Technologie ukládání oxidu uhličitého do podzemních prostor

V roce 2003 byl ve Washingtonu podpesán mezinárodní dokument o zachytávání a dlouhodobém skladování oxidu uhličitého, zakládající současně tzv. "Carbon Sequestration Leadership Forum". Zakládajícími členy Fóra jsou: Austrálie, Brazílie, Itálie, Indie, Japonsko, Kanada, Kolumbie, Mexiko, Norsko, Čína, Rusko, Velká Británie a USA. Nedávno bylo k účasti ve Fóru přizváno i Polsko. Cílem Fóra je podporovat vývoj technologií pro zachytávání oxidu uhličitého z průmyslových zplodin a jeho ukládání ("carbon capture and storage - CCS", "carbon dioxide sequestration", "geosequestration") v různých geologických formacích.

V současné době probíhá ve světě řada projektů řešících zachytávání a ukládání CO₂ teoreticky i poloprovozně, a to jak v rámci EU, tak dalších národních (např. USA, Kanada, Austrálie, Finsko, Japonsko) a nadnárodních programů (např. RECOPOL - mezinárodní pilotní projekt ukládání CO₂ ve vytěžených uhelných slojích hornoslezské pánve v Polsku). Hlavním cílem těchto projektů je zjistit, zda je ukládání CO₂ v geologických formacích ekologicky bezpečné a ekonomicky únosné. Investice z fondů EU do obdobných projektů se budou v následujícím období dramaticky zvyšovat. Současně příslušné instituce EU vyzývají k rozvoji mezinárodní spolupráce na poli těchto progresivních technologií.

Principy a technologie geologické sekvestrace (geosekvestrace) CO₂

Termín geosekvestrace CO₂ představuje jeho dlouhodobé uložení v různých geologických formacích. V širším smyslu se do obsahu pojmu zahrnuje i extrakce CO₂ z kouřových (spalných) plynů nebo průmyslových plynů, jeho stlačení a případný transport do místa uložení.

Metody extrakce CO₂

Pro vlastní zachytávání CO₂ ze spalných plynů existuje řada technických možností (techniky absorpční a adsorpční, kryogenní, membránové, Carnolova technika), které jsou v současné době dále zdokonalovány a testovány. Z hlediska časového zařazení zachytávání vzhledem ke spalovacímu procesu se vyčleňují tři metody:

• zachytávání CO₂ před spalovacím procesem ("pre-combustion capture");

• zachytávání CO₂ po spalovacím procesu ("post-combustion capture");

• zachytávání CO₂ po spalování s podporou směsi O₂/CO₂ ("oxyfuel combustion");
  při použití této metody lze dosáhnout až 90% koncentrace CO₂ (při klasickém spalování pouze 12 - 15 %) v kouřových plynech a jeho extrakce je potom technicky jednodušší a levnější.

Dále na: http://www.geoindustry.cz/index.php?page=8

ZDROJ: www.geoindustry.cz