Biodiverzita lesních ekosystémů a její hodnocení

Biodiverzita je dnes samozřejmě považována za jedno z hlavních kritérií trvalé udržitelnosti produkce lesů a zabezpečení jejich mimoprodukčních funkcí. Impulsem k tomu se staly mezinárodní ministerské konference na ochranu evropských lesů, které se konají od roku 1990. Výsledkem těchto jednání bylo přijetí celé řady rezolucí, z nichž pro biologickou rozmanitost je nejvýznamnější Helsinské rezoluce H2, přijatá v roce 1993 "Obecné zásady ochrany a trvale udržitelného zachování biodiverzity evropských lesů". V rámci mezinárodní spolupráce, do níž je zapojena i Česká republika, byly rozpracovány indikátory biodiverzity lesních ekosystémů a zdokonaleny a upřesněny metody jejího měření a hodnocení. K dispozici je tedy poměrně rozsáhlý soubor objektivních i subjektivních ukazatelů, které jsou v lesnicky vyspělých zemích trvale sledovány a pravidelně vyhodnocovány. Pokračuje program EUFORGEN, který se zabývá ochranou a trvale udržitelným využíváním lesních genetických zdrojů v Evropě. Biologická rozmanitost a její hodnocení zaujímá v posledních letech významné místo v mezinárodním kooperativním programu monitoringu lesů ICP Forests, v němž je aktivně zapojen Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.

V roce 1997 byla zpracována metodika monitoringu přízemní vegetace v lesích na síti trvalých ploch, který je prováděn ve většině evropských zemí. Vegetace je hlavním komponentem lesních ekosystémů. Jednotlivá vegetační patra obsahují velkou část celkové biodiverzity. Vegetace má přímý vliv na koloběh vody a živin a silně interraguje s jinými biotickými složkami. Vegetace jako celek i jednotlivé druhy jako indikátory jsou považovány za specifický subjekt pro studium úrovně kritického zatížení ekosystémů. Je dobrým bioindikátorem změn prostředí. Znalosti autekologie mnohých druhů umožňují interpretovat změny vegetace jako odpovídající změny faktorů prostředí. Dlouhodobé studium dynamiky vegetace poskytuje informace o změnách jiných veličin v lesních ekosystémech (např. půda, mikroklima).

Přízemní vegetací se rozumí keřové (dřeviny od 0,5 do 5 m výšky, bylinné (byliny a semenáčky dřevin do 0,5 m výšky) a mechové patro (terestrické mechorosty a lišejníky). Účelem je zachytit a zdokumentovat jednak aktuální typologickou a fytocenologickou charakteristiku vegetace a její odlišnosti na jednotlivých stanovištích, a jednak monitoring změn probíhajících v čase pod vlivem přírodních a antropogenních faktorů prostředí. Cílem je popsat, vysvětlit a pokusit se předvídat sukcesní procesy analýzou způsobů, příčin a mechanismů vegetačních změn Hodnocení je prováděno v pětiletých intervalech. Základní šetření je prováděno v letním aspektu, přičemž na některých plochách s významným střídáním aspektů je zachycován i jarní aspekt, popř. pozdně letní až podzimní aspekt. Stav vegetace je hodnocen semikvantitativní metodou fytocenologických snímků. Snímkování je prováděno na kruhových plochách o rozloze 400 m² (kruh o poloměru 11,28 m),

V posledních letech se v různých projektech přistupuje také k hodnocení dalších parametrů biodiverzity. Např. v projektu ForestBiota to byla porostní struktura, mrtvé dřevo a epifytické lišejníky. Významný byl projekt BioSoil, který metodicky navázal na projekt ForestBIOTA. Cílem projektu byla inventarizace složek biologické rozmanitosti v lesích. Tato inventarizace bude využívána jako základ pro budoucí detekci změn v zastoupení cévnatých rostlin a struktury lesa vlivem činnosti člověka a sukcesních procesů. Projekt poskytl data na podporu národní i mezinárodní politiky v oblasti ochrany biologické rozmanitosti lesů těmito způsoby:

• získáním informací o biodiverzitě lesů na evropské úrovni s využitím mezinárodní sítě ploch ICP Forests
• navržením mnohostranného hierarchického přístupu bude kvantifikována biodiverzita lesů a monitorovány změny v čase a prostoru
• klasifikací evropských lesních typů bude uskutečněn první pokus o klasifikaci evropských lesních stanovišť
• vytvořením metodiky na využití vybraných mezinárodně vyzkoušených indikátorů biodiverzity lesů ve velkém měřítku
• vytvořením základny pro integraci jiných informací a probíhajících projekt včetně půdního modulu projektu BioSoil do biodiverzity lesů.

Základem bylo hodnocení horizontální a vertikální porostní struktury, druhové skladby, zápoje, mrtvého dřeva, přízemní vegetace a mnoha kvalitativních ukazatelů a stanovištních charakteristik včetně historie porostu a jeho managementu a přítomnosti velkých a starých stromů. Byla provedena klasifikace lesních typů. Na každé ploše bylo hodnoceno a měřeno stojící i ležící mrtvé dřevo včetně pahýlů a pařezů, rovněž byly měřeny hrubé kusy dřeva o průměru nad 10 cm. Byl hodnocen korunový zápoj a stupeň rozkladu dřeva pětičlennou stupnicí.

Některé národní projekty se v omezeném měřítku zabývají i hodnocením dalších indikátorů biodiverzity jako např. přirozená obnova, výskyt chorob a škůdců, výskyt nepůvodních druhů, sledování avifauny, vybraných skupin hmyzu, hub, půdních mikroorganizmů apod.

Autor: RNDr. Václav Buriánek, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i.