Obrat na Bali

"To je báječná výhoda, že my nemáme žádné mořské břehy, víš? Kdo má dnes moře, je chudák," vysvětluje pan Povondra, ztělesnění českého chytráctví, v Čapkově románu. A zůstává v klidu, i když už je pětina světové pevniny pod vodou. - Ze stejného důvodu u nás budila pramalý zájem světová konference o klimatu na Bali.

V Česku nemáme hurikány Katrina, nestoupá hladina moře, netají ledovce, nemizejí korálové útesy. Proto se tady dá debata o klimatických změnách vést tak zvesela: Taje věčný led v Arktidě? Tím líp, aspoň půjde vytěžit všechna ta ropa pod ním. A proto může projít bez velkých titulků, že na Bali se navzdory očekáváním skeptiků staly průlomové věci.

Pravda, ještě žádné závazné limity; na ně má dojít v roce 2009 v Kodani. Ale poprvé se ke snižování emisí skleníkových plynů hlásí i Čína a Indie (i když trvají na tom, že současně musí dostat z bídy miliardu svých lidí žijících za méně než dolar na den). Poprvé se pozornost upřela na špinavé tajemství chudých zemí: žďáření pralesů přispívá k vypouštění oxidu uhličitého víc než všechna auta světa. A poprvé se - neochotně - přidaly i Spojené státy. Nikoli náhodou tamní senátoři Lieberman a Warner právě poposunuli Kongresem svůj zákon o limitech na skleníkové plyny, založený na "evropském" principu emisních povolenek.

Bali je předzvěstí celosvětové ochoty něco proti globálnímu oteplování udělat. I když Čapkův Povondra věděl své: nás se to netýká, nás trápí leda drahota v obchodech. Až pak ho napadlo, jestli snad to zdražení kávy nesouvisí s tím, že Brazílie mizela pod vodou.

tomas.nemecek@economia.cz