Bitvu před reformou společné zemědělské politiky po roce 2013 zahájil Zemědělský svaz

Šumperk (15. září 2011) - Zemědělský svaz útočí na ekologické zemědělce. Vyčítá jim míru podpory a poukazuje na údajnou neefektivitu využívání dotací.

"Některé výroky můžeme velkoryse přejít, ale podobná prohlášení a zprávy ignorovat nelze. Je evidentní, že zástupci Zemědělského svazu a ekologičtí zemědělci vnímají krajinu a natož pak tu zemědělskou, která je všechny živí, zcela odlišně. Plně chápu, že s reformou společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2013 bude stoupat i agrese vůči ekologickým zemědělcům, nicméně agresoři musí počítat s tím, že to nenecháme bez odezvy," komentovala Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.

Právě reforma SZP a její možné "ozelenění" je pravděpodobně tím, co některým organizacím typu Zemědělského svazu nedá spát. Nejspíš proto je možné považovat antikampaň vůči podpoře šetrných způsobů hospodaření za odstartovanou. Zatímco v Evropské unii (EU) zastřešující organizace COPACOGECA, jíž je Zemědělský svaz členem, organizuje konferenci podporující ekologické zemědělství, kdy se snaží za účasti vysokých představitelů EU zdůraznit jednoznačné benefity ekologického zemědělství z hlediska biodiverzity, kvality vody, vlivu na půdu, welfare zvířat apod. Zemědělský svaz v České republice upozorňuje na špatně nastavenou dotační politiku a v důsledku toho na nedostatek tuzemské bioprodukce.

Faktem je, že domácí výroba biopotravin neustále roste, oproti produkci konvenčních potravin, která klesá. Navíc, podpora ekologického zemědělství (EZ) je poskytována úmyslně v rámci podpory ochrany životního prostředí. "Chápeme, že tyto typy podpor "leží v žaludku" Zemědělskému svazu, protože na ně většina jejich členů s ohledem na jimi zvolený způsob hospodaření nedosáhne. Nepřekonatelnými podmínkami pro členy Zemědělského svazu jsou především, rozumná míra intenzity živočišné výroby, trvale udržitelná struktura osevních postupů a zákaz používání chemických hnojiv," uvedl Kamil Toman, člen rady PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.

Výše jmenované podmínky však ekologičtí zemědělci dodržují, a tak zaručují zdravou krajinu bez eroze a bez postupné ztráty úrodnosti. Cílem ekologických zemědělců není vydrancovat zdroje zemědělské krajiny, ale produkovat tolik potravin kolik přirozeně snese. Na rozdíl od některých konvenčních zemědělců, kteří mohou vnímat půdu spíše jako "držák na rostliny", kterým se všechny živiny dodají umělými hnojivy a pesticidy, a herbicidy zajistí, aby se v krajině neuživil žádný škůdce, například v podobě zpěvného ptáka.

Zemědělský svaz vyčítá ekologickým zemědělcům i způsob chovu dobytka a opírá se o čísla. Zatímco konvenční zemědělci chovají na hektar trvalých travních porostů 1,2 dobytčí jednotky, ekologičtí zemědělci pouze cca 0,5 dobytčích jednotek. Čísla však nevypovídají o welfare zvířat ani o tom, kde a v jakých podmínkách jsou chována. Řada ekologických zemědělců hospodaří v extenzivních oblastech, kde ani není možné více zvířat na přirozené pastvině uživit.

"Samozřejmě, že je i naším cílem a snahou Ministerstva zemědělství ČR, aby tuzemská produkce biopotravin plně pokryla spotřebu, nicméně na ochranu životního prostředí a pozitivní vliv EZ na něj, nesmíme zapomínat. Pro navýšení produkce tuzemských biopotravin je nutné směřovat další podporu také na investice do zemědělských stájí a zpracovatelských kapacit, do podpory marketingu apod. Je zarážející, že přestože Zemědělský svaz deklaruje podporu EZ, tak do tvorby Akčního plánu pro ekologické zemědělství se aktivně nezapojil. Pokud by o to skutečně stál, jistě by měl možnost. Vždy je snazší z povzdálí vznášet kritiku," připomíná Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.

V souvislosti s ekologickým zemědělstvím si již mnozí politici uvědomují, že pokud se započítají negativní dopady a náklady na odstranění škod silně chemizovaného monokulturního zemědělství, stává se nakonec ekologické zemědělství pro daňového poplatníka oproti konvenčnímu zemědělství efektivnější. A to včetně podpor.

Skutečným důvodem, proč je produkce domácích biopotravin nižší, než bychom si přáli, je právě nastavený systém podpor. Znečišťovatel životního prostředí v podobě zemědělce užívajícího chemikálie nic neplatí, ale ještě je dotován za svoji činnost. "Proto se ekologickému zemědělství v České republice nedaří rozvíjet tolik v úrodnějších oblastech - na orné půdě, kde se poškozování životního prostředí vyplácí nejvíce. Tam, kde se nemusí hradit způsobené škody na majetku, se dá konkurovat velmi těžko. Pak nelze mluvit o rovných příležitostech," vysvětlil Kamil Toman.

Ekologičtí zemědělci se na evropské úrovni shodují, že je třeba investovat intenzivněji do výzkumu, což jim také umožní zvýšit produktivitu. Lidé, včetně kritiků, by měli pochopit, že ekologické zemědělství je v přímé interakci s životním prostředím. "Z tohoto důvodu se domníváme, že ekologické zemědělství musí mít vysokou prioritou v rámci společné zemědělské politiky po roce 2013, " uvedl italský ministr zemědělství Francesco Saverio Romano na nedávné konferenci v Bruselu. Závěrem si lze položit otázku, zda vyčítání dotací pro ekologicky hospodařící sedláky, které od Zemědělského svazu zaznělo, není jen otázkou typicky české vlastnosti - závisti, ale i neochoty se změnit. Vždyť pokusit se být k přírodě šetrný nebo dokonce přínosný může každý.

Za PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců Sylva Horáková