Pro budoucnost lesů je důležité znát vliv jedle na půdu
Jedle bělokorá představuje nejvýznamnější jehličnatou dřevinu přirozené druhové
skladby středoevropských lesů a zároveň druh řazený k nejvýznamnějším dřevinám
melioračním a zpevňujícím. Je zároveň stromem, který vykazuje ve vhodných
podmínkách nejvyšší produkční potenciál mezi domácími jehličnany, včetně modřínu
a smrku.
Jedle bělokorá představuje nejvýznamnější jehličnatou dřevinu přirozené druhové skladby středoevropských lesů a zároveň druh řazený k nejvýznamnějším dřevinám melioračním a zpevňujícím. Je zároveň stromem, který vykazuje ve vhodných podmínkách nejvyšší produkční potenciál mezi domácími jehličnany, včetně modřínu a smrku.
Ústup jedle z našich lesů začal již od 18. století, ve 20. stol. pak gradoval i v souvislosti s tzv. odumíráním jedle. Jako příčina je uváděn příklon k holosečnému hospodaření s rozvíjející se umělou obnovou především borovicí a smrkem, spolu s diskutovanou citlivostí na průmyslové znečištění ovzduší, napadení patogeny (korovnice kavkazská) a tlakem zvěře.
Jedle nepříznivě reaguje na změnu klimatu, na pokles dešťových srážek (změna půdní a vzdušné vlhkosti), dlouhotrvající sucho nebo silné zimní mrazy. Otázkou tak zůstává, jak se na jejím ústupu projevil konec tzv. malé doby ledové na přelomu 19. a 20. století, kdy se začalo hynutí jedle ještě výrazněji projevovat.
V současné době je opět jedli bělokoré věnována zvýšená pozornost a její zastoupení v lesích mírně roste, z 0,9 % v roce 2001 na 1,2 % v roce 2020. Přesto má do doporučeného podílu 4,4 % stále velice daleko.
Jedním z hlavních důvodů mírně se zvyšujícího zastoupení jedle v našich lesích je její zařazení jako stanovištně vhodné meliorační a zpevňující dřeviny do lesního plánování. O stabilizační (zpevňující) funkci jedle toho zná lesnická praxe hodně a je nesporná, zejména ve srovnání se smrkem.
Méně se však ví o její meliorační funkci v porostech smrku, kde se předpokládá zlepšení stavu půd, a to i z hlediska půdní mikrobiologické aktivity a půdního chemismu. Dosavadní dílčí výzkumy výrazný vliv jedle neprokázaly, doložily pouze částečné zlepšení některých půdních charakteristik.
Pro budoucnost lesů je důležité znát vliv jedle na půdu. Proto tým vědců složený ze zástupců Výzkumného ústavu lesního hospodářství, v. v. i., a České zemědělské univerzity v Praze, tuto problematiku zkoumal při řešení projektu NAZV QK1910292 ,,Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR".
Výsledky pak publikovali v článku Srovnání stavu půd pod porostními skupinami jedle bělokoré a smrku ztepilého, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 1/2024.
Jejich cílem bylo doložit vliv jedle bělokoré na stav humusových forem ve smíšeném smrko-jedlovém porostu v oblasti Lesů ČZU - Kostelec nad Černými lesy. Testovali také pracovní hypotézu, že jedle výrazně přispěje ke zlepšení pedochemických půdních charakteristik a vykáže výrazně vyšší aktivitu vzhledem k rozkladu celulózy.
Vědci srovnávali porostní skupiny: dospělý smrkový porost - 102 let, dospělý jedlový porost - 105 let, bukový kotlík - 50 let. Výsledky dokumentují nejen rozdíly jedle versus smrk, ale i vliv zakládání kotlíků listnáčů.
V závěru vědci konstatují, že jejich výsledky výzkumu potvrdily zatím omezený vliv jedle na půdní charakteristiky ve srovnání se smrkem. Přesto je mírný vliv na zlepšení stavu humusových forem patrný, především s ohledem na efektivnější využívání kořenového prostoru jedlí a tvorbu mírně příznivějšího opadu. Projevuje se to lepším stavem půdního chemismu, především zvýšením obsahu bází pod skupinami jedle.
Výsledky vědci shrnují takto:
? zásoba holorganických horizontů klesala v pořadí smrk - jedle - buk, což naznačuje rostoucí intenzitu rozkladných a transformačních aktivit.
- V porostu buku byl patrný, leč nevýznamný pokles mocnosti horizontu F2+H a Ah.
- Půdní reakce obou typů se v porostech smrku a jedle prakticky nelišila, příznivější byla v porostu buku.
- Jedle neovlivnila výrazně příznivě stav půdního sorpčního komplexu, na rozdíl od buku.
- Obsah celkového (oxidovatelného) uhlíku jedle trochu zvýšila v minerálních půdních horizontech, obsah celkového dusíku byl zvýšen mírně v minerálních horizontech.
- Poměr uhlík/dusík byl pod jedlí jen mírně příznivější.
- Pod jedlí ve srovnání se smrkem byl zřetelněji zvýšen obsah přístupného fosforu a draslíku, obsah přístupného vápníku se nelišil.
- Hodnoty výměnné acidity a výměnného hliníku byly příznivější pod jedlí ve srovnání se smrkem.
- Výraznější rozdíly v obsahu celkových živin nebyly doloženy, výjimku představovaly vyšší hodnoty obsahu celkového fosforu pod jedlí.
- Potenciál rozkladu celulózy nebyl změnou druhové skladby ovlivněn.
Ve zkoumaných porostech tedy nebyly doloženy výrazné meliorační účinky jedle, ani srovnání jehličnatých dřevin a buku nedoložilo jednoznačné výsledky, třebaže jeho meliorační působení bylo patrné. Vliv má stanoviště, které je živinově napjaté a lze předpokládat výrazný selektivní příjem živin jednotlivými dřevinami.
Článek Srovnání stavu půd pod porostními skupinami jedle bělokoré a smrku ztepilého je ke stažení zde: https://doi.org/10.59269/ZLV/2024/1/715
Autoři článku: Vilém Podrázský, Ivo Kupka, Jitka Staňová; ČZU v Praze,
Podle originálu připravil Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i.,
Ilustrační foto: smrkový les s bukovým kotlíkem, střední Čechy, autor Jan Řezáč
Sdílet článek na sociálních sítích
