Přírodních katastrof přibývá, škody rostou, na vině jsou lidé

Meteorologové letos poprvé zaznamenali jev, o kterém nevěřili, že k němu může dojít. Nad jižním Atlantikem vznikl hurikán a zasáhl Brazílii. Vědci až dosud tvrdili, že hurikán nemůže vzniknout nad chladnějšími vodami. "Z našeho pohledu to je znepokojivé," konstatoval Gerhard Bertz, šéf výzkumu globálních rizik u největší světové zajišťovny Münchner Rück v listu Handelsblatt. Obdobně druhá největší zajišťovna, Swiss Re, varuje: "Oteplování atmosféry se projeví větším počtem katastrof, jako hurikánů či tajfunů, těžkými bouřemi a přívalovými dešti."
Tímto tvrzením se odborníci z oboru zajišťoven jednoznačně postavili na stranu těch, kdo varují před důsledky takzvaného skleníkového efektu, tedy i oteplování atmosféry.
Jejich propočty dokazují, že se počet přírodních katastrof zvýšil za posledních sto padesát let třikrát. S tím roste i výše způsobených škod. Jen čtyři hurikány, které od začátku srpna pustošily jihovýchod Spojených států a karibskou oblast, způsobily škody ve výši padesáti miliard dolarů.
Podle Swiss Re stoupl počet přírodních katastrof v posledních čtyřiceti letech třikrát, ale vyplacené pojistky za způsobené škody hned čtrnáctkrát.
Příčinou enormního nárůstu výše škod je, že se zvýšil počet obyvatel ohrožených oblastí. Například na Floridě dnes žije jednou tolik lidí než před čtvrt stoletím.
Gerhard Berz tvrdí, že oteplování atmosféry a s tím spojené důsledky nejsou ničím v porovnání s tím, co nás čeká, pokud nedojde k zásadnímu obratu v politice ochrany klimatu. "Už na konci století budeme mít klima, jaké lidstvo dosud nepoznalo," říká. Jeho protějšek ze Swiss Re Werner Schaad nevylučuje, že už záplavy, které postihly střední Evropu včetně Česka v roce 2002, padají na konto klimatických změn.
V každém případě zaznamenali meteorologové sedm z deseti nejteplejších letních měsíců dvacátého století až po roce 1989. Rekord v tomto ohledu drží rok 2003.
Scénáře nejhoršího možného vývoje říkají, že do roku 2100 může vzrůst průměrná teplota v celosvětovém měřítku o 1,4 stupně Celsia, ale nevylučuje se ani růst průměrné teploty až o 5,8 stupňů.
K ochraně atmosféry před skleníkovými plyny, zejména oxidem uhličitým, má sloužit Kjótský protokol přijatý v roce 1997. V něm se zúčastněné státy zavázaly, že v období od roku 2008 do roku 2012 sníží emise skleníkových plynů nejméně o pět procent pod úroveň roku 1990.
To, že protokol nevstoupil v platnost, způsobil odpor vlád zemí, které do ovzduší vypouštějí nejvíce emisí. Například prezident Spojených států George Bush tvrdí, že "přílišná ochrana životního prostředí škodí rozvoji hospodářství" a na domácí kritiku nebere až dosud zřetel.
Přitom je jeho země největším producentem skleníkových plynů. Na hlavu vypouští USA každoročně do ovzduší dvacet tun kysličníku uhličitého. Následují Austrálie s osmnácti a Rusko se šestnácti tunami oxidu uhličitého na hlavu a rok. Zatím nejsou přesné údaje z Číny. Ale je zřejmé, že tato země světa s nejrychleji rostoucím hospodářstvím a hladem po energii patří k těm největším producentům škodlivin.