Počasí, s.r.o.

V době, kdy doděláváme s fotografem panem Čížkem knihu o loňských frýdlantských povodních, voda zase stoupá. V televizi vidím stejné domy a stejná nábřeží, jaká máme i v naší knížce.

Máme silný pocit déjá vu, jako by frýdlantským náměstím opět obcházel stín Franze Kafky, který sem jezdíval coby úředník pojišťovny uzavírat zprávy o úrazech v místních textilkách. Možná, že se dokonce nedobytný a od města izolovaný hrad stal předobrazem jeho Zámku.

Mezitím hovořím s lidmi.

Často slýchám stejnou větu, jakou sociologové zaznamenali v různých částech Evropy: >>Takové počasí nepamatujeme.<<

Proč je vše naruby?

Ještě před třiceti lety bývalo běžné, že pršelo jeden den a skoro nic se nedělo, pak pršelo další den, ale voda začala stoupat až na počátku třetího dne. Půdy byly méně zhutněné a voda se lépe vsakovala.

Ani tehdy by krajina nezadržela skutečně velký déšť, ale dokázala povodňovou vlnu zpomalit a rozložit v čase.

Zkušenost z předminulého týdne byla odlišná a typická pro naši rychlou a efektivní dobu. Pršelo jenom dvanáct hodin a pak už tady byla velká voda.

Co se děje? Především lidé bydlí na větší ploše a více místech, a proto mají větší majetky. Takže i kdyby se klima neměnilo, tak by výše škod stále rostla.

Dále si sdělovací prostředky stále více všímají klimatických událostí, protože to je jev, který po velkých povodních doopravdy budí strach, a tím je pro média atraktivní.

Posledním a nejdůležitějším důvodem je, že se klima mění. A to ani ne tak z hlediska průměrných hodnot teploty a srážek, ale jejich rozložení v průběhu roku.

Klimatický guláš

Důvod pravděpodobně spočívá v kombinaci lidských a přírodních faktorů.

Následkem skleníkového jevu žijeme v jedněch z nejteplejších desetiletí posledních zhruba pěti set let. Teplý svět znamená, že se v něm odpaří více vody a že větry mají větší energii. Představte si, kolik tepla byste museli dodat vaší varné konvici, aby odpařila litr vody - a zhruba stejné množství energie se uvolňuje, když se z vodní páry opět kondenzuje kapalná voda. Tato energie pak pohání větrnou cirkulaci.

Jenže přirozený klimatický chod má rovněž své zhruba 30- až 40leté periody.

Možná někdy kolem roku 2005 jsme vstoupili do přirozené chladnější fáze. Ta se zpočátku následkem teplotní setrvačnosti téměř neprojevuje, protože chladnutí povrchové vrstvy oceánu trvá dlouho, ale postupně nabírá na síle.

Nejdůležitější pro naše území je zejména v zimě a v menší míře i během roku chod severoatlantské a arktické oscilace. Zjednodušeně můžeme říci, že jsou roky či desetiletí, kdy si více tepla vyměňujeme se středozemní oblastí, a roky, kdy lépe vycházíme se Skandinávií.

Arktida se otepluje mnohem více než kdykoli předtím nejen kvůli globálnímu oteplování, ale zejména kvůli lepší výměně vzduchu se středními šířkami.

Takže my zahříváme sever a sever ochlazuje nás, ale pak se náhle klima přepne a my zase na chvíli získáváme teplo odněkud ze Sahary.

Pokud si celý tento současný klimatický guláš shrneme, dostaneme tři důležité složky - první je lidmi vyvolané oteplování, druhou je přírodní ochlazování způsobené lepší komunikací se severem, a třetí vůbec nejbláznivější komponentou je rychlé přepínání režimů tepla a chladu, vlhka a sucha.

Počasí bez záruky

Jaké tedy bude klima v dalších letech? Pravděpodobně bude stejně nevyrovnané jako v těch minulých.

Očekával bych celkově chladnější zimy s občasnými silnými sněhovými bouřemi, ale i abnomálně teplé týdny.

Přívalové deště i silné vícedenní srážky přišly a jen tak neodejdou.

Českou republiku již několik let kolem dokola obchází sucho, které v minulých letech postihlo jih Evropy, Rusko na východě i Francii na západě. Je jen otázkou času, kdy přijde i k nám.

A do toho všeho se navíc začalo podivně chovat samotné Slunce. Kdo ví, zda vůbec přijde další sluneční cyklus s pořadovým číslem 25. Slabý chod Slunce nahrává dočasnému ochlazování.

Skoro určitě se dá říci, že klima příštích let bude stejně bez záruky jako penzijní reforma nebo splácení italského či amerického dluhu.

Západní společnost tak konečně dosáhla cíle, o kterém staletí snila - souladu s přírodou a jejími silami.

AUTOR: Václav Cílek
ředitel Geologického ústavu Akademie věd a popularizátor vědy