Modrozelené vody Egejského moře omývají ostrov Kalymnos, který je čtvrtým největším ostrovem Dodekanéského souostroví. Je situován asi 100 kilometrů severozápadně od ostrova Kos, v blízkosti pobřeží Turecka. Kalymnos je co do rozlohy poměrně malý, ale oplývá originalitou a značnou přírodní rozmanitostí.

Krásná příroda je právě tím, co na tento řecký ostrov láká turisty z nejrůznějších koutů Evropy. Nachází se zde mohutná skaliska, pobřeží s převážně oblázkovými plážemi, hornaté vnitrozemí a také pestrobarevný podmořský svět v okolních vodách. Zdejší vesničky jsou tvořeny bělostnými domečky osázenými nejrůznějšími květinami. Krajina Kalymnosu je o něco drsnější než na okolních ostrovech, povrch je převážně suchý, s minimem vegetace a většinu území pokrývají členité skalní oblasti. Skály jsou převážně vápencové, na mnoha místech se svažují až k moři, kde vytváří jeskyně a nejrůznější tajuplné zátoky. V některých částech ostrova je k vidění i vulkanická hornina, která je pozůstatkem dávné tektonické činnosti. Jednu vyhaslou sopku můžete navštívit v blízkosti turistického střediska Kantouni.

Západní pobřeží je lemováno romantickými zátokami, plážemi a jsou na něm roztroušeny také četné vesničky. Východní část je oproti tomu poměrně pustá. I tak na první pohled nehostinný ostrov jako je Kalymnos ukrývá ve vnitrozemí dvě úrodná údolí jménem Vathi a Pothia. Pěstují se v nich citrusy, především pomeranče, ale také olivy a vinná réva. Zajímavé jsou také okolní vody Egejského moře, v nichž se po více jak 500 let sbírají mořské houby. Kalymnos byl (a snad ještě je) největším řeckou lokalitou výskytu mořských hub, které byly základem obživy místních obyvatel. Mořské houby patří také k nejoblíbenějším suvenýrům, které si turisté odváží jako upomínku na dovolenou prožitou na Kalymnosu.

Mořská houba a první zmínky o použití mořské houby pocházejí ze středověku. Domorodci z Egejských ostrovů se potápěli pro surové přírodní houby do hloubky až 90m a používali je rozličnými způsoby. Staří Římané si mořské houby pokládali pod brnění, mořské houby je ochránily před odřením a nejen to - objevili také to, že přiložením houby na poraněné místo se rána zahojí za velmi krátkou dobu a navíc po ní nezůstane ani památky. Ve středověku se mořská houba užívala k léčbě strumy (nemoc způsobená nedostatkem jódu v organismu). Dříve než byl v roce 1811 prozkoumán jód jako prvek periodické soustavy, lidé nevěděli, čím to je, že mořská houba výrazně podporuje a zrychluje hojení nejrůznějších jizev. Jak se ukázalo, mořská houba a její jód má příznivé účinky antiseptické, antibakteriální a desinfekční a kouzlo mořských hub spočívá v tom, že obsahují přibližně 14% jódu, tzn. v jednom gramu mořské houby je stejné množství jódu jako ve 130 litrech mořské vody! Jód obsažený v houbě je schopen zabít stafylokoka a streptokoka (bakterie způsobující nejrůznější infekce a horečky) do jedné minuty. Mořskou houbu využívali již obyvatelé Kréty. Římané si mořskou houbou zvanou "Sloní ucho" obkládali vnitřek, kovového vojenského brnění. Ve středověku se mořská houba začala používat i v lékařství.

O přírodní mořské houbě:

Mořské houby mají 2 vrstvy buněk, uprostřed je dutina, ve které dochází ke zpracování potravy, uvnitř této dutiny jsou límečkové buňky, které pohybem bičíků víří vodu v otvoru a pomocí límečku zachytávají organické částice nebo plankton, to záleží na druhu mořské houby. Do této dutiny vede několik otvorů, několik malých přijímacích, které jsou umístěny v dolní části houby a jeden velký, vyvrhovací (osculum), který je umístěn v horní části. Houby dýchají celým povrchem těla. Cévní, vylučovací ani nervová soustava nejsou vyvinuty. Mořské houby však mají skelet, síť vláken nebo jehliček, tvořených oxidem křemičitým, nebo uhličitanem vápenatým. Tato opora těla po vysušení měkkých částí živočicha, působí velmi dekorativně (vzhledem připomíná většinou krajky). Mořské houby jsou jediní živočichové, kteří se nemohou pohybovat z místa na místo.

Málo kdo ví, jak vypadá mořská houba a pokud ji známe, netušíme, že se nejedná o rostlinu, ale o mořského vícebuněčného živočicha. Mořská houba žije pod mořskou hladinou, v loubce od 5 do 60 metrů, ale někdy i mnohem hlouběji. Živí se planktonem, ten si opatřuje filtrováním mořské vody. V mořích světa existuje více než 5000 rozmanitých druhů mořských hub, ale jen asi 36 z nich má užitkovou hodnotu. V čase expanze umělých hmot, kdy byly nahrazovány přírodní materiály syntetickými, začaly se vyrábět houby z náhražkového materiálu. Umělá hmota však nikdy úplně nenahradí vlastnosti přírodní mořské houby.

Jak se o mořské houby starat?

Na rozdíl od syntetických hub jsou přírodní velmi odolné proti agresívním látkám. Není se tedy třeba obávat použití chemických látek. Je zde ovšem několik zásad, které je potřeba dodržet. Mořské houby nikdy neždímejte, vodu stačí vymačkat, jinak může dojít k poškození struktury a životnost mořské houby se velmi zkrátí.

Pokud by byla houba špinavá (např. od líčidel), na její očištění použijte rostlinné mýdlo (nejlépe s vysokým obsahem olivového oleje). Pokud chcete mořské houby dezinfikovat, je možné je nechat na noc v roztoku vody a octa. Vždy nechte houbu vyschnout na suchém a dobře větraném místě.

Pozvánka: Přednáška věnovaná Kalymnu, ale i jiným Dodekanéským ostrovům se bude konat ve čtvrtek 15.12.2011 od 17 hodin v řecké restauraci GYROPOLIS v Brně -Slatině, Přemyslovo náměstí 22.

ZDROJ: ekorodinka.cz,carribean sun, aeolus.cz, Enviweb