A hlušec prchá do Bavor

Bylo otázkou času, kdy se šéf Národního parku Šumava Jan Stráský ocitne v čelním střetu s Hnutím Duha a dalšími ochránci přírody. A je příznačné pro léta vyhrocený spor o likvidaci kůrovce na Šumavě, že ústí do anarchie, kdy se obě strany obviňují z pohrdání právem a samy zákony nerespektují.

Nejen aktivisté, ale i ministerstvo životního přírody tvrdí, že ke kácení napadených stromů v oblasti, kde hnízdí chránění lesní ptáci, potřebuje Stráský výjimku. Což Stráský ani příliš nepopírá. Dokonce o ni požádal. Tvrdí však, že nemůže čekat na verdikt, neboť kůrovec z napadených stromů vyletí a namíří si to mimo jiné i na Kašperské hory.

Proč ale o výjimku nepožádal v dostatečném předstihu? Stráský je státní úředník, jehož povinností je ctít zákon. A ne ho obcházet s odůvodněním, že je to ve veřejném zájmu. Navíc o tom, zda kácet, nebo nekácet v chráněných územích napadených kůrovcem, se vede nepřehledný spor. A veřejný zájem v něm stále tone v mlhách.

Ale i aktivisté se podivně staví k předběžnému opatření okresního soudu, jenž jim nařídil opustit prostor těžby. Hnutí Duha prohlásilo, že se to vztahuje jen na ně a stáhlo se. Což je ale jen vychytralý návod nečlenům Duhy, jak ignorovat verdikt, jenž, nahlíženo zdravým rozumem, platí pro všechny, kdo na popud Duhy k Ptačímu potoku dorazili.

Jistě, k aktivistům, na rozdíl od úředníků, revolta proti zákonům patří. Což ale také přispívá k absurditě kůrovcových bitev v šumavských hvozdech. Boj o Ptačí potok se děje ve jménu klidu hnízdění vzácných ptáků - tetřeva hlušce či datlíka tříprstého. Na klid opeřenců teď ale dohlížely desítky aktivistů. Ale zhruba stejně policistů, odtrhávajících je od stromů, dřevorubci i přihlížející turisté.

Možná by tetřev s datlíkem mohli emigrovat do Bavor. V sousedním parku už léta panuje všeobecná shoda, že v nejvzácnějších zónách se kácení a výprodej dřeva nekoná. A přesto kůrovec německou Šumavu nesežral. Naopak z tlejících kmenů vyrůstají nové, odolnější stromy. My se ale raději budeme hádat a bít lýkožrouta po našem.

AUTOR: Jiří Leschtina
AUTOR-WEB: www.ihned.cz