Pěstování rychle rostoucích dřevin a ochrana přírody

Zákon č. 114/1992 Sb. nepoužívá primárně toto členění, ale zahrnuje vše do užívaného pojmu "krajina". Z pohledu zákona č. 114/1992 Sb. je významnou skutečností, zda se jedná o geograficky původní druh rostliny nebo o křížence či nikoliv. Podle § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. je záměrné rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny do krajiny možné jen s povolením orgánu ochrany přírody. Za geograficky nepůvodní druh rostliny se považuje druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Stejně tak podléhá povolení orgánu ochrany přírody záměrné rozšiřování křížence druhů rostlin či živočichů do krajiny (§ 5 odst. 5). Za křížence je možné považovat rostliny vytvořené záměrným křížením. Většina rychle rostoucích topolů jsou kříženci.

Definice pojmu "krajina" je uvedená v § 3 odst. 1 písm. m) zákona č. 114/1992 Sb. a zahrnuje část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů (tj. i člověkem ovlivněnými jako jsou agrosystémy, tj. polní a podobné kultury) a civilizačními prvky (výstavba, technická infrastruktura). Krajinu tak tvoří louky, lesy, pole, vodní toky, rybníky apod., které jsou vzájemně propojeny tokem energie, látek atd. V souladu s touto definicí je krajinou jakákoliv část území, a to včetně intravilánů a obcí. Obecně jsou tedy součástí krajiny i zahrady a parky. Evropskou úmluvou o krajině je za krajinu považována část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů.

Takto široce pojatá definice krajiny však není pro účely ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. beze zbytku použitelná. Cílem ustanovení, podle kterého je k záměrnému rozšíření geograficky nepůvodního druhu rostliny či živočicha do krajiny třeba povolení orgánu ochrany přírody, je předejít ohrožení populací (původních) druhů rostlin a živočichů (ochrana před invazí). Zcela zásadní je tedy úvaha o možném riziku rozšíření nepůvodních druhů. Je nezbytné případ od případu posoudit míru tohoto rizika, a to i s přihlédnutím k tomu, zda jde o prostředí kontrolované, tj. například o uzavřené zahrady či jiné objekty. V kontrolovaném prostředí je oproti neohraničeným pozemkům míra rizika výrazně nižší a není proto třeba povolení podle § 5 odst. 4 a 5 ZOPK vždy vyžadovat. Zásadně se povolení nevyžaduje pro vysazování běžných okrasných dřevin v zahradách (stříbrné smrky - Picea pungens, rododendrony atd.). Naopak je zásadně povolení vyžadováno pro plantáže RRD ve volné krajině (např. topoly japonské nebo kanadské). Jsou-li v konkrétním případě pochybnosti (např. řada zahrad je otevřená, bez oplocení), popř. je shledáno riziko dopadů na biodiverzitu z jiného důvodu, mělo by být správní řízení podle § 5 odst. 4 nebo 5 ZOPK vedeno, všechny tyto okolnosti v něm zváženy a měly by být stanoveny podmínky pěstování těch nepůvodních druhů a kříženců, které mají prokázaný invazivní potenciál. Případný souhlas s pěstováním nepůvodních druhů či klonů by měl být podmíněn splněním opatření k eliminaci jak případného samovolného šíření, tak degradace domácích genových zdrojů (samovolné křížení). Šíření druhů, u kterých je prokázán invazní potenciál, není žádoucí.

Další omezení pro pěstování rychle rostoucích rostlin mohou vyplývat ze základních či bližších ochranných podmínek zvláště chráněných území. Na celém území národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a přírodních rezervací je zakázáno povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů. V přírodním parku (§ 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.) může být zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin podmíněno souhlasem orgánu ochrany přírody.

Pěstování RRD v CHKO: režim CHKO je dán základními a bližšími ochrannými podmínkami. Ze zákona (§ 26 odst. 1 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb.) je na celém území CHKO zakázáno povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů. Dále je zakázáno měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany CHKO (§ 26 odst. 1 písm. i) zákona č. 114/1992 Sb.). Na území první zóny CHKO je dále zakázáno měnit současnou skladbu a plochy kultur, nevyplývá-li změna z plánu péče o CHKO (§ 26 odst. 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb.). Ve zřizovacím právním předpisu konkrétní CHKO jsou uvedeny další činnosti, které podléhají souhlasu orgánu ochrany přírody (bližší ochranné podmínky).

Nebudou-li prováděna žádná zásadní opatření k ohraničení (oplocení) pozemků s RRD, nejedná se zásadně o migrační překážku. Dopady na konkrétní lokalitu ve vazbě na plochu a rozmístění rychle rostoucích dřevin by však měly být projednány s místně příslušným orgánem ochrany přírody.

Autor: Mgr. Eva Mazancová