Přinášíme shrnutí spektra skutečností, které budou ovlivňovat úvahy investorů a rozvoj energetického využití odpadů v podmínkách České republiky. Toto shrnutí vyšlo také v analytickém materiálu Analýzy energetického komplexu ČR a SR, leden 2022, vydávaného společností Invicta Bohemica.

Čtrnáct let starý plán

Energetické využití odpadu jistě je a bude důležitou součástí jak stávajícího, tak budoucího systému odpadového hospodářství v České republice. Plány na řadu významných a mediálně známých projektů vznikaly již kolem roku 2008 až 2010. Tedy v době, kdy Evropská unie nabízela i poměrně zajímavé dotace na energetické využití odpadů jako takové. Ve vztahu k dotacím se příliš neřešily konkrétní technologie, nebo druhy odpadů, které měly být vstupem do těchto zařízení. V té době byla v republice známá strategie dvou dotčených ministerstev, ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu, které se mezi odborníky říkalo ,,spalovna v každém kraji". Cílem bylo plošné navýšení kapacit ZEVO. Tato strategie měla být postupně prosazena do národních politik. V roce 2012 byla většina podkladů připravena a strategie měla být prosazena do Plánu odpadového hospodářství ČR[1]. Připraven byl i návrh nového zákona o odpadech uzpůsobený pro tuto strategii. Řada projektů ZEVO tehdy počítala s evropským dotačním financováním v míře dokonce několika stovek milionů korun.

Již v té době se ale začaly na evropské úrovni rodit první iniciativy k nové evropské strategii odpadového hospodářství, resp. strategii oběhového hospodářství. Tyto iniciativy postupně sílily a formovaly se do prvních písemných návrhových dokumentů EU. Nově měla hrát prim recyklace. Odpady měly být nově vnímány prioritně jako zdroj surovin pro výrobu. Evropa si začala hmatatelně uvědomovat, že v porovnání s ostatními globálními hráči není v aspektu surovinové soběstačnosti nijak silná. Naopak. Starý kontinent má primárních surovin vážný nedostatek. V řadě lokalit je navíc případná těžba vyloučená mnoha objektivními faktory. Na druhou stranu ekonomická síla přináší vyšší stupeň blahobytu a tedy i spotřeby. Produkujeme hodně odpadů a odpady jsou vlastně druhotné suroviny. ,,To by mohla být evropská výhoda", diskutovalo se mezi politiky. Evropská odpadová hierarchie již neměl být jen deklaratorní pojem, ale měly k ní být vztaženy konkrétní recyklační cíle platné pro všechny členské státy. Hlavní pozornost se upírala ke komunálním odpadům.

V mezičase se některé z mediálně známých českých projektů energetického využití odpadů realizovaly. Konkrétně ZEVO Chotíkov na cca 95 000 tun směsných komunálních odpadů ročně. Chotíkov se tak zařadil k dalším třem již provozovaných spalovnám/ZEVO v ČR. Po mnoha peripetiích a nesnázích v průběhu stavby to byl velký úspěch, že zařízení bylo spuštěno do provozu. Dá se říci, že z původních plánů podobných zařízení, z období let 2008 - 2010, se to povedlo jen v Plzni. Tento projekt však byl také první, na který se již promítlo nové nahlížení Evropské unie na svou dotační politiku, a to ve vztahu k potřebě zavedení oběhového hospodářství. Projekt spalovny/ZEVO v Chotíkově počítal s dotací EU ve výši cca 450 milionů korun.

Do Bruselu tehdy opakovaně jezdil i ministr Brabec vyjednat tuto dotaci, a to dokonce několikrát. Ale neúspěšně. Následně bylo ministerstvu životního prostředí ze strany Evropské komise písemně oznámeno, že dotace na podobné projekty na energetické využití směsných odpadů poskytnuty nebudou. Takové nastavení musel nově respektovat Operační program životní prostředí. Na to pak navázala i mediální vyjádření ministra Brabce, že na spalovny/ZEVO nebudou poskytovány ani dotace z národních zdrojů a že případné podobné projekty tak mohou vzniknout na ryze podnikatelské bázi. Nyní na přelomu let 2021 a 2022 již víme, že další z původních projektů z let 2008 až 2010 zatím v ČR nevznikl.

Investiční prostředí a klíčové aspekty se dále měnily

Klíčové proměnné, které celou tuto oblast ovlivňují, se dále vyvíjely poměrně rychlým tempem. V roce 2018 byl na evropské úrovni finálně schválen evropský balíček nových směrnic k oběhovému hospodářství[2].

Členské státy se hlasitou podporou tohoto balíčku zavázaly, že jako svou prioritu po dalších 17 let v oblasti komunálních odpadů budou mít recyklaci. Přesvědčení bylo poměrně silné, neboť členské státy odhlasovaly i konkrétní závazné cíle. Pro recyklaci komunálních odpadů odhlasovaly cíl minimálně 65% v roce 2035. Současně se zavázaly, že ke stejnému roku půjde na skládky maximálně 10 % komunálních odpadů. Evropská komise i Evropský parlament k tomuto navíc několikrát sdělily, že odklon odpadů ze skládek nemá být vnímán jako cesta k jeho přesunu do kapacit nových spaloven/ZEVO a odkázala na nezbytnost splnění závazných cílů recyklace. Vznikl tak poprvé jasný legislativní rámec pro mantinely objektivní potřeby energetického využití komunálních odpadů, a to v míře 25%.

Většinu produkovaného odpadu bude třeba třídit a upravovat

Další logickou věcí, která ze schválených směrnic a stanovených cílů plyne, je fakt, že komunální odpady bude třeba v mnohem větší míře než doposud třídit a upravovat. Proč? Protože ke splnění závazného cíle recyklace minimálně 65 % komunálních odpadů je samozřejmě třeba mít k dispozici dostatečné množství vytříděných surovin z původní masy produkovaných odpadů. Zjednodušeně řečeno - každý pochopí, že 65 % recyklace neuděláte z 65 % množství odpadu, ale že potřebný základ, ze kterého bude možné získat potřebné suroviny pro recyklaci, musí být o poznání větší. A pokud si tuto rovnici dále propíšeme, pak zjistíme, že z produkovaných komunálních odpadů bude třeba minimálně 85 % nějakým způsobem třídit a dále upravovat, aby byl cíl 65% recyklace byť teoreticky splnitelný.

Obce mají povinné cíle třídění, v roce 2035 mají vytřídit 70%

Potřeba zásadního navýšení efektivity třídění a přesunu vytříděných komodit do recyklace je rovněž uvedena ve strategickém dokumentu autorizované obalové společnosti EKO-KOM Strategie 21[3], který byl vypracován v roce 2020. Zde je uveden soubor nutných nastavení a procesů, které by ČR měla zajistit pro to, abychom jako stát mohli být schopni splnit závazné cíle směrnic CEP2 a SUP[4], tedy směrnic k oběhovému hospodářství a k redukci množství plastů. I z tohoto dokumentu, který odborně podpořily všechny profesní svazy ze sektoru odpadového hospodářství, stejně jako obecní svazy, jasně plyne potřeba třídění a úprav o poznání většího množství vznikajících komunálních odpadů, než je tomu doposud. Zde je vhodné ještě podtrhnout fakt, že obce a města v České republice mají poprvé po třiceti letech povinné legislativně stanovené cíle třídění komunálních odpadů. Zákonem stanovené třídící cíle pro obce a města navíc dosahují skutečně vysokých hodnot. V roce 2025 musí vytřídit 60 %, v roce 2030 už 65 % a v roce 2035 dokonce 70 % všech komunálních odpadů[5]. Ne jen třídit, ale VYTŘÍDIT.

Chtěný či nechtěný směsný komunální odpad?

To však již poměrně značně dopadá na možné plány investorů do technologií zvažovaných a připravovaných již v letech 2008 až 2010. Tyto původní projekty velkokapacitních celokrajských spaloven počítaly se spalováním/energetickým využitím velkého množství neupravených směsných komunálních odpadů (SKO). Dokonce v řádech stovek tisíců tun SKO.

Je však evidentní, že pokud se má ČR, či daný krajský region nebo jednotlivé municipality vydat cestou ke splnění závazných evropských cílů, pak sázka na budoucí velké množství neupraveného směsného komunálního odpadu muže být odsouzena k nezdaru. Ano, stávající spalovny/ZEVO velmi pravděpodobně budou mít stále dostatek směsného odpadu z největších municipalit, protože ve velkých městech je obtížnější zajistit vysokou míru třídění. I tato zařízení, ale zřejmě budou muset dříve nebo později investovat do předřazených velkokapacitních třídících linek, aby ze sváženého odpadu dokázaly zajistit vytřídění potřebného množství recyklovatelných materiálů. Ostatní regiony, kde spalovnu/ZEVO na SKO zatím nemají, pravděpodobně budou muset jít jinou cestou.

To, že je třeba vnímat závazky členských států, které podpořily nové evropské směrnice o oběhovém hospodářství vážně, dále podpořil i vydaný Akční plán Evropské komise k oběhovému hospodářství[6] z března 2020. Zde se pro vyloučení případných pochybností jasně píše, že členské státy mají učinit potřebná opatření, aby systémově snižovaly produkci směsných odpadů. Dále se zde uvádí cíl k této agendě, který zní, že množství produkovaných směsných odpadů by mělo být do roku 2030 redukováno o 50% ve srovnání s rokem 2020. Je evidentní, že cíle recyklace se s tímto cílem úzce prolínají a logicky souvisí i s povinnými cíli třídění stanovenými pro obce a města v zákoně o odpadech. Toto má samozřejmě i své konkrétní technologické dopady. V některých regionech České republiky už nyní můžeme analyticky prokázat zásadní snížení výhřevnosti ve sběrných nádobách na směsné komunální odpady. Markantní je to zejména v lokalitách, kde byly v posledních letech zavedeny efektivní systémy primárního třídění známé pod označením ,,door to door". Výrazným navýšením efektivity třídění a snížením obsahu vytříditelných materiálů na minimum, klesá výhřevnost směsného komunálního odpadu v těchto svozových lokalitách až pod interval vhodný pro standardní využití v klasické roštové spalovně směsného komunálního odpadu.

To však v žádném případě neznamená, že by klesala potřeba kapacit dalších forem energetického využití odpadů. Důvod je prostý, ne vše co se třídí a dále zpracovává, lze následně efektivně recyklovat. Zbývá zde stále nemalá část energeticky bohaté frakce upravených odpadů, vhodné do moderních technologií energetického využití. Tyto frakce však zpravidla mají výhřevnost nad intervalem vhodným pro využití v klasické spalovně/ZEVO na směsný komunální odpad.

Když třídíte odpad, potřebujete i kvalitní moderní energetickou koncovku

Ve chvíli, kdy ve společnosti již bude dostatečně zřejmé, že je třeba vydat se cestou třídění, úprav odpadů a efektivní recyklace, bude rovněž zcela zřejmá i zásadní potřeba moderních technologií energetického využití odpadů. Stejně tak však bude zřejmá i potřeba vyššího stupně specializace těchto energetických technologií.

Zjednodušeně by se dalo říci, že pod tlakem nové legislativy EU postupně skončí éra velkého množství neupravených směsných komunálních odpadů. Z již citovaných dokumentů plyne, že směsný komunální odpad a redukce jeho vzniku má být téma dalšího desetiletí. Společnost už si nebude moci dovolit ,,házet vše do jedné černé popelnice". Výrazný díl dosavadního koláče převezme jak primární, tak na něj navazující technologické třídění a dotřídění. Jak již bylo řečeno, tyto procesy však samozřejmě produkují i výstupy, které nejsou a nebudou uplatnitelné v materiálové recyklaci.

Možným příkladem z praxe budiž vývoj v ČR od ledna letošního roku, kdy začala platit nová odpadová legislativa. Na skládky ze dne na den nově nemůže směřovat odpad z třídění ,,barevných popelnic". Provozovatelé třídících linek však mají obrovský problém, kam uplatnit výměty např. z třídění plastů, které nejsou vhodné do recyklace, resp, pro které nemají na trhu recyklace odbyt (viz zde). Recyklačních technologií je velmi málo. To se ví, stejně jako to, že jim zatím nová legislativa příliš nepomohla. Nové kapacity recyklace na obzoru zatím nejsou. Snad nová vláda více vyslyší hlasy odborníků o nutné legislativní podpoře recyklace. To ale není předmětem tohoto článku. Zpět k energetickému využití.

Plastový výmět by mohl skončit např. v cementárně. Ale ta jej nevezme jen tak, potřebuje mít odpad upravený do podoby certifikovaného paliva z odpadů (TAP). Navíc kapacita cementáren je omezená a zasmluvněná na řadu měsíců dopředu. Dalším aspektem je skutečnost, že cementárny mají odstávky, avšak odpad je produkován stále. Dostatečné řešení to tedy není. Co klasické spalovny/ZEVO? Tam se výmět z třídění plastů také nehodí. Má příliš vysokou výhřevnost a v produkovaném množství jej spalovny nejsou schopny zpracovat. S tímto případem se dostáváme k pochopení důvodů, proč se s postupem času jednoznačně ukazuje potřeba dalších kapacit energetického využití, avšak jiného typu.

Někteří změnu vyhodnotili včas

Otvírá se zde nemalý prostor pro nové moderní technologie na energetické využití odpadů. Klíčové však je, jakých odpadů. Jedná se o UPRAVENÉ odpady. Tedy o paliva definované kvality pro různé energetické zdroje. Výhřevnost těchto UPRAVENÝCH odpadů se může pohybovat mezi 14-28 MJ/kg. Tyto vstupy jsou proto vhodné například do moderních fluidních kotlů. Některé firmy popsaný vývoj předpokládaly a již realizují tento typ moderních projektů, které úzce navazují na potřeby moderního odpadového hospodářství.

Na Moravě by se měla v roce 2023 rozběhnout jedna velká kapacita tzv. multipalivového kotle na paliva z odpadů (TAP), a připravují se další velkokapacitní jednotky. Menší projekty se objevují i v Čechách. Pokračující zájem o paliva z odpadů jeví samozřejmě také již zmíněné cementárny a je to zcela v pořádku. To je rovněž velmi efektivní cesta energetického využití UPRAVENÝCH odpadů. Připravují se projekty i tzv. chemické recyklace, kdy tyto odpady mohou být rovněž zajímavým vstupujícím materiálem pro bezemisní termické procesy.

Jak již bylo uvedeno na začátku článku, Evropská unie již dotačně nepodporuje technologie ZEVO na směsné komunální odpady. V podmínkách Operačního programu na příští období, tedy na roky 2021-2027 je to uvedeno explicitně. EU rovněž tyto technologie označuje jako neudržitelné z hlediska evropské klimatické politiky v tzv. EU Taxonomy[7]. Na to začínají reagovat i banky. Evropská investiční banka již odmítla podporu řadě projektů tohoto typu. Ostatní banky situaci kolem EU Taxonomy bedlivě sledují a již vykročily k odmítnutí podpory technologiím na uhlí. Na druhou stranu Evropská unie aktivně podporuje moderní cesty energetického využití UPRAVENÝCH odpadů. Ať už je to formou bioplynových stanic (pro bioodpady), nebo formou certifikovaných paliv z UPRAVENÝCH odpadů (nerecyklovatelných), nebo formou podpory technologií různých pyrolýz, či plazmového zplyňování, apod. Pro tyto směry zde evropské dotační prostředky jsou, stejně jako jejich technologická podpora.

Postoj EU někteří kritizují. Na druhou stranu, pokud EU skutečně chce vnímat svou politiku oběhového hospodářství vážně a chce ji navíc zasadit do ještě širší politiky ochrany klimatu, kterou oznámila jako svou prioritu, pak je logické, že tyto její záměry se promítnou nebo již promítají i v dotační politice.

Pro investory do technologií energetického využívání odpadů je zde poměrně jasný signál a nabízená cesta, kterou je možno se vydat. Ten signál říká, že sektor odpadového hospodářství ve spolupráci s obcemi a městy bude muset v dalších letech generovat stále méně směsných odpadů a naopak bude generovat větší množství různých forem upravených odpadů. Výhodou tohoto směřování pro provozovatele energetických koncovek může být to, že na rozdíl od směsných odpadů nebudou závislí na dlouhodobých dodávkách od stovek municipalit. Na obce a města logicky bude vyvíjen tlak směrem k vysokému třídění. Dále budou čelit legislativní potřebě v podobě opakovaného soutěžení koncových zařízení s ohledem na cenu a ochranu hospodářské soutěže. Naproti tomu provozovatel moderní energetické koncovky na paliva z odpadů bude moci nabídnout danému regionu smysluplné využití spektra produkovaných výstupů z procesů úprav odpadů. Jeho dodavateli nebudou primárně obce a města, ale zpracovatelský sektor. Bude tedy mít např. pět stabilních obchodních dodavatelů, kteří budou na rozdíl od směsných odpadů smluvně zodpovědní za kvalitu dodávaných certifikovaných paliv. V případě jejího nedodržení, bude dodavatel smluvně pod sankcí.

Z původních starých projektů roštových spaloven na neupravený směsný odpad z let 2008 až 2010 vznikl zatím jen jeden. Celkem zde tedy máme 4 spalovny/ZEVO na směsné komunální odpady. Jedná se o velmi kvalitní technologie a pro ČR je pozitivní, že patří do spektra zařízení, která jsou zde pro další roky k dispozici. Jsem toho názoru, že jejich kapacita bude kvalitně a smysluplně využita. Ve dvou případech si myslím, že by mohla být ještě navýšena. Nicméně jak postupuje čas, ukazuje se stále jako důležitější i samotná forma energetického využití odpadů. Asi málokterý investor by se v tuto chvíli rozhodoval pro cestu, kde se znalostí změn tolika podstatných objektivních aspektů investuje miliardy korun do cca 14 let starého projektu. Projektu dimenzovaného na situaci v letech jeho původní přípravy. A navíc v sektoru odpadového hospodářství, který se za posledních 5 let zcela zásadním způsobem legislativně posunul a kde byla změněna samotná základní paradigmata. Navíc je zde reálný předpoklad dalšího legislativního vývoje směrem stejným směrem.

Podstatné však je, že energetické společnosti mají kvalitní alternativu, kterou jim běh času a změna vnějších podmínek a legislativy přinesly. Některé společnosti se již vydaly moderní cestou a pravděpodobně budou těžit výhody ze svého včasného manažerského rozhodnutí.

Ve výhledu do budoucna je navíc třeba se zamýšlet nad reálným vývojem boje se změnou klimatu na evropské, případně na světové úrovni. Spalování neupraveného směsného odpadu je často zmiňovaným emitentem CO2. V dřívější době si, podobně jako uhlí, dokázalo vyjednat řadu výjimek. Nicméně v současné době, již některé státy EU stanovily a stanovují poplatky za vypouštění CO2 ze svých spaloven/ZEVO, řeší se změna systému EU ETS. Zavádějí se poplatky za spalování směsných odpadů, jakožto vyvažující nástroj, jak přiklonit odpady do recyklace. Známé jsou i další podobné iniciativy. Moderní energetické zdroje na UPRAVENÉ odpady (paliva) budou mít řadu objektivních argumentů, jak se části těchto nových problémů vyhnout, a to s odkazem na jejich nezastupitelnou roli jako nutného navazujícího doplňku za systém třídění a úprav odpadů a samotné recyklace.

Autor textu: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství; text vyšel také v analytickém materiálu Analýzy energetického komplexu ČR a SR, leden 2022, Invicta Bohemica

Zdroje:

[1] MŽP, 20.9.2012, Draft Plánu odpadového hospodářství České republiky

[2] Balíček oběhového hospodářství - Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/849 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních; Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/850 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů; Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech; Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/852 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech

[3] EKO-KOM, 2020 - Prováděcí studie k realizaci strategie Systému EKO-KOM ,,Strategie 21+"

[4] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904/ES O omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (dále jen SUP)

[5] § 59 odst. 3 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech

[6] Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Nový akční plán pro oběhové hospodářství - Čistší a konkurenceschopnější Evropa, Brusel, 11.3.2020, COM(2020) 98 final

[7) EU taxonomy for sustainable activities - Regulation (EU) 2020/852

Zdroj článku: web České asociace odpadového hospodářství