Na všechny se dostane

Má stát určovat, jak nejlépe naložit s penězi získanými z prodeje emisních povolenek, nebo má nechat na energetickém sektoru, aby sám vybral, která akce je dostatečně ekologická a vede ke snížení produkce CO₂? Nebo ještě trochu jinak, reálněji: má stát nechat peníze "přátelům" z řad energetického sektoru rovnou, nebo se potřebuje v rámci této akce podělit s ještě větším počtem "přátel"?

Světový obchod s emisními povolenkami je v zásadě nesmyslný a tak trochu připomíná obchod s deštěm - v každém z uvedených případů jednou na požadovanou akci dojde. Buď zaprší, nebo se elektrárny odsíří, technologie vylepší... a to i bez dodatečného příjmu. V tomto směru mají pravdu ti, kteří tvrdí, že nemá cenu rozdávat miliardy zdarma energetikům na projekty, které stejně plánují.

Jenže když už peníze existují, bylo by škoda je nevyužít. Až na to, že český stát se nikdy neukázal být obzvlášť racionálním investorem. Poslední ekologická akce státu, podpora solární energie, dopadla katastrofálně (pro rozpočet). A neexistuje jediný důvod, proč si myslet, že by nová mnohomiliardová injekce do státního rozpočtu vedla ke skutečně racionálním projektům, které by měly kýžený efekt na produkci emisí a k tomu reálnou cenu.

Nechceme tvrdit, že povolenky nejsou "dárkem" energetikům, bez kterého by sektor padnul a cena elektřiny enormně vzrostla. Říkáme, že peníze, které tak jako tak musí být využity na snižování emisí, je lepší přidělit tam, kde je větší šance, že role "nutných" prostředníků a přátel může být o něco málo nižší. A ty ostatní může uklidnit, že ne všechny peníze utržené prodejem povolenek musí jít do projektů na snížení CO₂, takže se nakonec stejně dostane na všechny.

AUTOR: Julie Hrstkova
AUTOR-WEB: www.ihned.cz