Dokážeme o vodě diskutovat bez emocí?

Poměrně četné jsou také informace o znečištění povrchových vod pesticidy a živinami. I narůstající výskyt extrémních projevů povětrnosti, zejména přívalových dešťů a následných bleskových záplav, je jakýmsi zdviženým ukazováčkem varujícím před lehkomyslností. Stačí si uvědomit, že dostatek kvalitní vody v krajině a stabilní průtoky v řekách jsou podmínkou udržitelnosti všech oblastí života společnosti. Vzniká proto otázka, proč se tato problematika buď neřeší, nebo o ní hovoří hlavně ekologicky zaměřené iniciativy, jimž ovšem nedokáže naslouchat každý...

A přece již nastala situace, kdy je nutné diskutovat, hledat společný zájem a také řešení, která přinesou užitek všem. Dokážeme to? Od samého začátku takové diskuse totiž vyplyne, že hlavní problém netkví v klimatických změnách, ale ve způsobech nakládání s našimi krajinami; ukáže se, že se nutné změny dotknou mnoha dílčích zájmů jednotlivců a jejich skupin, podnikatelských subjektů, vlastníků pozemků... Dokážeme poklidně předložit svoje argumenty a zájmy, dokážeme naslouchat argumentům ostatních? A pokud se dohodneme, dokáže stát vytvořit takové podmínky, aby péče o vodní režim krajiny byla dostatečně efektivní a zároveň aby nikdo nepřišel zkrátka?

Vodní režim krajiny a "půdní nádrž"

Krajiny Evropy jsou po tisíce let ovlivňovány lidskou činností. Rozsáhlá území byla odlesněna a lesy stále ustupují i v celosvětovém měřítku. Vyvrcholením dlouhodobě rostoucího vlivu negativních antropogenních faktorů bylo rozsáhlé scelování zemědělských pozemků, plošné odvodňování. Významnou roli hraje zprůmyslnění zemědělské výroby a jednostranné využívání půdy a krajiny. Jen v ČR bylo odvodněno 1.081.836 ha (25,4 %) zemědělské půdy; z 90.959 km vodních toků bylo v ČR upraveno 36.527 km (40,2 %) a délka toků tu byla v minulém století zkrácena o jednu třetinu (!). V úvahu je třeba brát i rozsáhlé zakrytí ("zapečetění") půdy stavební činností.

Výzkumný ústav vodohospodářský TGM v Praze publikoval informace varující před negativními změnami chodu počasí; oteplení klimatu může vést k omezení trvání sněhové pokrývky na horách a k významnému poklesu průtoků v řekách již v jarních měsících. Vzácnéovšem nejsou úvahy o výstavbě přehrad, které zadrží vodu v krajině. Nic proti uvážlivě vybudované vodní nádrži; klíčovým slovem se tu ale stává "půda". Autor dnes již klasického díla (M. Kutílek, Vodohospodářská pedologie,1978) téměř jasnozřivě upozornil na význam funkce "půdní nádrže": "Objem vody, zadržovaný a protékající půdou, má dominantní postavení v hydrologickém cyklu. Zemědělská a lesní půda v ČSSR představuje nádrž o obsahu 3,0 až 4,0.10¹⁰ m³, zásoba vody v půdní zóně kolísá od 1,5 do 2,5 až 3.10¹⁰ m³. Porovnáme-li tento objem s celkovou kubaturou všech nádrží v ČSSR (asi 4,0.10⁹ m³), zjišťujeme rozdíl v řádu. Zdálo by se proto logické, že tak velkému rezervoáru, jakým je půda, by se měla věnovat odpovídající pozornost. Bohužel nelogičnost v tomto směru stále ještě zatěžuje mysl mnoha odborníků."

Samozřejmě je k dispozici řada dalších obdobných závažných argumentů; na tomto místě pro ně však není prostor. Snad v následující diskusi?

Již v roce 2000 vznikla tzv. Rámcová EU směrnice o vodě. Tento velmi rozumný dokument vychází ze skutečnosti, že krajiny Evropy je nutné vnímat jako jednotlivá povodí, která neznají státní hranice. Směrnice, mimo jiné, říká: "Úspěšnost této směrnice závisí na úzké spolupráci a provázané činnosti na úrovni Společenství, členských států a na místní úrovni, jakož i na informovanosti, konzultacích a zapojení veřejnosti včetně uživatelů. Zásobování vodou je službou v obecném zájmu, jak vyjádřeno ve sdělení Komise o službách v obecném zájmu v Evropě".Na základě této směrnice vypracovali správci toků tzv. plány povodí; ty ovšem dosud zůstávají jen na papíře...

Kontaminace pesticidy...

Kromě odtokových poměrů vyvstává i otázka kontaminace pesticidy používanými v zemědělství. To se týká celého území ČR, ale shodou okolností tento problém vyvstal jako velmi palčivý v Plzni. Vodárna v Plzni, jež zásobuje asi 200 tis. obyvatel, musela přiznat, že vodu, kterou odebírá z řeky Úhlavy, není schopna zbavit pesticidů. Povodí Úhlavy je rozsáhlé (asi 1000 km²) a vyznačuje se jednostranným zemědělským hospodařením (řepka, kukuřice). Využívání nadměrných dávek pesticidů vede ke stavu, kdy jsou povolené limity v Plzni překračovány (7 - 12x). Vodárna Plzeň požádala krajskou hygienickou stanici o určení mírnějšího hygienického limitu, k navýšení mělo dojít už v říjnu2011.

Pesticidy v plzeňské vodě patří mezi karcinogenní látky. Česká republika, ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie, vykazuje až dvojnásobný počet případů rakoviny ledvin...

V případě Plzně informace vyplynula na povrch, v demokratické společnosti to je dobře. Tento problém se však týká prakticky všech evropských řek a není divu, že mořské ryby z Baltu či Severního moře jsou skutečně podezřelé z hlediska obav z kontaminace jedy... Jak ale tuto situaci řešit? Tady se dostáváme k jádru problému; zúčastněné sice nemusí zajímat, že nevhodný management krajin povodí omezuje biologickou rozmanitost a tvoří z krajiny zemědělskou poušť, do níž se člověk s chutí nevypraví; negativní dopady na zdraví dětí již jsou však dost silný argument... Nebo ne? V Plzni lze sice investovat do moderní technologie, která dokáže vyrobit kvalitní pitnou vodu. Co ale řeka? Lze nad současným znečištěním mávnout rukou?

Existuje řešení? Modelový projekt revitalizace povodí.

Zajímavou alternativou výstavby nesmírně drahého zařízení na čištění pitné vody v Plzni se stala myšlenka pokusit se řešit tento problém změnou využívání krajiny v povodí řeky Úhlavy. Na řešení problému se zaměřil učitel Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci (dále FM VŠE), který se otázkami udržitelného rozvoje zabývá a vyučuje předmět zaměřený na management krajiny. Vzdálenost od Plzně a nedostatek finančních prostředků se zdály jako nepřekonatelná překážka, naštěstí se ukázalo, že takovou fantastickou výzvu nelze odmítnout. Bylo rozhodnuto, že práce bude alespoň z počátku probíhat na vlastní náklady řešitelů.

Již v září 2012 byl solidně zdokumentován způsob zemědělského hospodaření v povodí o velikosti asi 1000 km². V lednu následujícího roku se podařilo to, co bylo nezbytné pro zahájení práce s místní komunitou - nalézt spojence, který uznal význam záměru. Tím spojencem se stalo Zdravé Město Přeštice zastoupené dalším člověkem, kterému na stavu povodí také záleží. Pro modelové řešení problému bylo vybráno povodí Příchovického potoka, pravostranného přítoku Úhlavy; v tomto povodí byl podrobně popsán stav krajiny a jejího zemědělského využití, byly zmapovány problémy, které jsou zde přehlížením správných zemědělských postupů soustavně působeny (zaplavené sklepy, studně a komunikace, eroze a poškození půdy aj.), a byla zahájena práce s místní komunitou. V rámci diplomové práce studentky FM VŠE pak byla navržena vhodná opatření pro komplexní pozemkové úpravy, jež by stabilizovala odtokové poměry, a byl navržen racionální způsob využití existujících institucí státní správy, který byumožnil krajinu revitalizovat. Zkušenosti získané v modelovém povodí bude možné využít nejen v celém povodí Úhlavy, ale i v ostatních zemědělských povodích ČR.

Manažer plánu povodí?

Navrhované řešení předpokládá úzkou spolupráci a důsledné uplatnění poslání již existujících kompetentních institucí zřízených proto, aby podle svého zaměření pečovaly o krajinu (Správci vodních toků - povodí, Agentura ochrany přírody a krajiny, Pozemkové úřady). Tuto spolupráci by měli iniciovat, s ohledem na své základní poslání, správci vodních toků. Oni by také měli usilovat o realizaci komplexních pozemkových úprav důsledně zaměřených na stabilizaci odtokových poměrů. Vznikla by funkce manažera plánu povodí, zaměřená na koordinaci činností orgánů státní správy všech úrovní a spolupráci s dalšími zúčastněnými, včetně podnikatelských subjektů...

Uvedení navrhované organizační struktury do života se jeví jako logické a na první pohled i velmi jednoduché. Rovněž náklady na jejich realizaci by byly téměř zanedbatelné, pokud bereme v úvahu škody, působené jen povodněmi; ty v roce 2002 přesáhly 70 miliard, první odhad letošních škod činil 20 miliard. Nebereme zde v úvahu škody na zdraví obyvatel způsobené znečištěním vodních toků, škody na půdě způsobené erozí, ani možné komplexní škody působené nedostatkem vody v krajině.

(Náklady na komplexní pozemkové úpravy jsou dosud nízké, pokrytí území státu realizovanými KPÚ je velmi řídké. Podle Zpravodaje Ministerstva zemědělství uvádí Ústřední pozemkový úřad souborné údaje za dlouhé období 1993 - březen 2005; v tomto období byly v celé ČR investovány pouhé 3,23 miliardy Kč.)

Rozumné řešení existuje; je však v našich podmínkách reálné?

Jak bylo řečeno, státem zřízené instituce, které by společně dokázaly realizovat projekty revitalizace krajin povodí, a to v rámci komplexních pozemkových úprav, existují. Proč však je současný počet realizovaných KPÚ tak nízký? Proč existují projekty dokončených KPÚ jen na papíře a navržená opatření v povodích nejsou realizována, omezení jsou ignorována? Proč není vůle zahajovat nové KPÚ?

Zde se zcela přirozeně dostáváme jednak k výše zmíněné potřebě diskuse, jednak k roli státu.

Samotný proces realizace KPÚ je postaven na vyjednávání, jehož cílem je dosažení významné úrovně kompromisů. Potíž zřejmě může nastat, pokud tzv. "ekologové" nedovedou nalézt cestu k pochopení subjektů, které v krajině podnikají; nebojíme se tvrdit, že to nejsou již zemědělci, nýbrž podnikatelé v této oblasti... A pochopitelná je i skutečnost, že tito podnikatelé se svými strategiemi a podnikatelskými plány nehodlají naslouchat ekologům, kteří jim jejich záměry komplikují.

Nemá smysl namlouvat si, že se v budoucnu nerýsují konflikty; ty je ale nutné společně řešit; v zájmu udržitelného života, v zájmu udržitelného podnikání v krajině. Věřme, že proces soustavnější realizace KPÚ pod záštitou správců toků bude odstartován. Jak se k tomuto procesu postavit?

Zřejmě je dobré vyjmenovat zásady, které nelze opominout. Je to zejména společný zájem o stabilizaci vodního režimu v krajině. Zřejmě následuje respekt k soukromému vlastnictví, ale také uznání, že jeho využíváním nelze škodit ostatním. Nutná je asi i shoda, že dlouhé diskuse omezují kvalitu života; tedy sdílení zájmu o rychlé dosažení řešení. A důležité je také sdílení názoru, že nikdo ze zúčastněných nesmí být ukřivděn, omezen bez přijatelné náhrady.

A role státu?

Navrhované řešení revitalizace povodí je jasné, logické a přirozené. Potíž je zjevně v tom, že se náhle ocitáme v oblasti politiky a politikaření, narážíme na otázku, kdy stát prosazuje zájmy občana, a kdy koná v zájmu vybraných skupin. Toto je klíčový problém. Pokud stát přijme myšlenku významu zajištění vodního režimu krajin jednotlivých povodí, musí také řešit otázku motivace všech zúčastněných, tedy i podnikatelů v zemědělství, kterým nyní vyhovují nesmyslné dotace na produkci všestranně nevhodných plodin. Stát musí tuto problematiku odpovědně uchopit jako mezirezortní téma, problém vody stanovit jako zásadní prioritu, návazně pak důsledně v tomto smyslu řešit svoji dotační politiku, legislativu atd. Pokud bude zemědělci přikázáno, aby místo kukuřice u řeky vysel zatravněný pás, tento pás mu musí přinést obdobný ekonomický efekt, jako kukuřice. Stát může v tomto zájmu podpořit i vytváření systémů využívání místních zdrojů energie, jimiž nebude kukuřice, ale rychle rostoucí dřeviny, po kterých již je v řadě oblastí poptávka.

Stát se musí tímto problémem zabývat mnohem více, než nyní. Nepochybně by měl přispívat ke zvýšení diverzity činností v zemědělství, zaměstnanosti a kvality života na venkově; následně pak i ve městech, jež budou mít k dispozici dostatek kvalitní pitné vody. Stát musí pochopit, že veškeré aktivity v krajině by měly plnit základní požadavek - přispívat ke stabilitě odtokových poměrů, omezení vzniku záplav a extrémních povětrnostních jevů. Je však vůbec možné, aby stát vzal tento problém vážně a odpovědně jej řešil? Bude schopen manažersky uchopit tvrzení, že revitalizace krajin povodí přinese nesmírný ekonomický a sociální efekt?

Autoři: Oldřich Syrovátka, Stanislav Duchek a Iveta Medunová