Martin Herrmann: Problém mají všichni odběratelé Gazpromu

Lídr českého plynárenství čelí největším problémům od své privatizace v roce 2002. RWE Transgas, klíčová součást skupiny RWE v České republice, vykázala za loňský rok téměř pětimiliardovou ztrátu. Celé skupině RWE v Česku klesl zisk o 36 procent. Pokud se firmě nepodaří vyjednat změnu dlouhodobé smlouvy s hlavním dodavatelem plynu, ruským Gazpromem, bude prodělávat i v dalších letech. O dohodu se Transgas snaží už téměř rok, v prosinci dokonce ruského partnera zažaloval u vídeňského arbitrážního soudu. "Věřím, že nejpozději do konce roku 2012 najdeme nějaké dobré řešení," říká v rozhovoru pro HN šéf RWE Transagas Martin Herrmann.

HN: Co způsobilo tak velký propad v hospodaření RWE Transgas?

My máme s naším hlavním partnerem, ruskou plynárenskou společností Gazprom Export, dlouhodobé smlouvy na dodávky zemního plynu do roku 2035. Na základě těchto smluv dnes plyn nakupujeme za ceny, které prostě nejsou na trhu konkurenceschopné. Zkoušeli jsme se s Gazprom Exportem na cenové změně domluvit, ale neúspěšně. Proto jsme v prosinci zahájili arbitrážní řízení. Výsledek bude znám koncem roku 2012, možná se dokážeme domluvit i dřív. V každém případě na řešení potřebujeme čas. Proto jsme vytvořili v účetnictví rezervu, abychom mohli pokrýt případné ztráty v letech 2011 a 2012 - pro případ, že bychom se nedohodli na změně. Proto máme loňskou ztrátu tak vysokou.

HN: Ve stejné situaci jako vy se octli i další velcí dodavatelé plynu. Co se přesně na trhu stalo?

Změna přišla už předloni, kdy se začaly ceny plynu prodávaného na burzách výrazně propadat pod ceny, které platíme v rámci dlouhodobých kontraktů. Byl to důsledek krize, kvůli níž začala jít poptávka po plynu výrazně dolů, ale zároveň ve stejné době do Evropy směřovaly nové dodávky ze zámoří. V USA se začal komerčně těžit ve velkém zemní plyn z nových ložisek, takzvaný břidlicový plyn. Spojené státy začaly být v plynu soběstačné. A dodávky zkapalněného plynu LNG, které se dřív dovážely do USA, se začaly prodávat v Evropě. Na pobřeží je řada terminálů na kapalný plyn. My jsme v květnu 2010 začali jednat o změně podmínek s Gazprom Exportem, to se nepovedlo, a tak jsme vstoupili do arbitráže.

HN: Některým vašim konkurentům se změnu cenových vzorců s Gazpromexportem vyjednat podařilo. Například skupina E.ON, která vám v Česku konkuruje, je díky tomu v lepší pozici než vy. Všichni odběratelé Gazpromu jsou víceméně ve stejné situaci, mají ceny nekonkurenceschopné. Problém je u někoho větší, u někoho menší. Ale problémy mají všichni, a veliké. My jsme zatím neakceptovali obchodní podmínky, které nám Gazprom Export nabízel, protože bychom jimi neřešili náš problém. Nabízená sleva byla příliš malá. V jednáních pokračujeme a paralelně jsme zahájili arbitráž. Neznám výsledky jednání našich konkurentů, ale neřekl bych, že ti, kdo nabídku Gazprom Exportu akceptovali, jsou úspěšnější než my. Nevím o nikom, kdo by si vyjednal takovou změnu, aby byl dlouhodobě konkurenceschopný.

HN: Myslíte, že máte šanci dohodnout se s Rusy tak, abyste do budoucna měli šanci konkurovat dodavatelům, kteří nakupují plyn na komoditních trzích nebo uzavírají jen středněči krátkodobé smlouvy?

Myslím, že argumenty, které předkládáme protistraně, jsou jasné a dobré. Věřím, že nejpozději do konce roku 2012 najdeme řešení.

HN: Ceny vašeho největšího tuzemského konkurenta E.ON jsou - alespoň pro domácnosti a tarifní zákazníky - pod vašimi cenami. Přetahuje vám E.ON hodně zákazníků? Nebo vás trápí spíš malí nezávislí prodejci, kteří prodávají levněji než zavedené energetické skupiny?

Náš tržní podíl v Česku klesá, koncem loňského roku jsme měli ještě nad 60 procent, teď čekáme, že se během tohoto roku dostaneme jen těsně nad 50 procent. Soutěž už se naplno rozjela u velkých zákazníků, u domácností právě začíná. Ale mluvíte-li o tom, že konkurence prodává levněji než my, je třeba také dodat, že my bychom některé ceny, které se v konkurenčních nabídkách objevují, nedávali ani v případě, že bychom měli lepší nákupní podmínky. Jsou obchodníci, jejichž cena nemůže pokrýt rizika spojená s obchodováním, navíc někteří z nich používají i různé nekalé obchodní praktiky. Nechci říct, že to dělají všichni, ale objevují se takové výstřelky. My nikdy nebudeme nejlevnější, zákazník si musí vybrat, jestli dá přednost nejnižší ceně, nebo vyššímu komfortu, záruce kvality prodeje a spolehlivosti dodávek.

HN: Loni na plynárenský trh vstoupil mimořádně zajímavý a velký hráč, skupina ČEZ. A vy jste zase pronikli do jejich sféry, protože jste začali prodávat elektřinu. Můžete expanzí v prodeji elektřiny vyrovnat svůj handicap spojený s dlouhodobým kontraktem?

Určitě ne, jde o rozdílný byznys. Prodej elektřiny nám pomáhá, tam jsme schopni tvořit zisky, ale dimenze tohoto obchodu jsou zcela jiné. Zatím jsme získali pro dodávky elektřiny méně zákazníků, než získal ČEZ v segmentu plynárenství, ale pro ČEZ je jednodušší nás atakovat v plynu, než pro nás atakovat ČEZ v prodeji elektřiny. Pozice ČEZ je jiná než naše. Já nejsem schopen posoudit, jestli jim my spolu s další konkurencí můžeme během roku odlákat 10 procent zákazníků, jako se to stalo nám. Ale jejich výhoda je, že ČEZ v Česku také vyrábí elektřinu, to je jejich hlavní byznys.

HN: Jak velkým hráčem na trhu s elektřinou se chcete stát?

Zatím máme asi 50 tisíc odběratelů elektřiny, chceme se ještě letos dostat nad sto tisíc.

HN: Jsou změny, které se na trhu odehrály během krize - tedy přebytek plynu na evropském trhu a pokles burzovních cen pod úroveň tradičních dlouhodobých kontraktů -, jen dočasným výkyvem, nebo nevratnou změnou?

Myslím, že je to trend nevratný. Spotový burzovní trh bude mít dlouhodobý vliv na ceny, jež se v plynárenství tvoří. Dnes máme v Evropě tolik terminálů na LNG, že trh je velmi likvidní. Navíc někteří experti očekávají, že tak jako v USA, i v Evropě bude možné těžit plyn z břidlic, takže se rozšíří spektrum zdrojů. Mimochodem - já jsem v tomhle ohledu skeptik, ložiska břidlicového plynu se v Evropě sice dají najít, ale je velmi náročné těžbu z těchto ložisek rozvíjet - nejenom finančně, ale hlavně ekologicky. Ale myslím, že to, jak trh teď funguje, už je nevratné.

HN: Co budete dělat, když se vám nepodaří s Gazpromexportem vyjednat změnu cenového vzorce? Byli byste ve zcela bezvýchodné situaci, odsouzeni k věčným ztrátám?

Tak otázka nestojí, jsem si jistý, že řešení s Gazpromexportem najdeme. Protože dlouhodobě se současná situace nedá vydržet, a to platí pro celé evropské plynárenství. Ten problém musíme vyřešit a vyřešíme ho.

HN: Jsou do budoucna dlouhodobé kontrakty vůbec potřebné? Dřív byly nezbytné, kdo je neměl, prakticky se na trh nedostal. Dnes se staly handicapem. Budou mít ještě smysl?

Myslím, že mít jistotu dodávek do budoucna, je pořád výhodou. Určitě mají takové kontrakty smysl. Domlouvat si každé dva měsíce dodávky, přepravní kapacity, podmínky, to by bylo riskantní. Může se stát, že se k plynu za přijatelných podmínek nedostanete. Ne že by plyn na trhu nebyl vůbec, ale jde o to, za jakých podmínek. Myslím, že je třeba mít vybalancované portfolio zdrojů, tedy nakupovat zčásti na dlouhodobé smlouvy, zčásti na střednědobé, zčásti na krátkodobé, mít nasmlouvané skladovací kapacity pro rezervy. Jaký bude přesný podíl jednotlivých zdrojů, to zatím nejsem schopen říci, naše strategie do budoucna se momentálně tvoří, pracujeme na tom v rámci celé skupiny.

HN: Co ze změn na trhu, které popisujete, vyplývá pro Gazprom. Slábne jeho vliv na evropskou energetiku, a slábne závislost Evropy na ruském plynu?

To si nemyslím. Gazprom má zájem na tom, aby v Evropě dlouhodobě prodával, a bude tomu muset přizpůsobit svou politiku. Navíc těžba z evropských ložisek jde dolů, přičemž podíl plynu v evropské energetice naopak stoupá. I s přísunem plynu z netradičních ložisek si Gazprom podle mého názoru svůj podíl na trhu - tedy asi čtvrtinu - udrží, jde jen o to, zda bude mít zájem prodávat za konkurenceschopných podmínek. A já jsem přesvědčen, že ano.

HN: I kdybyste u arbitráže vyhráli, hrozí vám, že budete ještě celý letošní a příští rok prodávat plyn se ztrátou. Jaký je váš výhled na letošní hospodaření?

Pořád věříme, že se s Gazpromem dohodneme mimo arbitrážní řízení, což by bylo dříve než koncem roku 2012. Já nechci prezentovat naše očekávané výsledky, ale takovou ztrátu jako letos už nečekáme. Promítli jsme do ní rezervy právě na příští dva roky, čímž jsme připraveni alespoň částečně pokrýt nevýhodu, kterou máme při nákupu. Doufáme, že letošní rok skončíme beze ztráty. Ale závisí to na tom, jak se bude vyvíjet trh. Předpovědi jsou teď obtížné.

HN: Minulý týden jste oznámili, že kvůli hrozícím ztrátám zvednete mimořádně už od června cenu plynu pro domácnosti zhruba o deset procent. Až dosud, pokud jste cenou hýbali, tak jen na konci čtvrtletí. Máme čekat častější a razantnější zdražování?

Důvody pro naše zdražení jsou jasné. Kvůli výraznému zdražení ropy - o víc než 40 procent od začátku roku - se nám zvedla nákupní cena dlouhodobého kontraktu. Na druhou stranu tu působí druhý faktor, a to je kurz koruny. Ta proti dolaru, za který nakupujeme, posilovala, což tlak na zdražování plynu oslabovalo. Teď nejsem schopen říct, zda budeme muset letos cenu dál zvedat. Koruna je extrémně silná, je otázka, co bude dál. Nemohu další zdražení vyloučit, ale když se podíváte na naši situaci, tak je vám asi jasné, že budeme opravdu zdražovat jen v případě, že to bude nezbytně nutné.

HN: Šéf Gazpromu Alexej Miller nedávno oznámil, že podle jeho kalkulací stoupne cena ruského plynu koncem roku na 500 dolarů za tisíc kubíků. Zohledňují už vaše ceny, avizované od června, tuto úroveň?

My se řídíme podle jednotlivých kvartálů. A pro český trh je rozhodující nákupní cena v korunách, ne v dolarech. Takže budeme sledovat situaci, uvidíme.

HN: Loni jste vstoupili na slovenský trh s plynem a počet klientů vám roste. Může export vyřešit vaše problémy s cenou dlouhodobého kontraktu?

Vývoz je výsledek situace a ztráty našeho tržního podílu na českém trhu. V zahraničí prodáváme přebytky, které nejsme schopni prodat v Česku. Ve smlouvě máme klauzuli "take or pay", plyn musíme odebrat a zaplatit, i když pro něj nemáme odbyt. Proto se snažíme přebytky prodat na zahraničním trhu, i tam ale prodáváme se ztrátou.

HN: RWE Transgas se snaží dostat se v České republice také k vlastní výrobě elektřiny. Jak vypadá váš projekt plynové elektrárny u Čelákovic, který chystáte už dva roky?

Stále o něj máme zájem, vlastníme pozemky, teď jsme ve stadiu analýzy vlivu na životní prostředí. Udělali jsme pokrok v plánování projektu, ale zatím jsme nepřesvědčili místní obyvatele, aby jej podpořili. To způsobí zpoždění projketu. Je mi to líto, protože stavba plynové elektrárny je v Česku potřebná, jde o moderní, vysoce účinný zdroj. Ale naděje umírá poslední.

RWE v Česku

RWE Transgas
Celá skupina zastřešuje obchod s plynem a elektřinou v Česku a v okolních zemích. Její součástí jsou samostatné dceřiné společnosti Net4Gas (provozuje plynovody) a RWE GS (provozuje zásobníky plynu).

Historie
Firma vznikla prodejem českého Transgasu do rukou německého koncernu RWE v roce 2002. Šlo o jednu z největších privatizací v Česku, cena činila 4,1 miliardy eur, dnes asi 126 miliardy korun.

14,5 mld. Kč
činí loňský čistý zisk celé skupiny RWE v Česku. Je to o 36 % méně než předloni. Tržby naopak stouply o 8 % na 147,5 mld. Kč.

Martin Herrmann (43)
RWE v ČeskuVystudoval ekonomii na Westfälische-Wilhelms-Universität v německém Münsteru. Začínal jako bankéř. V koncernu RWE působí od května 2002. Od května roku 2007 řídí českou pobočku skupiny. Má českou manželku, mluví plynně česky.

AUTOR: Zuzana Kubátová
AUTOR-WEB: www.ihned.cz