Těžba uhlí v dole Turów: přes 30 let za sebou, 20 před sebou. A česká voda stále odtéká

Ačkoliv se v Turówě uhlí už těžilo mnohem dříve, stávající povolení k těžbě získal těžař v roce 1994. V těžbě má ale v plánu pokračovat až do roku 2044. Než se za obyvatele postavily právní expertky Frank Bold, české úřady na žádosti o to, aby zasáhly, nereagovaly. Teprve díky právní pomoci mohou lidé využít všech prostředků, jak se těžbě bránit.

Právní kroky pro účinnou obranu proti těžbě, které právničky Frank Bold pro obyvatele i Liberecký kraj připravovaly, se týkaly zveřejňování informací o průběhu řízení včetně těch odehrávajících se v Polsku, podání petice proti těžbě, přípravy stížnosti k Evropské komisi a celé řady dalších aspektů. V roce 2019 už totiž bylo jasné, že spor mezi Českou republikou a Polskem je nutné řešit na nadnárodní úrovni. Odstartovala tak jednání, jejichž výsledkem bylo nesouhlasné stanovisko ČR s rozšířením a prohloubením těžby do roku 2044.

O rok později platnost původní těžební licence vypršela. Ani to ale těžaře nezastavilo. Česko se proto i po tlaku řady organizací včetně expertní skupiny Frank Bold rozhodlo k bezprecedentnímu podání žaloby na Polsko k Soudnímu dvoru Evropské unie. Nikdy předtím nežalovala členská země EU jinou členskou zemi kvůli kauze týkající se ochrany životního prostředí.

Ještě před samotným rozhodnutím nařídil soudní dvůr zastavení těžby. Polsko v ní však i přes vysokou pokutu pokračovalo a raději začalo vyjednávat s Českem o dohodě o budoucnosti těžby. Jednání ale probíhala netransparentně a bez klíčových informací o odtékání vody do dolu, které Polsko odmítlo poskytnout. Po volbách v roce 2021 se i přes to vzhledem k partnerství mezi polskou vládní stranou PiS a českou vítěznou stranou ODS stalo rychlé uzavření dohody politickou prioritou.

K podepsání česko-polské dohody, která byla podmíněna stažením žaloby na Polsko, došlo 3. února 2022. Bez ohledu na to, že obsahovala i povinnost informovat o tom, jak ve skutečnosti důl českou krajinu a úbytek vody ovlivňuje, nebyly důležité údaje veřejné. Kvůli tomuto porušování dohody podaly právničky Frank Bold celkem tři žádosti o informace, požadované údaje však lidé zatím nemají k dispozici.

Navzdory tlaku ze strany českého ministerstva životního prostředí polská strana i po více než dvou letech od uzavření dohody stále odmítá zveřejnění některých dat. Na ministerstvo teď kvůli tomu míří správní žaloba Frank Bold, a věc tak posoudí nezávislý soud.

Druhou zásadní podmínkou v dohodě byl vznik podzemní stěny, která měla údajně zabránit odtoku podzemní vody z ČR. Ta vznikla v roce 2022 a její funkčnost se sledovala jeden rok. Z monitoringu podle ministerstva životního prostředí vyplynulo, že funkční je, protože voda neprotéká skrze stěnu, jak stanovuje dohoda. Paradoxně totiž z monitoringu plyne, že voda z Česka odtéká okolo stěny a pod ní.

Zatímco Češi žijící v pohraničí trpí především masivním odtokem podzemní vody, na německé město Žitava dopadá pokles půdy způsobený těžbou. Kvůli tomu je ve městě navíc narušená statika budov.

Problémům státy dlouho čelily samostatně. Obrat přišel, až když se za místní aktivně postavily právní expertky Frank Bold. I přes existenci evropských pravidel pro řešení sporů přerůstajících hranice jednoho státu totiž jejich dodržování do té doby nikdo nepožadoval a vznikající škody byly tolerovány. To se zásadně změnilo v roce 2019.

Posunout kauzu na mezinárodní úroveň bylo možné díky rozsáhlým zkušenostem s evropským právem, detailní znalosti českého práva a spoluprací s polskou pobočkou Frank Bold. Úspěšné koordinaci právních kroků směrem k polským úřadům a evropským institucím zásadně pomohlo také navázání partnerství s klíčovými stakeholdery v Německu. Negativní vliv dolu na Žitavu potvrdila v roce 2020 studie geologa Ralfa E. Kruppa.

Bezprecedentním krokem, který v Evropské unii dosud neměl obdoby, bylo podání žaloby na Polsko v roce 2021. Aby se tak stalo, bylo však nutné k podání žaloby nejprve přesvědčit poslance, Ministerstvo životního prostředí a českou vládu. Významně v tom pomohly konkrétní příběhy místních, kteří s nedostatkem vody bojují ve svém každodenním životě. Bez tlaku Frank Bold na české zástupce by však k žalobě pravděpodobně nikdy nedošlo.

Následně se Česku povedlo přesvědčit evropské úřady, že původně lokální kauza má mezinárodní význam a je nutné se jí zabývat. Žalobu podanou v únoru 2021 k Soudnímu dvoru Evropské unie následovalo vydání předběžného opatření o okamžitém ukončení těžby v Turówě. To však Polsko ignorovalo a těžilo dál. Žalobu navíc nová vláda ČR po uzavření problematické česko-polské dohody o těžbě v roce 2022 stáhla.

Ve stejném roce rozvířily mezinárodní dění kolem dolu Turów i díky působení Frank Bold v Česku a Polsku další národní žaloby na posouzení vlivu těžby na životní prostředí (EIA). V říjnu proti němu podala žalobu polská pobočka Frank Bold a v listopadu podala samostatnou žalobu proti rozhodnutí EIA i německá Žitava.

V proměně původně lokálního problému místních na mezinárodní kauzu sehrál zásadní roli tlak Frank Bold na využití veškerých dostupných právních nástrojů. Když to k ochraně před negativním vlivem těžby nestačilo, bylo nutné přesvědčit český stát k tomu, aby proti Polsku zakročil prostřednictvím žaloby k Soudnímu dvoru EU.

Tyto kroky se však neobešly bez právní expertízy v Česku a Polsku a koordinace s dalšími organizacemi napříč všemi třemi státy. To vše přispělo k tomu, že se těžba v dole Turów stala důležitým tématem pro evropské poslance a mezinárodní média.

Kauza Turów zdaleka nekončí. Stále je nutné trvat na efektivní ochraně místních obyvatel, české vody a krajiny a upravit podle toho znění česko-polské dohody, která vedla ke stažení žaloby na Polsko. Její aktuální znění je totiž proti negativním dopadům těžby na pitnou vodu zcela bezzubé.

zdroj: expertní skupina Frank Bold