Vysychání řek zpochybňuje smysl výstavby jezu na Labi
Vyschlý Dunaj, Pád, Loira, potíže s vodní dopravou na Rýnu - letošní rok o sobě
dala klimatická změna důrazně vědět. Ale proces úbytku vody v řekách je
dlouhodobý, má řadu příčin a hned tak nepřestane. Má v této situaci smysl
investovat miliardy do výstavby labsko-vltavské vodní cesty?
Ministerstvo dopravy a Ředitelství vodních cest i nadále intenzivně připravuje
stavbu nového jezu na Labi u Děčína a další investice do labsko-vltavské vodní
cesty (např. rekonstrukce mostů pro proplouvání větších lodí) s celkovými
odhadovanými náklady 17,6 miliardy Kč. Zdůvodňuje to úvahami o transportu ropy a
plynu, případně strojních zařízení pro nové jaderné elektrárny, a to přesto, že
by stavba zásadně poškodila říční ekosystém a z ekonomického hlediska je velice
pochybná.
Úbytek vody v řekách způsobený klimatickou změnou však zásadně zpochybňuje
samotný smysl investic do vodních cest. Objem nákladní vodní dopravy v Evropě
dlouhodobě klesá, a to zejména na méně vodnatých řekách. Odtud se dlouhodobě
objem přepravy přesunuje na rýnsko-dunajskou vodní cestu, která má nejlepší
podmínky. I ta je však v současné době opakovaně postihována suchem natolik, že
vodní doprava přestává být ekonomická. Dosud největší sucho na Rýnu se projevilo
v roce 2018, kdy byla doprava přerušena na 6 měsíců a způsobené škody dosáhly 5
miliard eur.
Sucho se však projevuje i na Labi. Zatím nejdelší období sucha bylo v letech
2013-2020, kdy např. v roce 2019 bylo možné přejít Labe hned pro střekovským
zdymadlem v Ústí nad Labem suchou nohou.
"Proti takovému suchu jez v Děčíně nijak nepomůže. Je třeba si uvědomit, že
sucho v těchto případech postihuje i navazující 300 km dlouhý úsek německého
Labe až do Magdeburgu, kde německá strana žádný jez stavět nehodlá", říká
vedoucí kampaně Za živé řeky sdružení Arnika Miroslava Floriánová.
,,Argumenty, že jez pomůže zadržet vodu v krajině jsou zásadním nepochopením
ekologických souvislostí. To, co skutečně může naší krajině pomoci, jsou vodní
toky přirozeně navazující na okolní nivu, které umožní vsakování a obohacování
vod podzemních. Jedině tak se může voda vracet do krajiny, potažmo našich řek"
doplňuje.
Vyschlý Dunaj, Pád, Loira, potíže s vodní dopravou na Rýnu - letošní rok o sobě dala klimatická změna důrazně vědět. Ale proces úbytku vody v řekách je dlouhodobý, má řadu příčin a hned tak nepřestane. Má v této situaci smysl investovat miliardy do výstavby labsko-vltavské vodní cesty?
Ministerstvo dopravy a Ředitelství vodních cest i nadále intenzivně připravuje stavbu nového jezu na Labi u Děčína a další investice do labsko-vltavské vodní cesty (např. rekonstrukce mostů pro proplouvání větších lodí) s celkovými odhadovanými náklady 17,6 miliardy Kč. Zdůvodňuje to úvahami o transportu ropy a plynu, případně strojních zařízení pro nové jaderné elektrárny, a to přesto, že by stavba zásadně poškodila říční ekosystém a z ekonomického hlediska je velice pochybná.
Úbytek vody v řekách způsobený klimatickou změnou však zásadně zpochybňuje samotný smysl investic do vodních cest. Objem nákladní vodní dopravy v Evropě dlouhodobě klesá, a to zejména na méně vodnatých řekách. Odtud se dlouhodobě objem přepravy přesunuje na rýnsko-dunajskou vodní cestu, která má nejlepší podmínky. I ta je však v současné době opakovaně postihována suchem natolik, že vodní doprava přestává být ekonomická. Dosud největší sucho na Rýnu se projevilo v roce 2018, kdy byla doprava přerušena na 6 měsíců a způsobené škody dosáhly 5 miliard eur.
Sucho se však projevuje i na Labi. Zatím nejdelší období sucha bylo v letech 2013-2020, kdy např. v roce 2019 bylo možné přejít Labe hned pro střekovským zdymadlem v Ústí nad Labem suchou nohou.
"Proti takovému suchu jez v Děčíně nijak nepomůže. Je třeba si uvědomit, že sucho v těchto případech postihuje i navazující 300 km dlouhý úsek německého Labe až do Magdeburgu, kde německá strana žádný jez stavět nehodlá", říká vedoucí kampaně Za živé řeky sdružení Arnika Miroslava Floriánová.
,,Argumenty, že jez pomůže zadržet vodu v krajině jsou zásadním nepochopením ekologických souvislostí. To, co skutečně může naší krajině pomoci, jsou vodní toky přirozeně navazující na okolní nivu, které umožní vsakování a obohacování vod podzemních. Jedině tak se může voda vracet do krajiny, potažmo našich řek" doplňuje.
Příloha:
Počet dní s plavební hloubkou pod 120 cm v letech 2014-2020 v navazujícím úseku Labe od státní hranice s Německem po přístav Magdeburg:
2014: 38
2015: 154
2016: 65
2017: 109
2018: 241
2019: 171
2020: 126
Poznámka: V Německu nelze jednoduše určit počet nesplavných dní, protože předpisy dovolují kapitánu vyplout i při nízkých stavech vody na vlastní riziko. Plavební hloubka pod 120 cm je však již pro plavbu nákladních lodí zásadně nevhodná.
Zdroj: ARNIKA
Sdílet článek na sociálních sítích
