Odhalení hygieniků: Český venkov má kvůli topení uhlím stejně zašpiněný vzduch jako velká průmyslová sídla.
Vesničko má začouzená
V Havlovicích na Trutnovsku žijí jako v Praze. Mají svůj Hrad i Malou Stranu. Chalupy po obou březích řeky Úpy jsou rozesety až do okolních kopců a každá část má své pojmenování. Havlovičtí se proto chlubí, že tu mají "čtvrtí jako v Praze". Teď o sobě navíc mohou říci, že dýchají i stejný vzduch. Důvod k jásotu to ale není.
Když tu hygienici ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v Praze měřili několik let po sobě kvalitu ovzduší, zjistili, že kvůli prachu se Havlovice, stejně jako hlavní město, nevejdou do unijní normy na čistotu ovzduší. Původ znečištění je však rozdílný. Zatímco v Praze jsou hlavním viníkem exhalace z automobilové dopravy, Havlovický prach pochází ze spalování hnědého uhlí v kamnech.
Co ale hygieniky na ovzduší podkrkonošské obce nejvíc zarazilo, byla nápadně vysoká přítomnost arsenu. Tento už od starověku oblíbený travičský prostředek se do havlovického vzduchu uvolňuje při hoření uhlí. Jeho naměřené množství odpovídalo 82 procentům platného imisního limitu. "Vyšší hodnoty byly zjištěny pouze v Ostravě", říká Bohumil Kotlík z Centra hygieny životního prostředí pražského SZÚ.
Havlovice, kde začíná vycházkový okruh Ratibořickým údolím a kde režisér Antonín Moskalyk točil pro Československou televizi film Babička, tak boří mýtus o tom, že je na českém venkově zdravé povětří.
ZMAPOVAT BÍLÁ MÍSTA v republice na příkladu několika českých obcí se rozhodlo Ministerstvo životního prostředí. Hygieniky, meteorology a další odborníky pověřilo rozsáhlým projektem, nazvaným Charakterizace zátěže obyvatel malých sídel škodlivinami z ovzduší a znečištění ovzduší aerosoly. Měření proběhla v letech 2001 až 2005 a nyní jsou k dispozici konečné výsledky.
Databáze informací o kvalitě ovzduší dosud zahrnovala pouze velká sídla nad 15 tisíc obyvatel. Na venkově měřicí stanice nejsou, i když tam žije 4,5 milionu lidí, tedy takřka polovina české populace.
Kromě zmíněných Havlovic měřili odborníci ovzduší také v Habarticích na Klatovsku, kde se topí hlavně dřívím a v Třešti na Vysočině s převažujícím vytápěním zemním plynem. V žádném z těchto sídel není průmysl ani nadměrná doprava, aby jejich exhalace nezkreslovaly výsledky. Kvalita ovzduší tak závisela pouze na použitém palivu domácností. Nejhůř dopadly Havlovice s hnědým uhlím, nejlépe Habartice s dřívím.
Limit pro nejznámější polyaromatický uhlovodík benzoapyren s karcinogenními účinky byl v Havlovicích překročen dokonce sedminásobně, vyplývá z výsledků projektu. Hygienici spočítali, že ho vesnice během topné sezóny vypustila do ovzduší 60 kilogramů. To je bezmála stejné množství, jako v ostravsko-karvinské oblasti, která je z tohoto pohledu považována za znečištěnou až špinavou.
"Prokázalo se, že neexistuje zásadní rozdíl mezi kvalitou ovzduší ve velkých městských průmyslových aglomeracích a v malých vesnicích, kde jsou zdrojem znečištění domácí topeniště na tuhá paliva s rozšířeným spalováním odpadů," shrnuje závěry projektu Bohumil Kotlík.
PRACH ŠKODÍ lidskému zdraví sám o sobě. Vyvolává bronchitidu, astma a také onemocnění srdce a cév. V kombinaci s polyaromatickými uhlovodíky a těžkými kovy jako arsen však neblahé účinky umocňuje tím, že tyto látky nabaluje na sebe a vnáší do dýchací soustavy člověka. Polyaromatické uhlovodíky vznikají nedokonalým spalováním zejména uhlí a plastového odpadu. Popílek v ovzduší je pro odborníky totéž jako otisky prstů v kriminalistice. Každá spálená látka v něm zanechává svou konkrétní stopu.
KONCENTRACE všech sledovaných škodlivin ve zmíněných obcích rostla s poklesem venkovní teploty a tedy s vyšší intenzitou vytápění. Velké rozdíly ve znečištění jednotlivých sídel byly naměřeny zejména ve velmi chladných dnech. V létě se vzduch jako mávnutím kouzelného proutku vyčistil a například arsen v Havlovicích byl prakticky neměřitelný. Podobně sezónní charakter měl i výskyt jemného prachu. Nejvíc ho bylo v zimě. Hygienici v Havlovicích spočítali, že ho vesnice během jedné topné sezóny vypustila do ovzduší 13 tun, což odhadli na tři až čtyři plně naložená nákladní auta. Spálením hnědého uhlí se dostal do vzduší rovněž oxid siřičitý - také 13 tun. Zaplnil by 60 metrů dlouhý bazén o hloubce 2,5 metru.
Ředitel odboru ochrany ovzduší na Ministerstvu životního prostředí Jan Kužel v této souvislosti uvedl, že kotle nebo kamna na uhlí má v Česku celkem 700 tisíc domácností.
"Lokální topeniště na tuhá paliva se na znečištění ovzduší prachem podílejí 40 procenty. Stejný podíl vyprodukuje doprava, o zbylých dvacet procent se dělí průmysl a energetika," vyčíslil Kužel. Skutečnost, že malé zdroje vypouštějí více škodlivin než velké, vysvětluje tím, že domácí kamna a kotle pocházejí většinou ze sedmdesátých let, takže už mají slabou účinnost a nedokonalé spalování. Průmyslové zdroje jsou vybaveny filtry, bez nichž by nedostaly povolení k výrobě.
ŘEŠENÍ, JAK VYČISTIT vesnický vzduch, se nabízí samo. Vyhodit stará kamna do sběru a pořídit si moderní, nebo rovnou přejít na zemní plyn. Jenže jeho cena roste, a tak se obce do budování nových přípojek nehrnou. A zdražování plynu naopak přimělo řadu českých domácností, aby se vrátily k levnějšímu uhlí, i když mají plyn zaveden až do domu. Jiří Machart s Pavlem Machálkem z Českého hydrometeorologického ústavu v Praze už mají po ruce konkrétní údaje z loňské topné sezóny v okrese Chomutov a Šumperk. V důsledku přechodu některých obyvatel z plynu na uhlí vzrostly v obou regionech emise oxidů dusíku i skleníkového plynu oxidu uhličitého.
"Celkové emise znečišťujících látek na Šumpersku vzrostly o 8,3 procenta a na Chomutovsku dokonce o 17,7 procenta," uvedli oba meteorologové v časopise Ochrana ovzduší. Kvalitu vzduchu porovnávali s údaji o změnách v prodeji uhlí a zemního plynu.
CENA PALIVA ale není jediné, čeho se domácnosti bojí. Přechod na ekologičtější topení znamená investovat do nových kotlů a kamen. Na Ministerstvu životního prostředí spočítali, že taková výměna by české domácnosti přišla celkem na 70 miliard korun. V průměru sto tisíc korun na každou. Ale pracovník ministerstva Jiří Morávek má pro občany malých sídel dobrou zprávu. Na modernizaci lokálních topenišť by jim mohla poskytnout dotaci Evropská unie. Nevratný příspěvek z unijních fondů by pokryl až 85 procent nákladů na každou investici, pokud přinese úsporu energie a současně zlepší kvalitu ovzduší. Podmínkou je, aby kotle a topeniště měly certifikát ekologicky šetrného výrobku. Finanční podpora by pokryla také výsadbu zeleně, která zabraňuje šíření prachu.
Podrobnosti obsahuje tzv. Operační plán životního prostředí pro období 2007 až 2013. Dokument obsahuje harmonogram, jak zlepšit všechny složky životního prostředí, tedy i vodu, přírodu a hospodaření s odpady.
"Operační plán jsme poslali do Bruselu už koncem loňského roku a pokud Evropská komise naše finanční požadavky schválí, mohly by první peníze přijít už letos. Na čistotu ovzduší bychom v příštích šesti letech mohli z unijních fondů získat až 43 miliardy korun," upřesňuje Jiří Morávek z Ministerstva životního prostředí. Vyřizování podpor bude mít na starosti Státní fond životního prostředí. Kromě občanů budou moci o peníze žádat i školy a další instituce, pokud nejsou napojeny na centrální zdroj vytápění.
ANI MILIARDY z unijních zdrojů, pokud samozřejmě přijdou v požadované sumě, však české ovzduší nespasí. Operační program uvádí, že v roce 2013 by v ideálním případě bylo nadměrné koncentraci prachu vystaveno 60 procent české populace, zatímco dnes je to 66 procent. Velký problém zejména ve městech totiž působí tzv. resuspenze, tedy opětovné víření starého prachu z nečištěných a nekropených ulic. Škodliviny z české krajiny proto budou mizet pomaleji, než jaké bude tempo čištění jejich dosavadních zdrojů. Přesto by se v cílovém roce 2013 mělo díky Operačnímu programu vypouštět do ovzduší o 3200 kilogramů méně všech znečišťujících látek na obyvatele a rok. Domácnosti k tomu přispějí jen zčásti, největší ekologické sousto dokument staví před průmysl a energetiku.
ŠOKUJÍCÍ INFORMACE hygieniků vzbudily v Havlovicích rozruch. V přepočtu na každého občana tu například za rok unikne do ovzduší 0,17 gramů arsenu. Jednorázově podaná by taková dávka byla pro člověka smrtelná. Ale starosta Pavel Dvořák říká, že v obci se nezměnilo nic. Vyměnit uhlí za plyn nikdo nechce, ačkoli zavést ho do obce by technicky proveditelné bylo a navíc se rýsuje i možnost získat unijní dotaci na výměnu kotle.
"Tady lidé v průměru vydělávají kolem deseti tisíc korun hrubého. Proč by měli ročně utrácet za plyn 40 tisíc korun, když za topení uhlím dá domácnost jen 15 tisíc," uvažuje starosta. Jinými slovy, když mají lidé hluboko do kapsy, zdraví je až na druhém místě.
DOPADY NA LIDSKÉ ZDRAVÍ se ale dají změřit i penězi. Zatímco hygienici měřili tuny vyprodukovaných nečistot, Milan Ščasný z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze spočítal, jaké škody napáchá neekologický způsob vytápění na zdraví, budovách a úrodě. Pomocí metodiky ExternE, která měří externí škody ze spalování paliv, vyčíslil ztráty na zdraví obyvatel Havlovic ve výši osm milionů korun za rok. V průměru bezmála devět tisíc na každého občana. V Třešti, kde lidé topí převážně plynem, představují externí škody na zdraví každého občana jen 1830 korun za rok.
"Do výpočtů jsem zahrnul respirační choroby, zvýšenou dobu pracovní neschopnosti v důsledku návštěv lékaře, riziko nádorových onemocnění a zvýšenou úmrtnost," vysvětluje Ščasný. Rozdílné jsou i škody na omítkách budov a zemědělských plodinách. V Havlovicích tímto způsobem ročně přichází každý občan v průměru o 222 korun, v Třešti o pouhou dvacetikorunu.
VLIV NA ZMĚNU KLIMATU, i to se dá spočítat. Ščasný přihlížel k zvýšené pravděpodobnosti klimatických extrémů jako je sucho a povodeň. Pro Havlovice představuje v přepočtu na rok půl milionu korun, zatímco v daleko početnější Třešti 120 tisíc Kč. V průměru na občana pak 600, resp. 38 korun.
Když se všechny škody sečtou, výsledná suma pro tříčlennou domácnost činí takřka třicet tisíc korun. To už je víc, než kolik Havlovičtí uspoří na hnědém uhlí v porovnání s plynem. Kdyby na něj všichni občané vesnice přešli, vlastně by ušetřili, i když je plyn dražší než hnědé uhlí.
Současná cena paliva však zmíněné externí náklady nezohledňuje. Ministerstvo životního prostředí to chce změnit. Připravilo proto daňovou ekologickou reformu, která má znevýhodnit paliva s nejvíce negativním vlivem na životní prostředí. Kompenzací občanům má být právě příspěvek na nákup nového ekologicky šetrnějšího spalovacího zařízení pro vytápění.
EVROPSKÁ KOMISE šla ve výpočtu externích škod ze znečištěného ovzduší ještě dál. V projektu Čistý vzduch pro Evropu (CAFE) uvedla, že každý občan unie by žil v průměru o tři měsíce déle, kdyby všechny členské státy plnily platné zákony na ochranu ovzduší. K neplničům unijních norem patří i Česko. Právě kvůli prachu v ovzduší. Ukazatel zvaný PM10, neboli jemné prachové částice o velikosti deseti mikrogramů, jsme překročili dva roky po sobě, loni i předloni. Potíže jsme měli i předtím, ale závaznou se norma pro Česko stala až od roku 2005.
Na částice PM10 má Unie zvlášť spadeno, protože vzhledem k zanedbatelné váze je vítr unáší stovky kilometrů, takže za dobrých rozptylových podmínek škodí daleko od místa svého vzniku a jsou tedy globální znečišťující látkou. Špinavý vzduch je jediným ukazatelem životního prostředí, který ve vztahu k unijní legislativě neplníme.
"V průběhu přístupových rozhovorů s Unií si Česko na jemný prach v ovzduší nevyžádalo žádné přechodné období," uvedl Jiří Morávek z Ministerstva životního prostředí. Za čistotu ovzduší odpovídají kraje, ale některé už se, jak říká, nechaly slyšet, že literu zákona splní až v roce 2012. Konflikt s Unií ale hrozí už teď. Pokud se u nás nic nezmění k lepšímu, může dojít na pokuty, případně až na odstávky velkých znečišťujících zdrojů v průmyslu, anebo dokonce krácení našich požadavků na finance z unijních fondů, o které žádáme v Operačním programu životního prostředí.
Přesto na Ministerstvu životního prostředí probíhá audit ekologické legislativy, protože průmyslovým podnikům se zdá, že jsou nynější zákony moc přísné. Podniky sice dohodnuté limity pro vypouštění látek plní, je však otázkou, zda naopak nejsou příliš měkké, když výsledný vzduch nevyhovuje.
"Na jednom z jednání se kapitáni průmyslu nechali slyšet, že pár měsíců života navíc nestojí za investice, které by museli do čistoty ovzduší vložit," posteskla si právnička ministerstva Jana Kuželová. Projekt CAFE uvádí, že každé euro investice do kvality ovzduší přinese nejméně čtyři eura ve vyšší kvalitě života.
AUTOR: Alice Olbrichová
Když tu hygienici ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) v Praze měřili několik let po sobě kvalitu ovzduší, zjistili, že kvůli prachu se Havlovice, stejně jako hlavní město, nevejdou do unijní normy na čistotu ovzduší. Původ znečištění je však rozdílný. Zatímco v Praze jsou hlavním viníkem exhalace z automobilové dopravy, Havlovický prach pochází ze spalování hnědého uhlí v kamnech.
Co ale hygieniky na ovzduší podkrkonošské obce nejvíc zarazilo, byla nápadně vysoká přítomnost arsenu. Tento už od starověku oblíbený travičský prostředek se do havlovického vzduchu uvolňuje při hoření uhlí. Jeho naměřené množství odpovídalo 82 procentům platného imisního limitu. "Vyšší hodnoty byly zjištěny pouze v Ostravě", říká Bohumil Kotlík z Centra hygieny životního prostředí pražského SZÚ.
Havlovice, kde začíná vycházkový okruh Ratibořickým údolím a kde režisér Antonín Moskalyk točil pro Československou televizi film Babička, tak boří mýtus o tom, že je na českém venkově zdravé povětří.
ZMAPOVAT BÍLÁ MÍSTA v republice na příkladu několika českých obcí se rozhodlo Ministerstvo životního prostředí. Hygieniky, meteorology a další odborníky pověřilo rozsáhlým projektem, nazvaným Charakterizace zátěže obyvatel malých sídel škodlivinami z ovzduší a znečištění ovzduší aerosoly. Měření proběhla v letech 2001 až 2005 a nyní jsou k dispozici konečné výsledky.
Databáze informací o kvalitě ovzduší dosud zahrnovala pouze velká sídla nad 15 tisíc obyvatel. Na venkově měřicí stanice nejsou, i když tam žije 4,5 milionu lidí, tedy takřka polovina české populace.
Kromě zmíněných Havlovic měřili odborníci ovzduší také v Habarticích na Klatovsku, kde se topí hlavně dřívím a v Třešti na Vysočině s převažujícím vytápěním zemním plynem. V žádném z těchto sídel není průmysl ani nadměrná doprava, aby jejich exhalace nezkreslovaly výsledky. Kvalita ovzduší tak závisela pouze na použitém palivu domácností. Nejhůř dopadly Havlovice s hnědým uhlím, nejlépe Habartice s dřívím.
Limit pro nejznámější polyaromatický uhlovodík benzoapyren s karcinogenními účinky byl v Havlovicích překročen dokonce sedminásobně, vyplývá z výsledků projektu. Hygienici spočítali, že ho vesnice během topné sezóny vypustila do ovzduší 60 kilogramů. To je bezmála stejné množství, jako v ostravsko-karvinské oblasti, která je z tohoto pohledu považována za znečištěnou až špinavou.
"Prokázalo se, že neexistuje zásadní rozdíl mezi kvalitou ovzduší ve velkých městských průmyslových aglomeracích a v malých vesnicích, kde jsou zdrojem znečištění domácí topeniště na tuhá paliva s rozšířeným spalováním odpadů," shrnuje závěry projektu Bohumil Kotlík.
PRACH ŠKODÍ lidskému zdraví sám o sobě. Vyvolává bronchitidu, astma a také onemocnění srdce a cév. V kombinaci s polyaromatickými uhlovodíky a těžkými kovy jako arsen však neblahé účinky umocňuje tím, že tyto látky nabaluje na sebe a vnáší do dýchací soustavy člověka. Polyaromatické uhlovodíky vznikají nedokonalým spalováním zejména uhlí a plastového odpadu. Popílek v ovzduší je pro odborníky totéž jako otisky prstů v kriminalistice. Každá spálená látka v něm zanechává svou konkrétní stopu.
KONCENTRACE všech sledovaných škodlivin ve zmíněných obcích rostla s poklesem venkovní teploty a tedy s vyšší intenzitou vytápění. Velké rozdíly ve znečištění jednotlivých sídel byly naměřeny zejména ve velmi chladných dnech. V létě se vzduch jako mávnutím kouzelného proutku vyčistil a například arsen v Havlovicích byl prakticky neměřitelný. Podobně sezónní charakter měl i výskyt jemného prachu. Nejvíc ho bylo v zimě. Hygienici v Havlovicích spočítali, že ho vesnice během jedné topné sezóny vypustila do ovzduší 13 tun, což odhadli na tři až čtyři plně naložená nákladní auta. Spálením hnědého uhlí se dostal do vzduší rovněž oxid siřičitý - také 13 tun. Zaplnil by 60 metrů dlouhý bazén o hloubce 2,5 metru.
Ředitel odboru ochrany ovzduší na Ministerstvu životního prostředí Jan Kužel v této souvislosti uvedl, že kotle nebo kamna na uhlí má v Česku celkem 700 tisíc domácností.
"Lokální topeniště na tuhá paliva se na znečištění ovzduší prachem podílejí 40 procenty. Stejný podíl vyprodukuje doprava, o zbylých dvacet procent se dělí průmysl a energetika," vyčíslil Kužel. Skutečnost, že malé zdroje vypouštějí více škodlivin než velké, vysvětluje tím, že domácí kamna a kotle pocházejí většinou ze sedmdesátých let, takže už mají slabou účinnost a nedokonalé spalování. Průmyslové zdroje jsou vybaveny filtry, bez nichž by nedostaly povolení k výrobě.
ŘEŠENÍ, JAK VYČISTIT vesnický vzduch, se nabízí samo. Vyhodit stará kamna do sběru a pořídit si moderní, nebo rovnou přejít na zemní plyn. Jenže jeho cena roste, a tak se obce do budování nových přípojek nehrnou. A zdražování plynu naopak přimělo řadu českých domácností, aby se vrátily k levnějšímu uhlí, i když mají plyn zaveden až do domu. Jiří Machart s Pavlem Machálkem z Českého hydrometeorologického ústavu v Praze už mají po ruce konkrétní údaje z loňské topné sezóny v okrese Chomutov a Šumperk. V důsledku přechodu některých obyvatel z plynu na uhlí vzrostly v obou regionech emise oxidů dusíku i skleníkového plynu oxidu uhličitého.
"Celkové emise znečišťujících látek na Šumpersku vzrostly o 8,3 procenta a na Chomutovsku dokonce o 17,7 procenta," uvedli oba meteorologové v časopise Ochrana ovzduší. Kvalitu vzduchu porovnávali s údaji o změnách v prodeji uhlí a zemního plynu.
CENA PALIVA ale není jediné, čeho se domácnosti bojí. Přechod na ekologičtější topení znamená investovat do nových kotlů a kamen. Na Ministerstvu životního prostředí spočítali, že taková výměna by české domácnosti přišla celkem na 70 miliard korun. V průměru sto tisíc korun na každou. Ale pracovník ministerstva Jiří Morávek má pro občany malých sídel dobrou zprávu. Na modernizaci lokálních topenišť by jim mohla poskytnout dotaci Evropská unie. Nevratný příspěvek z unijních fondů by pokryl až 85 procent nákladů na každou investici, pokud přinese úsporu energie a současně zlepší kvalitu ovzduší. Podmínkou je, aby kotle a topeniště měly certifikát ekologicky šetrného výrobku. Finanční podpora by pokryla také výsadbu zeleně, která zabraňuje šíření prachu.
Podrobnosti obsahuje tzv. Operační plán životního prostředí pro období 2007 až 2013. Dokument obsahuje harmonogram, jak zlepšit všechny složky životního prostředí, tedy i vodu, přírodu a hospodaření s odpady.
"Operační plán jsme poslali do Bruselu už koncem loňského roku a pokud Evropská komise naše finanční požadavky schválí, mohly by první peníze přijít už letos. Na čistotu ovzduší bychom v příštích šesti letech mohli z unijních fondů získat až 43 miliardy korun," upřesňuje Jiří Morávek z Ministerstva životního prostředí. Vyřizování podpor bude mít na starosti Státní fond životního prostředí. Kromě občanů budou moci o peníze žádat i školy a další instituce, pokud nejsou napojeny na centrální zdroj vytápění.
ANI MILIARDY z unijních zdrojů, pokud samozřejmě přijdou v požadované sumě, však české ovzduší nespasí. Operační program uvádí, že v roce 2013 by v ideálním případě bylo nadměrné koncentraci prachu vystaveno 60 procent české populace, zatímco dnes je to 66 procent. Velký problém zejména ve městech totiž působí tzv. resuspenze, tedy opětovné víření starého prachu z nečištěných a nekropených ulic. Škodliviny z české krajiny proto budou mizet pomaleji, než jaké bude tempo čištění jejich dosavadních zdrojů. Přesto by se v cílovém roce 2013 mělo díky Operačnímu programu vypouštět do ovzduší o 3200 kilogramů méně všech znečišťujících látek na obyvatele a rok. Domácnosti k tomu přispějí jen zčásti, největší ekologické sousto dokument staví před průmysl a energetiku.
ŠOKUJÍCÍ INFORMACE hygieniků vzbudily v Havlovicích rozruch. V přepočtu na každého občana tu například za rok unikne do ovzduší 0,17 gramů arsenu. Jednorázově podaná by taková dávka byla pro člověka smrtelná. Ale starosta Pavel Dvořák říká, že v obci se nezměnilo nic. Vyměnit uhlí za plyn nikdo nechce, ačkoli zavést ho do obce by technicky proveditelné bylo a navíc se rýsuje i možnost získat unijní dotaci na výměnu kotle.
"Tady lidé v průměru vydělávají kolem deseti tisíc korun hrubého. Proč by měli ročně utrácet za plyn 40 tisíc korun, když za topení uhlím dá domácnost jen 15 tisíc," uvažuje starosta. Jinými slovy, když mají lidé hluboko do kapsy, zdraví je až na druhém místě.
DOPADY NA LIDSKÉ ZDRAVÍ se ale dají změřit i penězi. Zatímco hygienici měřili tuny vyprodukovaných nečistot, Milan Ščasný z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v Praze spočítal, jaké škody napáchá neekologický způsob vytápění na zdraví, budovách a úrodě. Pomocí metodiky ExternE, která měří externí škody ze spalování paliv, vyčíslil ztráty na zdraví obyvatel Havlovic ve výši osm milionů korun za rok. V průměru bezmála devět tisíc na každého občana. V Třešti, kde lidé topí převážně plynem, představují externí škody na zdraví každého občana jen 1830 korun za rok.
"Do výpočtů jsem zahrnul respirační choroby, zvýšenou dobu pracovní neschopnosti v důsledku návštěv lékaře, riziko nádorových onemocnění a zvýšenou úmrtnost," vysvětluje Ščasný. Rozdílné jsou i škody na omítkách budov a zemědělských plodinách. V Havlovicích tímto způsobem ročně přichází každý občan v průměru o 222 korun, v Třešti o pouhou dvacetikorunu.
VLIV NA ZMĚNU KLIMATU, i to se dá spočítat. Ščasný přihlížel k zvýšené pravděpodobnosti klimatických extrémů jako je sucho a povodeň. Pro Havlovice představuje v přepočtu na rok půl milionu korun, zatímco v daleko početnější Třešti 120 tisíc Kč. V průměru na občana pak 600, resp. 38 korun.
Když se všechny škody sečtou, výsledná suma pro tříčlennou domácnost činí takřka třicet tisíc korun. To už je víc, než kolik Havlovičtí uspoří na hnědém uhlí v porovnání s plynem. Kdyby na něj všichni občané vesnice přešli, vlastně by ušetřili, i když je plyn dražší než hnědé uhlí.
Současná cena paliva však zmíněné externí náklady nezohledňuje. Ministerstvo životního prostředí to chce změnit. Připravilo proto daňovou ekologickou reformu, která má znevýhodnit paliva s nejvíce negativním vlivem na životní prostředí. Kompenzací občanům má být právě příspěvek na nákup nového ekologicky šetrnějšího spalovacího zařízení pro vytápění.
EVROPSKÁ KOMISE šla ve výpočtu externích škod ze znečištěného ovzduší ještě dál. V projektu Čistý vzduch pro Evropu (CAFE) uvedla, že každý občan unie by žil v průměru o tři měsíce déle, kdyby všechny členské státy plnily platné zákony na ochranu ovzduší. K neplničům unijních norem patří i Česko. Právě kvůli prachu v ovzduší. Ukazatel zvaný PM10, neboli jemné prachové částice o velikosti deseti mikrogramů, jsme překročili dva roky po sobě, loni i předloni. Potíže jsme měli i předtím, ale závaznou se norma pro Česko stala až od roku 2005.
Na částice PM10 má Unie zvlášť spadeno, protože vzhledem k zanedbatelné váze je vítr unáší stovky kilometrů, takže za dobrých rozptylových podmínek škodí daleko od místa svého vzniku a jsou tedy globální znečišťující látkou. Špinavý vzduch je jediným ukazatelem životního prostředí, který ve vztahu k unijní legislativě neplníme.
"V průběhu přístupových rozhovorů s Unií si Česko na jemný prach v ovzduší nevyžádalo žádné přechodné období," uvedl Jiří Morávek z Ministerstva životního prostředí. Za čistotu ovzduší odpovídají kraje, ale některé už se, jak říká, nechaly slyšet, že literu zákona splní až v roce 2012. Konflikt s Unií ale hrozí už teď. Pokud se u nás nic nezmění k lepšímu, může dojít na pokuty, případně až na odstávky velkých znečišťujících zdrojů v průmyslu, anebo dokonce krácení našich požadavků na finance z unijních fondů, o které žádáme v Operačním programu životního prostředí.
Přesto na Ministerstvu životního prostředí probíhá audit ekologické legislativy, protože průmyslovým podnikům se zdá, že jsou nynější zákony moc přísné. Podniky sice dohodnuté limity pro vypouštění látek plní, je však otázkou, zda naopak nejsou příliš měkké, když výsledný vzduch nevyhovuje.
"Na jednom z jednání se kapitáni průmyslu nechali slyšet, že pár měsíců života navíc nestojí za investice, které by museli do čistoty ovzduší vložit," posteskla si právnička ministerstva Jana Kuželová. Projekt CAFE uvádí, že každé euro investice do kvality ovzduší přinese nejméně čtyři eura ve vyšší kvalitě života.
AUTOR: Alice Olbrichová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
