Mýty a fakta o surovinové politice pro dřevo aneb často kladené otázky

Nepovede schválení Surovinové politiky pro dřevo k navýšení těžeb dřeva a tedy k ,,drancování" lesů?

Nepovede. Výše těžeb vychází z lesních hospodářských plánů, které schvalují nejen orgány státní správy lesů (krajské úřady), ale závazné stanovisko k nim vydávají i orgány ochrany přírody. Výše plánovaných těžeb dřeva nesmí překročit množství, které v lese přiroste a je tedy dlouhodobě udržitelná. Na proces lesního hospodářského plánování nebude mít Surovinová politika pro dřevo žádný vliv. Jejím cílem není navyšovat primární kapacitu zpracování dříví (na pilách, v papírnách apod.), ale zaměřit se na výrobu výrobků s vyšší přidanou hodnotou (například CLT panelů, truhlářských výrobků, komponent pro montované dřevěné domky a konstrukce apod.). Podle provedených analýz by se objem udržitelné těžby dřeva neměl v příštích desetiletích zásadně snižovat.

Jak chcete dosáhnout snížení vývozu surového dříví? Tento cíl se v nejrůznějších strategiích deklaruje již od 90. let minulého století a nikdy ho nebylo dosaženo.

Surovinová politika pro dřevo si v tomto směru nestanovuje žádnou cílovou hodnotu. Je zřejmé, že v podmínkách jednotného trhu Evropské unie a za přítomnosti silného dřevozpracujícího průmyslu v Rakousku a Německu, který je na naší surovině do jisté míry závislý, lze snížení vývozu surového dříví dosáhnout pouze nepřímo. Primárním cílem je podporovat využívání dřeva v národním hospodářství, zejména ve stavebnictví, zpracování dřeva s vyšší přidanou hodnotou (nekončit pouze u řeziva, či dřevěných desek), a tím zvyšovat domácí poptávku po surovém dříví a vytvářet podmínky pro to, aby se vlastníkům lesů vyplatilo dřevo dodávat místním zpracovatelům.

Dokáží materiály na bázi dřeva svými fyzikálními vlastnostmi dostatečně konkurovat betonu z hlediska technických a konstrukčních požadavků vícepodlažních staveb, z hlediska ceny těchto staveb a délky jejich životnosti?

Masivní dřevo je pevný a zároveň lehký materiál vysoké kvality. Stavby z tohoto materiálu jsou levné a energeticky výrazně úsporné. Výhodou je, že se dají vystavět během velmi krátké doby v porovnání se zděnými a dají se stavět celoročně. Co se týče odpovídajících technických a konstrukčních vlastností, současné technologie umožňují realizovat širokou škálu nosných a konstrukčních prvků na bázi dřeva a nemusí se jednat jen o masivní dřevo. Jedná se např. konstrukční hranoly s lepenými zubovitými spoji zvyšující pojivou plochu, panely vzniklé křížovým vrstvením lamel, čímž se zvyšují nosné vlastnosti tohoto materiálu a podobně. Výhodou dřevěných konstrukcí oproti betonovým je především jejich nízká hmotnost a pružnost, a tudíž i menší nároky na nosnost váhy vlastní konstrukce, která je u betonových staveb výrazně vyšší. Dále jsou k dispozici i kombinace materiálů zvyšující některé požadované vlastnosti např. cementotřískové desky, sádrovláknité desky a podobně.

Nejsou stavby s vyšším podílem použitých materiálů na bázi dřeva více náchylné ke vzniku požárů a k jejich rychlému šíření v rámci budovy i okolí?

Na první pohled se může dřevo jako stavební materiál zdánlivě jevit jako vysoce hořlavý, neboť máme dřevo asociováno jako tradiční palivo nebo topivo. Avšak opak často bývá pravdou, protože dřevěné konstrukce mají odlišné parametry a jiný stupeň hořlavosti než palivové dříví. Masivní dřevěné prvky jsou totiž naopak vůči požáru velmi odolné, snadno nevzplanou i při vysokých teplotách, a navíc chování dřevěných konstrukcí v případě požáru lze daleko lépe odhadnout, než u jiných materiálů jako je např. železo nebo beton, kdy požární odolnost staveb ze dřeva je okolo 60 minut, po kterou by měla nosná konstrukce odolat účinkům hoření a nezhroutit se. Dále je také možná aplikace celé řady doplňujících postupů vedoucí ke zvyšování požární odolnosti konstrukce jako požární omítky, nástřiky, nátěry, obklady, podhledy a podobně.

Nemají dřevostavby horší tepelně izolační vlastnosti oproti zděným stavbám?

Dřevo samo o sobě má dobré tepelně izolační vlastnosti. Ty se dají zvýšit dalšími izolačními vrstvami, kterých je několik druhů v závislosti na plánovaný účel stavby. Pro dřevostavby jsou vhodné zejména dřevovláknité a celulózové izolace, nebo izolace z jiných přírodních obnovitelných materiálů např. desky z konopí, lnu, ovčí vlny a podobně. Jejich výhoda spočívá nejen ve dvojnásobné hodnotě měrné tepelné kapacity oproti neobnovitelným minerálním nebo často neekologickým chemicky vyráběným izolacím, ale i jejich aktivní prací s vlhkostí a její difúzi, což konstrukcím z dřevěných materiálů prospívá.

Dřevo je akusticky dobře vodivý materiál. Nezvýší se vyšší aplikací dřevěných prvků do konstrukcí staveb i nežádoucí např. tzv. kročejový hluk mezi jednotlivými místnostmi či patry?

Samotné dřevo jako surový materiál sice má výrazně horší zvukově izolační vlastnosti než zdivo, na druhou stranu však dřevostavby nabízejí mnohem více možností, jak šíření nežádoucího hluku předcházet, než jaké nabízejí konstrukce klasických zděných budov. Těmto nežádoucím účinkům se dá předcházet např. vhodným zvolením sendvičových konstrukcí stěn s volbou vhodných akusticko-izolačních materiálů a v případě patrových domů prokládání vrstev na bázi dřevěných pórovitých desek, polystyrenu nebo různých nátěrů na cementové bázi. Problém se tedy dá eliminovat poměrně snadno dostupnými a často využívanými stavebními metodami.