I jedle bělokorá má své kůrovce

Jedle bělokorá je přitom v Evropě významným druhem z hlediska ekonomického (dřevozpracující průmysl), sociálního (rekreační funkce jedlových lesů, využití pro monitoring kvality ovzduší) i ekologického (ochrana půdy a biodiverzity).

Výrazný pokles rozlohy jedlových porostů a zastoupení této dřeviny ve střední Evropě nastal od 70. let minulého století. Příčinou je komplex vzájemně závislých faktorů, jako jsou emise síry a další znečišťující látky, acidifikace půdy, nedostatek genetické variability, různé patogeny (např. houby kořenovník vrstevnatý a václavky), výskyt parazitických organismů (jmelí bílé) snižujících vitalitu stromů, výkyvy počasí (extrémní teplotní periody, období sucha), nevhodné lesnické a myslivecké hospodaření i nedostatečná ochrana lesa.

Zvýšení podílu jedle je navíc silně omezováno až znemožňováno působením přemnožené spárkaté zvěře.

Mezi podstatné negativní faktory ovlivňující prosperitu jedlí patří také působení podkorního hmyzu. Na území střední Evropy patří mezi podkorní hmyz způsobující odumírání jedlí především lýkožrouti rodu Pytiokteines: lýkožrout jedlový, lýkožrout prostřední a lýkožrout malý, případně také korohlod jedlový.

Problematice kůrovců na jedli se věnují vědci z Lesní ochranné služby, VÚLHM, v. v. i. Své poslední poznatky publikovali v článku Výskyt a význam kůrovců rodu Pityokteines v porostech jedle bělokoré, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 3/2023. Vědci ve své studii zhodnotili výskyt lýkožroutů rodu Pityokteines ve vybraných regionech Česka, posoudili ohrožení porostů pěstovaných v klimaticky odlišných podmínkách a vyhodnotili početnost jednotlivých druhů.

Významný vliv těchto druhů na zhoršení zdravotního stavu a odumírání jedlí v Evropě se projevil výrazně po roce 2000. Všechny tři druhy preferují oslabené a odumírající stromy před zdravými, množí se velmi rychle, zejména na vývratech a zlomech po vichřicích. Kůrovci rodu Pityokteines se vyznačují silným škodlivým potenciálem, mohou být příčinou odumření až 70 % napadených stromů. Brouci vylíhlí z jednoho stromu mohou v následujícím roce ohrozit až 56 stromů.

I přes uvedené rizikové faktory je však nezbytné posílit snahy o zachování jedlí v lesích i v době změn klimatu, neboť jedle má, jak ukazují např. dendroekologické studie, zejména ve vyšších nadmořských výškách ve vztahu k suchu větší rezistenci i resilienci než např. smrky, buky a modříny.

Pěstování jedlí tak může v budoucnu přispět k udržení vysoké úrovně produktivity v mnoha zemích střední Evropy. Rovněž má jakožto pozdně sukcesní druh za určitých podmínek potenciál v důsledku klimatické změny rozšiřovat na území Evropy svůj areál výskytu.

Ke zlepšení ochrany jedle bělokoré je nezbytné přijmout odpovídající způsoby hospodaření, neboť s měnícím se klimatem bude docházet k nevhodnému rozložení srážek během roku a poryvům větru, což povede k mechanickému poškození a silnému napadání jedlí podkorním hmyzem při oslabení stromů suchem.

Vědci svoji studii realizovali na čtyřech lokalitách: Starý Samechov (střední Čechy, okres Kutná hora), Nižbor (střední Čechy, okres Beroun), Tábor (jižní Čechy, okres Tábor) a Runářov (střední Morava, okres Prostějov).

Všechny lokality se nacházejí v oblastech s rozsáhlejšími výskyty jedlových porostů a mají stanovištní podmínky odpovídající ekologickým nárokům této dřeviny. Na všech lokalitách byl zaznamenán zvýšený podíl odumírání jedlí s četným napadením podkorním hmyzem. Plochy byly rovněž záměrně vybrány v různých biogeografických regionech Česka. Kůrovci byly odchytáváni pomocí feromonových lapačů umístěných v okraji porostů.

Výskyt lýkožrouta malého byl na všech lokalitách četnější, s rozsahem napadení po celé koruně stromů (korunová část kmene a větve), než u lýkožrouta prostředního, který je považován za nejvýznamnějšího lýkožrouta poškozujícího jedle.

Převaha lýkožrouta malého, vyvíjejícího se pouze ve větvích a vrcholcích, může ukazovat na zdravotní stav jedlí, kdy mají v důsledku sucha dominantně oslabenou korunovou část, avšak v kmeni stále dostatek pryskyřice na obranu proti kůrovcům, tj. zalévání nalétávajících brouků lýkožrouta prostředního na kmen.

Příčinou relativně nízkých odchytů obou druhů bylo zlepšení klimatických podmínek, kdy po období sucha v letech 2018 a 2019 následovaly srážkově příznivější roky s pozorovatelnou regenerací jedlí, v důsledku čehož již přemnožení doznívalo.

Výrazné rozdíly byly zaznamenány mezi lokalitami. Nejpočetnější, téměř dvojnásobný oproti druhé nejpočetnější lokalitě Runářov, výskyt lýkožrouta malého byl na lokalitě Nižbor, což lze vysvětlit regionálními klimatickými rozdíly. Lokalita se ve srovnání s ostatními nachází v nejnižší nadmořské výšce, dosahuje vyšších průměrných teplot a nižších průměrných srážek.

Nízké srážky a vyšší teploty jsou obecně u kůrovců příčinou nárůstu počtu generací, dřívějšího jarního rojení, jejich silnější agregace a nižší obranyschopnosti dřevin, což usnadňuje napadení podkorním hmyzem.

Odchyty na jednotlivých lokalitách odpovídají míře výskytu napadených stromů, jež se nejpočetněji vyskytovaly na Nižboru a St. Samechově, naopak na lokalitě Runářov a Tábor byl výskyt nízký.

Vysvětlení pro meziroční rozdíly v počtu odchycených jedinců lze hledat v celkovém zlepšení zdravotního stavu jedlí, kdy po suchém období 2015-2018 došlo k navrácení srážek k normálu.

Vědci ve své studii potvrdili škodlivý výskyt kůrovců rodu Pityokteines, konkrétně lýkožrouta malého a lýkožrouta prostředního. Oba tyto druhy byly běžně zachycovány v instalovaných feromonových lapačích.

K zajímavým zjištěním, potvrzujícím opakovaná terénní pozorování na napadené hmotě, patří absence lýkožrouta jedlového, který nebyl zaznamenán ani v jednom případě. Vědci v závěru studie konstatovali, že v posledních desetiletích dochází k zásadnímu úbytku tohoto druhu v naší přírodě, oproti stavu před cca půl stoletím, kdy ještě patřil k běžným druhům fauny kůrovců na jedli v mnoha oblastech Česka. Důvody tohoto jevu nejsou přesně známy, jednu z příčin může představovat dramatický úbytek starých jedlových porostů, které tomuto druhu nejvíce vyhovují.

Srovnání lokalit ukázalo, že vztah mezi počtem jedinců a klimatickými charakteristikami (vyšší teplota, nižší srážky) platí u jedlí obdobně jako u dalších dřevin.

Studie vznikla v rámci řešení projektů QK1910292 ,,Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR" a QK22020062 ,,Identifikace přeživších jedinců lesních dřevin na kalamitních plochách, jejich záchrana a výzkum jejich rezistence".

Článek Výskyt a význam kůrovců rodu Pityokteines v porostech jedle bělokoré je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2023/10/702.pdf