanského zákoníku a trestního zákoníku.

Je zarážející, jak dramaticky se hovoří o detailech chystaného zákona o státním zastupitelství, ačkoli není připraven nový trestní řád. Přitom je jasné, že nejprve je třeba vytvořit základní pravidla trestního řízení, a teprve pak bude možno formulovat úkoly a strukturu orgánů, které tyto úkoly budou plnit.

Stálé změny zákonů přinášejí společnosti zhruba stejný prospěch, jaký by hráčům "Člověče, nezlob se" přinášely změny pravidel během rozehrané partie. Výsledkem je samozřejmě nejen chaos, ale především ztráta důvěry v právo. Ztráta důvěry, že jakákoli pravidla mohou být poctivá a smysluplná. A nakonec logický pocit, že celá hra je bohapustý podvod, který z hráčů dělá hlupáky.

Nechci zpochybňovat význam 39. novely zákona o odpadech, jen se obávám, zda se ze zákona "o odpadech" nestal zákon "odpadový". A že - bude-li to takto pokračovat - skončí v odpadu celé naše právo.

Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu