Navykli jsme si tok dějin poměřovat délkou svých vlastních životů. Tohle si pamatuji já, tohle můj otec a děda. Potom začíná historie. Současným školákům splývá první světová válka s druhou, a někdy, zdá se, i s tou třicetiletou. Jak se za tu dobu změnilo klima naší planety?
Na globální změny je lidský život příliš krátký
To jen odhadujeme podle zápisů kronikářů. Zaznamenali například, že během třicetileté války bývalo chladněji než dnes a že švédská vojska úspěšně dobývala Evropu i díky vlastnímu vynálezu, přiléhavé vlněné pletenině oblékané pod pancíře, které se později začalo říkat svetr.
Nevíme, proč se Země začala od 13. století ochlazovat a od 19. století zase oteplovat. Co však znamená 600 let v dějinách klimatu? Téměř nic. Za poslední milion let na našem území došlo k větším dramatům. Třetihorní subtropy až tropy vystřídaly čtvrtohorní doby ledové. A my v posledních desetiletích laškujeme s takovými pojmy, jako je skleníkový efekt nebo ozónová díra.
Odhadujeme, jak k nim svou činností přispívá člověk. Pyšně tvrdíme, že velmi významně, hlavně během posledních dvou set let průmyslové výroby. Necháme se strašit globálním oteplováním, a přitom u nás pořád ještě není tak teplo, jako bývalo v raném středověku.
Nepřipouštíme si, že se také může naopak významně ochladit. Neochotně uvažujeme o tom, že ve hře mohou být další, třeba i velmi dlouhodobé faktory, jejichž počátků, natož konců, nedokážeme dohlédnout. Na to je náš život příliš krátký. A naše pýcha příliš velká.
AUTOR: Jitka Lenková
Zdroj:Podniky a trhy
Sdílet článek na sociálních sítích
