Prezidentův král Šumavy

Měl to, proboha, zapotřebí? Tak se možná zeptal leckterý Čech, když v polovině února zaslechl zprávu, že se Jan Stráský stal ředitelem Národního parku Šumava.

Všichni přece víme, jak snadno vzala za své renomé lyžařky Kateřiny Neumannové, spisovatele Radka Johna či výtvarníka Milana Knížáka, když své úspěšné kariéry >>zúročili<< usednutím do horkých křesel v čele podivného šampionátu, zvláštní politické strany či vysokorozpočtové galerie.

A najednou i svého času oblíbený poslední federální premiér a sympatický turista Stráský vstoupil na stará kolena do šumavské kůrovcové bažiny.

Zatímco část ochránců přírody se brání jakýmkoli zásahům na území první zóny parku, starostové místních obcí a lesníci chtějí kůrovcem zničené lesy vytěžit. Najít kompromis mezi oběma stranami bude možná těžší než dojednat mír na Blízkém východě.

Takže i když je bývalý přední politik ODS a později Unie svobody vyhlášeným >>hasičem<< či usmiřovačem, je pravděpodobné, že buď půlka národa Stráského zavrhne pro zběsilé kácení Šumavy, nebo ho druhá prokleje pro opatrnictví před ochranáři.

Klausova laťka

>>Otázku, jestli jsem to měl zapotřebí, si kladu každý týden, když o víkendu zjistím, že zase nemám volno, protože budeme v parku něco otevírat nebo musím něco psát či studovat,<< připouští Stráský pro týdeník Ekonom.

Sto dní po nástupu do funkce však tvrdí, že ho překvapily jen dvě věci. Jednak že dosud nestihl předat všech sedmnáct funkcí vykonávaných pro jihočeský kraj, a pak také, že podcenil odbornou stránku vedení parku.

>>Je to velmi odborná funkce a počítal jsem jako vždy, když jsem vedl nějaký úřad, že si vyberu důvěryhodné lidi a ti mi poradí. To se tady nedaří. Je tu nepřátelská atmosféra, v níž se navíc strašně lpí na detailech,<< popisuje chlad, který ovládl centrálu parku ve Vimperku po jeho příchodu.

Proč tedy funkci vůbec bral? >>Je to stařecká ješitnost ještě něco zkusit,<< říká Stráský s nadsázkou.

Vážně však líčí, jak mu během čtrnácti dnů, kdy se rozhodoval, čtyřikrát telefonoval prezident Václav Klaus a přemlouval ho, aby ředitelský post vzal.

>>Ty Klausovy telefonáty byla laťka, která se mně těžko podlézá,<< přiznává Stráský Klausovi podíl na svém rozhodnutí.

Rozdělené publikum

Stráský byl vždy vyhraněným předákem tábora bojovníků za likvidaci kůrovce v bezzásahových zónách, a to i pomocí preventivního kácení zdravých stromů.

Do čela parku se dostal kuriózně - ministr životního prostředí Tomáš Chalupa ho vybral ve chvíli, kdy mu Stráský jako člen výběrové komise na nového ředitele předal jména tří kandidátů.

>>Nechci z nich nikoho, chci vás,<< řekl prý ministr.

Názory na Stráského v čele parku jsou silně polarizované.

>>Vím, že pan Stráský je osobnost požívající širokého respektu a úcty, má čistý štít, nezpochybnitelný kredit a na Šumavě zná doslova každý kámen,<< soudí ministr Chalupa.

Za svého bývalého kolegu z politiky se razantně staví i expremiér Petr Pithart: >>On může být leckým, jen ne tím, kdo by mohl být ve vleku, třeba těžařů. Je neokázale skromným člověkem, který všechno, co vydělá, prochodí,<< uvedl pro Lidové noviny.

Naopak ekolog a politik TOP 09 Bedřich Moldan, bývalý Stráského spolustraník z ODS, je kritický. >>Není žádný odborník, je turista,<< tvrdí.

Šéf TOP 09 a znalec lesnictví Karel Schwarzenberg dokonce říká, že má o Šumavu strach, protože Stráského plány jsou postupem pro hospodářské lesy a ne pro park.

Hluboké se vyhýbám

Dokud Stráský působil v Praze, měl k Šumavě vztah především jako turista a rodák z Plzně. Ještě za totality sehnal pro svoji tělovýchovnou jednotu Banka (šéfuje jí již 37 let) rekreační chatu - bývalou školu - na Libínském sedle nad Prachaticemi.

V roce 1998 se tam odstěhoval na penzi a o tři roky později začala jeho druhá, jihočesko-šumavská politická kariéra, která trvá dodnes.

Právě tehdy se začala dávat dohromady fronta různých politiků napříč stranami - například bývalý hejtman Jan Zahradník z ODS a současný Jiří Zimola z ČSSD, českokrumlovský senátor Tomáš Jirsa z ODS, expremiér Miloš Zeman (SPOZ) či podnikavý plukovník Zdeněk Zbytek - která začala tvrdě prosazovat zájmy rozvoje obcí na území národního parku. A Stráský je s některými z nich dodnes v úzkém kontaktu.

Například s Jirsou, který zároveň starostuje v Hluboké nad Vltavou a píše pilně články na podporu Stráského boje s kůrovcem. Hluboká je však zároveň sídlem velmi vlivného jihočeského bosse Pavla Dlouhého (ODS), s nímž Stráský odmítá až příliš nápadně mít cokoli společného.

>>To je moc vážná otázka. Z dob mého působení v Budějovicích pana Dlouhého samo sebou znám. Ale neviděl jsem ho, co jsem tady, nejezdí sem, nic tady nemá. A aby to mohla být pravda a je to pravda, tak se Hluboké vyhýbám a žádné pozvání na akce na Hlubokou nepřijímám,<< distancuje se ředitel parku od mocného muže.

Hrob s výhledem na Boubín

Stráský na >>své<< Šumavě uvítal i řadu politiků, s nimž přišel do styku při svém působení na celostátní úrovni v Praze.

Tak například místostarostou Horské Kvildy byl ještě před třemi lety jeho kolega z Klausovy první vlády František Benda, exministr životního prostředí. V Borové Ladě si zase pořídil byt bývalý ministr financí Ivan Kočárník.

A ještě blíže k národnímu parku se dostal někdejší ministr zemědělství z Pithartova kabinetu Bohumil Kubát, který před několika lety se svojí firmou Diana zpracovával projekt na revitalizaci rozlehlého hradu a zámku ve Vimperku.

Ten správa parku před lety koupila za symbolických sedm milionů korun od města Vimperk a učinila z něj své sídlo. Kubátova firma v něm navrhovala umístit Evropské centrum ochrany přírody včetně muzea a hotelu, projekt měl vyjít na 1,5 miliardy korun a měla se na něm podílet Evropská unie.

Jenže EU se nelíbilo komerční využití. Proto Správa parku nedávno navrhla skromnější projekt za 700 milionů korun, ale ani na ten zatím nejsou peníze. Mezitím Jan Stráský prosadil u ministerstva životního prostředí, že by Správa parku mohla obtížně využitelný zámek prodat.

Navzdory nevůli být jakkoli spojován s hlubockým kmotrem Dlouhým, považuje Stráský za vrchol své kariéry právě působení v Českých Budějovicích, když zakládal a pak pět let vedl krajský úřad. Právě tehdy novinářům s ohledem na četnost svých funkcí a na věk říkal bonmot, že není pravda, že vším byl rád, nýbrž že vším už byl.

To však ještě nevěděl, jak exponovaná funkce ho čeká ve Vimperku.

Dnes již Stráský myslí i na nejhorší.

>>V Libínském sedle je malý hřbitůvek, odkud je vidět na Boubín a na Bobík, mám tam pochované rodiče. A tam už mám koupený hrob,<< svěřuje se král šumavského národního parku.

AUTOR: Jan Štětka

Jan Stráský (70)
- Pochází z Plzně, absolvoval obor filozofie a politická ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1963-1970).
- V letech 1964-1969 člen KSČ.
- V letech 1970-1990 pracovník ústředí Státní banky československé.
- Po listopadu 1989 místopředseda české vlády (1991-1992) za ODS, premiér poslední federální vlády (1992), ministr dopravy (1992-1995), ministr zdravotnictví (1995-1998), poslanec (1992-1998) a místopředseda ODS (1992-1997).
- Po krizi ODS roku 1997 člen Unie svobody (1998-2001).
- V letech 2001-2006 ředitel úřadu Jihočeského kraje.
- Od roku 2006 předseda Klubu českých turistů.
- Člen (2001-2011) a předseda (2007-2011) Rady Národního parku Šumava.
- Od 16. 2. 2011 ředitel Správy NP a CHKO Šumava.