Martin Václavík: Snížení plastového odpadu pomůže kohoutková voda, ne zálohování

Přechod na kohoutkovou vodu by přinesl především snížení produkce plastových lahví, které často končí jako odpad v přírodě. Nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne - to tvrdím dlouhodobě a stojím si za tím. Balená voda je v Česku naprosto zbytečným artiklem. Už proto, že v našem vodohospodářském ekosystému je voda obecně na vynikající úrovni a potrubím do domácností teče skvělá, a hlavně vysoce kvalitní pitná voda. A případné problémy se zastaralými či materiálově nevhodnými domovními rozvody, které mohou ovlivnit kvalitu kohoutkové vody, pomáhá řešit filtrace. Proč tedy zatěžovat životní prostředí zbytečnými plasty a zvyšovat uhlíkovou stopu vznikající při jejich výrobě, balení, převážení a skladování?

Někteří vidí spásu v systému zálohování plastu. Osobně o tom nejsem přesvědčen a negativa, která by zavedení zálohového systému přineslo, daleko převažují nad pozitivy. Celý systém a připravovaný legislativní rámec je přinejmenším diskutabilní. Není jasné, jak dostatečně bude uchráněn například stávající systém třídění odpadu a v posledních letech velmi zainvestovaný systém dotřiďování, což může ohrozit především obce, které za svoz odpadu zodpovídají. Může to pro ně být v konečném důsledku dokonce prodělečné, protože není jasné, jak se přerozdělí recyklační poplatky výrobců, které jsou součástí svozové infrastruktury, a jak to přesně bude po nástupu nového elementu v podobě sběrných míst zálohovaného plastu. Zároveň jde o velmi nákladnou investici. Podle analýzy Svazu obchodu a cestovního ruchu se jedná o více než 5,2 miliardy korun. Náklady na provoz sítě sběrných míst by pak ročně měly dosáhnout zhruba 1,3 miliardy korun. Kdo to zaplatí? My. Z veřejných peněz nebo v ceně balené vody.

Jako v mnoha jiných oblastech nelze jen nahrubo překopírovat model z jiných koutů Evropy. Česká republika má svoje specifika a dlouhodobě zavedený, a především skvěle fungující systém odpadového hospodářství. V rámci balíčku oběhového hospodářství Evropské komise z roku 2018 jsou dané cíle, které jsou brány jako zásadní argument pro zavedení systému zálohovaných plastových lahví a plechovek. Je ale nutné zdůraznit, že ty jsou dané pro úplně všechny druhy komunálního odpadu, nejen pro vybrané druhy, jako např. PET.

Od roku 2025 musí obsahovat každá PET láhev 25 % materiálu rPET. Studie ale ukazují na nebezpečí v podobě možného uvolňování kontaminantů z recyklátu do obsahu lahve. A láhve s rPET tak pravděpodobně budou ještě nezdravější než stávající PET láhve.

Když jsem celý systém zálohování studoval, došel jsem k názoru, že je primárně výhodný pro výrobce balené vody a že má v podstatě dva cíle. Prvním je marketingově ,,zezelenat" balenou vodu a vytvořit dojem, že zálohováním jsme problém neekologičnosti balené vody vyřešili. To je samozřejmě naprosto milná představa, jelikož každá nová PET láhve bude obsahovat 75 % nového PET materiálu, dále se bude skladovat ve skladu a dále bude jezdit po silnici kamionem. Druhým cílem je podle mého názoru zajistit nápojářským společnostem snadný přístup k materiálu rPET. Po tomto materiálu je totiž na trhu poptávka a jeho cena tak roste. Díky zálohování se ale tento materiál vůbec nedostane na volný trh a nápojářské společnosti ho tak pořídí výrazně levněji. Nemyslím si tedy, že tady jde o přírodu.

Pozitiva zálohovacího systému nenacházím ani na příkladech z praxe ostatních zemí. Ještě před samotným spuštěním zálohového systému na Slovensku se objevila řada problémů jako přenastavení cílů a standardů sběru v obcích a již zmíněného zmatku na straně spotřebitelů.

Na Slovensku tento systém využívají od roku 2022 a první výsledky ukazují, že jim to do určité míry pomohlo ve snižování množství pohozených lahví v přírodě. To je jistě dobré. Ale přivádí mě to zase k otázce, zda jediným odpadem, který v přírodě najdeme, jsou PET lahve nebo plechovky? Jak ukazují akce typu Ukliďme Česko, problematika litteringu není zdaleka o těchto dvou druzích odpadu - častým druhem odpadu jsou také různé druhy obalů od potravin nebo igelitových tašek atp. Proto mě to opět vrací k základní myšlence, že jediné skutečně udržitelné řešení v oblasti ochrany přírody před znečištěním plastovými lahvemi tkví ve snížení jejich produkce. Místo jednorázových plastových lahví preferovat vodu z kohoutku, ideálně filtrovanou a do vlastní lahve určené k opakovanému použití. Zároveň snižovat vliv již vzniklého odpadu na přírodu správným a důsledným tříděním a recyklací.