je soubor právních norem schvalovaných nejvyššími orgány EU včetně Evropského parlamentu a vydávaných Evropskou komisí. Patří sem:

a) Nařízení, jež jsou automaticky závazná pro všechny členské státy, jakmile vstoupí v účinnost a musí jej všichni respektovat v plném rozsahu. Mají dokonce přednost před národní legislativou. Členské státy je do svého právního systému netransponují, nýbrž je přijímají v doslovném překladu. Pokud je nějaký národní předpis v rozporu s nařízením musí být změněn anebo zrušen.

b) Směrnice musí členské státy převést ve stanovené (obvykle dvouroční) lhůtě do národní legislativy. Směrnice mají rámcový charakter a jsou závazné, pokud jde o cíl, nicméně způsob převodu do národního práva (vyhláška, novela zákona apod.) je už ponechán na členském státu, nicméně stejně jako u nařízení platí, že pokud je nějaký národní předpis v rozporu s danou směrnicí musí být změněn anebo zrušen.

c) Rozhodnutí jsou podobně jako nařízení automaticky závazná, ale jen pro cílovou skupinu čili pro ty, jimž jsou určena. Např. pro firmy porušující pravidla hospodářské soutěže.

d) Doporučení a stanoviska nejsou závazná.

Literatura:

Steinmetzová, D., Stuchlíková, Z., Hnát, P.: Jsme v EU, buďme v obraze, vydavatel VŠE 2006, ISBN 80-239-8024-6
Moldán, B.: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje, Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2001 ISBN 80-246-0286-5

Výkladový slovník environmentálních výrazů

Anemotaxe

Další výrazy

Aktuální články

Partneři