UKLIĎME BUNKRY!
Vztah některých lidí k přírodě, krajině a svému okolí, je bohužel patrný i na
objektech bývalého Československého stálého opevnění budovaného v letech 1935 -
1938. Byť se může někomu zdát, že tyto objekty ( lehké známé jako ,,řopíky" a
těžké jako ,,sruby" ) jsou mrtvé, zbytečné, nevyužitelné, dalším připadají
nehezké až brutální a někteří je i programově ničí těžbou ocelových prvků, staly
se přesto součástí naší přírody, krajiny a okolí - a také samozřejmě naší
historie. A jako vztah obyvatel ČR ke své vlastní historii je nejednoznačný, tak
i přístup veřejnosti k těmto bunkrům je podobný.
Vztah některých lidí k přírodě, krajině a svému okolí, je bohužel patrný i na objektech bývalého Československého stálého opevnění budovaného v letech 1935 - 1938. Byť se může někomu zdát, že tyto objekty ( lehké známé jako ,,řopíky" a těžké jako ,,sruby" ) jsou mrtvé, zbytečné, nevyužitelné, dalším připadají nehezké až brutální a někteří je i programově ničí těžbou ocelových prvků, staly se přesto součástí naší přírody, krajiny a okolí - a také samozřejmě naší historie. A jako vztah obyvatel ČR ke své vlastní historii je nejednoznačný, tak i přístup veřejnosti k těmto bunkrům je podobný.
Na mnoha místech bohužel, pokud jsou u odlehlejších cest nebo v přístupných lesích či snad v okolí obcí a měst, slouží velmi často jako černé skládky a odkladiště všeho možného, co veřejnost chce ,,v klidu" vyhodit - od nefunkčních spotřebičů, přes stavební suť, pneumatiky až po obecný ,,bordel" a drobný odpad. Zaplněné ochranné příkopy plasty a pneumatikami, zavezené protitankové překážky stavebním odpadem, navezená skládka azbestu za čelní zdí zbavenou již třeba za války ochranné kamenné rovnaniny, a další, a další.
Další kapitolou jsou pokusy bezdomovců obydlit objekty, což vždy končí katastrofálním množstvím odpadu ( i fyziologického ) nakupeném v objektu i jeho okolí. S tím stojí většinou vypálení objektu ( i obou pater ) zahořením ( i úmyslným ) tohoto obsahu.
Také se někdy zdá, že i lesáci a myslivci, byť někdy v dobrém úmyslu, si po sobě občas nedokážou uklidit, pokud již objekt nepotřebují. V objektech především lehkého opevnění se dá najít vše možné co po nich zbylo - od dřevěných prvků oplocení, přes dráty a motouzy, trosky lapačů, až po zbytky slámy a krmiva.
To, že za minulého režimu některé bunkry sloužily jako skladiště nebezpečného či jedovatého materiálu, se již netřeba ani zmiňovat.
Vše zmíněné s sebou přináší znečištění objektů samotných, jakož i jejich okolí, a ponouká ty, kteří si neváží ničeho co není ,,na jejich" ( uvnitř jejich plotu ) k další devastaci, i když většina z těchto ,,řopíků" a ,,srubů" si prošla krušným obdobím ničení a zkušebního postřelování hned po záboru pohraničí a během druhé světové války Wehrmachtem, a také i v průběhu 50-tých a 60-tých letech např. Kovošrotem.
Existuje ale skupina lidí - fanoušků, bunkráků, ,,magorů", amatérských historiků, - můžeme jim říkat různě - kterým tohle není lhostejné, i když chápou, že to co právě ,,není za plotem" a uzamčené dobrovolně uklidí, může být pouze dočasné. Doufám, že i takový úklid berou jako vlastní díl pocty k tomu co obdivují, co si z pohledu i jejich pradědů a dědů, kteří to někdy ve složitých podmínkách postavili a chtěli bránit, zaslouží uznání a respekt.
Připojme se proto k Ukliďme Česko a pojďme: UKLIDIT TY BUNKRY!
Autor: Ing. Pavel Nitra
Sdílet článek na sociálních sítích
