Jiří Leschtina: Turista Stráský pílí proti času

Tažení na kůrovce naplánoval ředitel šumavského národního parku Jan Stráský brilantně. Do ostře chráněných oblastí měly vtrhnout těžké těžební stroje. Pozemní operaci by podpořily chemické útoky ze vzduchu. Včera ale vojevůdce obdržel příkaz ministra Chalupy: Kácet jen ručně. Dřevo nechat na místě k zetlení. Žádné pesticidy. Tím, že změnil válku devastující lesní porosty na výpravu lehkooděnců, Chalupa naznačil, že přece jen by mohl být spíše ministrem životního prostředí než dřevařského průmyslu.

Zájem těžařských firem kácet kvalitní dřevo v prvních bezzásahových zónách Národního parku Šumava se táhne od jeho založení před dvaceti lety. Úspěšně využívají zažitého podvědomí, že každý kůrovcem napadený strom je nutné nemilosrdně podříznout. Navzdory tomu, že na německé straně Šumavy nechávají na pětasedmdesáti procentech Bavorského lesa nemocné stromy odumřít, zetlít, aby pak na nich vypučel nový život.

Ministr Chalupa svým rozhodnutím připomněl, že přírodní park není hospodářský les. Tím však vstoupil na horkou půdu. Vždyť zastánce těžby podpořil petičním podpisem i prezident Klaus, díky jehož přispění se Chalupa ocitl ve vládě. Už sám fakt, že dřevaři strhli na svou stranu prezidenta i další politiky, prozrazuje, jak moc jim záleží na prolomení těžebních limitů v centru šumavského parku.

Masakr motorovou pilou?

Již jednou dřevařská lobby, podporovaná obcemi šumavského parku, slavila vítězství. V roce 1999 sociálnědemokratický ministr Kužvart povolil těžbu v prvních zónách. Především v těch místech, do nichž se chce nyní dostat Stráský, včetně rozsáhlých bažin, rašelinišť a močálů. Výsledkem byl masakr. Těžaři káceli a odváželi nejen stromy určené k podetnutí, vykrádali i rozsáhlé horské smrčiny, nejcennější kmeny odváželi v noci s pomocí vrtulníků.

Přitom krátce před dřevařskou invazí správa parku rozdrobila klidovou zónu na 135 ostrůvků. Narýsovala jakési imaginární čáry, v nichž se nikdo nevyznal. Věčně se vedly dohady, kam vlastně první zóna sahá. A mezitím probíhalo těžařské šílenství.

Situace s rozparcelováním první zóny se dodnes nevyjasnila. A lze si představit, jak by si počínaly těžařské firmy, jimž jde dnes na ruku ministr zemědělství Fuksa více než všichni jeho předchůdci. Z tohoto hlediska je rizikem již fakt, že Chalupa dovolil těžit, byť motorovou pilou, ve vybraných oblastech. Dřevaři prahnoucí po rezonančním dřevu, které lze prodat čtyřikrát dráže, klidně budou ignorovat příkaz, že poražené stromy musejí zůstat v lese.

Dvounohý bůh Stráský

Ředitel Stráský je nejvášnivějším vyznavačem holosečů v dějinách našich národních parků. Před časem dokonce odmítl prestižní evropský diplom za kvalitní péči o přírodu pro NPŠ. Čím dál víc působí dojmem, jako by chtěl svými zásahy nejprve snížit unikátnost svěřeného území a teprve pak některé dosud nedotčené plochy otevřít developerům, stavitelům sjezdovek a VIP areálů.

Už koncem devatenáctého století napsal spisovatel Josef Váchal: "Nenasytnost lidská větším je nepřítelem Šumavy než vichřice, kůrovec, chlad a vlhko, zde ve slatích a hvozdech je nutný i zápas krom s živly i s bohem dvounohým, pomáhajícím prý lesům v zápase s následky katastrof."

Dvounohý bůh Stráský, který rozpustil vědeckou radu parku, jako by chtěl vrátit ochranu před kůrovcem kamsi do poměrů předminulého století. Ministr Chalupa však nyní vzbudil naději, že mu ten zběsilý běh proti toku času tak úplně nemusí vyjít.

AUTOR: Jiří Leschtina
AUTOR-WEB: www.ihned.cz