Žije ještě želva bahenní ve Vidnavských mokřinách?

Podle B. Krále zanikla její slezská populace ve 20. letech 20. století. Německý znalec slezské přírody Köhler v roce 1937 uvažoval o možném výskytu želv bahenních v okolí Javorníku a Vidnavy v návaznosti na blízký výskyt v nivě Kladské Nisy, ale nedoložil svůj předpoklad konkrétním nálezem. Je tedy pravděpodobné, že v té době již želvy v oblasti Vidnavských mokřin nežily.
Oproti tomu B. Beneš uvádí s odvoláním na informace od místních občanů výskyt čtyř želv (považuje je za želvy bahenní) v letech 1955-1975, přičemž jedna želva byla ulovena na udici a tři želvy byly nalezeny v bahně při melioračních pracích. Dalším a jediným hodnověrně doloženým exemplářem byl mladý jedinec (délka krunýře 65 mm), nalezený v září 1985 zpravodajem ochrany přírody učitelem Konečným. Jeho krunýř je uložen v depozitáři Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od Konečného také čerpal B. Beneš informaci, že na lokalitě byly želvy pozorovány a známy místním obyvatelům také před rokem 1939. Z toho soudí, že se ve Vidnavských mokřinách želvy rozmnožují a jedná se o autochtonní populaci.
Autor tohoto článku osobně lokalitu poprvé navštívil s pátrací skupinou vedenou profesorem O. Štěrbou v červnu 1987. Hledali tehdy želvy bahenní a případné příznaky jejich pobytu na vodě z lodí i ze břehu. Kladli návnady i natahovali sítě při hladině. Mělčí části mokřin přerývali vidlemi na brambory (zakončené kuličkami místo hrotů), aby želvy nezranili. A již od rozednění hlídkovali u vodní plochy, zda vedle ryb a ptáků nezahlédnou na hladině také želvu. Po několik dní trvající pátrací akce se ve Vidnavských mokřinách nepodařilo prokázat prosperující populaci želvy bahenní. Některé dny bylo poměrně chladno a deštivo, což mohlo výsledek akce negativně ovlivnit. Nicméně autor a K. Vacková pozorovali v časných ranních hodinách zvíře (bylo vidět jen hlavu trčící z vody), které bylo možné považovat za želvu. Ale to bylo jediné pozitivní zjištění během tří dní.
Pan profesor tehdy zhodnotil celou akci s humorem jemu vlastním, když konstatoval, že želva bahenní u Vidnavy ve čtvrtohorách vymřela a právě začaly pětihory.
Podruhé se autor za želvami do Vidnavských mokřin vypravil se skupinou zoologů a botaniků tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody vedenou M. Vlašínem ve dnech 18.-20.5.1994. Cílem bylo provést zoologický a botanický průzkum v rámci přípravy PR Vidnavské mokřiny. Při pochůzce v terénu P. Koutný a I. Málková zahlédli želvu v přítokovém kanálku, který vede vodu do velké vodní plochy v mokřinách v místě, kde tento kanálek prochází starou hrází a je zatrubněný. Zvíře se ale nepodařilo chytit. Oba však byli přesvědčeni, že šlo určitě o želvu bahenní. Jedná
se o poslední hodnověrné pozorování živého exempláře želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách. Tehdy došlo také k setkání s panem učitelem Konečným, který říkal, že opakovaně zimoval želvy ve svém sklepě. Četné historky o pozorování nebo i odchycení želvy na udici jsme slýchali i od místních rybářů a dalších občanů, jakmile se dověděli o předmětu našeho zájmu v lokalitě. Z toho je zřejmé, že se v mokřinách nějaké želvy bahenní určitě vyskytovaly. Jen jejich původ je poněkud zahalen tajemstvím.
P. Široký se marně snažil najít a chytit želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách několik dalších let. Měl i domluveno provedení analýzy DNA v Německu, které by mohlo potvrdit nebo vyvrátit autochtonnost místní populace. Přes intenzivní snahu zejména v průběhu vegetačních období sezón 1997 a 1998, a přes poměrně optimistické informace od místních obyvatel i nadějné odkazy v literatuře se mu ale nepodařilo výskyt želvy bahenní na lokalitě potvrdit.
Až 28.9.2000 v lese nedaleko vtoku do umělé vodní nádrže (vedle mysliveckého zařízení) nalezl kosterní zbytky samce želvy bahenní. Vzhledem ke stavu kadáveru však bylo zřejmé, že zvíře uhynulo dlouho před nálezem. Zbytky tohoto jedince jsou uloženy v Národním muzeu v Praze.
V květnu až červenci následujícího roku nainstalovali ve Vidnavských mokřinách P. Široký a R. Rozínek se spolupracovníky několik speciálních želvích pastí, do kterých se daří tato zvířata běžně chytat na lokalitách, kde se vyskytují.
Ale přes asi tři měsíce trvající úsilí se nepodařilo žádnou želvu chytit. Jedna želva bahenní se v té době ve Vidnavě a okolí sice vyskytovala, ale tu přivezl R. Rozínek, který volné chvíle mezi kontrolami pastí a průzkumem Vidnavských mokřin i okolí věnoval osvětové činnosti mezi školní mládeží i starším obyvatelstvem Vidnavska. Přitom se mu z místních zdrojů podařilo získat informaci, že nějaké želvy do mokřin vysadil bratr bývalého pana starosty, který je dovezl z blíže neurčené lokality na Balkáně.
Dlouho jsme věřili v původnost populace želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách, ale nepodařilo se odchytit žádnou živou želvu, aby tuto skutečnost bylo možné potvrdit.
Je zřejmé, že v nedávné minulosti (asi před 15-20 lety) v mokřinách želvy prokazatelně žily (bez ohledu na původnost zvířat), ale v současnosti je zřejmě jejich existence již minulostí. Pokud šlo skutečně o zvířata pocházející z Balkánu, jejich vymizení by nebylo pro naši přírodu velkou ztrátou. Vidnavské mokřiny zůstávají i nadále velmi zajímavým i atraktivním biotopem pro celou řadu vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Jiří Šafář, AOPK ČR, KS Olomouc
Seznam literatury na
Zdroj: www.ekologickelisty.cz