Historické ložisko Fe-Mn rud Chvaletice

Ložisko pyritu a Fe-Mn rud ve středočeském proterozoiku u Chvaletic

Obr. 123.  1 - břidlice s drobami, 2 - černé břidlice s pyritem, 3 - ložisko Fe-Mn rud, 4 - břidlice bohaté pyritem (tzv. kyzové břidlice).

V důsledku naší politické orientace došlo po roce 1948 k zastavení dodávek pyritu z kapitalistických států. V té době se do Československa dováželo ročně cca 250 kt pro chemii a 50 kt pro papírenství.

Náhradním zdrojem se stal pyrit z ložiska Chvaletice. Důl Chvaletice, který do té doby těžil v malém množství manganovou a železnou rudu, se osamostatnil a k 1.7.1949 tu vznikl n.p. Manganorudné a kyzové závody Chvaletice s úkolem těžit na Chvaleticku pyritové břidlice a zpracovávat je na pyritový koncentrát.

Za rok od rozhodnutí využívat toto ložisko k zabezpečení potřeb pyritu tu byl vybudován těžební a úpravárenský kombinát, který byl uveden do provozu v roce 1951. výstavba pokračovala po roce 1951 dalšími etapami a vyžádala si bez vyvolaných investic a investic sociálních a kulturních, k nimž patří především sídliště v Telčicích, celkem 400 mil. Kčs.

Původně se uvažovalo o těžbě ložiska hlubinným způsobem, ale konečné rozhodnutí vyznělo ve prospěch těžby povrchovým dolem. Dobývání bylo dobře mechanizováno vrtacími a nakládacími mechanismy a doprava z lomu do drtírny byla kolejová. k úpravě rudy bylo použito flotace s tím, že s nárůstem výroby se přešlo od filtrace koncentrátu na jeho základní odvodnění v sedimentačních jímkách, za nimiž bylo dále zařazeno sušení na bubnové rotační sušičce vybavené účinným pěnovým odlučovačem k zachycení úletu. Celkový počet pracovníků se pohyboval od 1300 do 1586.

V 60.letech se situace zásadně změnila. Bylo už možno dovážet pyrit ze SSSR a síru z nově otevřených ložisek v Polsku. V té době se n.p. MKZ Chvaletice, který těžil rudu s nízkým obsahem síry, dostal do ekonomických potíží. Pro jeho ztrátovost bylo rozhodnuto těžbu pyritu ukončit a to původně v roce 1969. Po hlubším ekonomickém rozboru, zejména pokud jde o oblast základních prostředků, byl však dán vládním usnesením č.443/67 souhlas s pokračováním výroby do roku 1975.

Ke snížení ztrátovosti byly v podniku zavedeny různé doplňkové výroby. Byla to především výroba štěrků a drtí z ložiska žuly, které se nacházelo v bezprostřední blízkosti závodu. Pro tuto jinak odbytově perspektivní výrobu bylo možno s výhodou uvolnit potřebné strojní kapacity ještě před ukončením těžby pyritu, neboť to dovolil klesající objem skrývkových prací. V roce 1969 byla zavedena výroba radiátorů a v roce 1970 výroba ocelových konstrukcí systému “Trusteel”.

Do roku 1975 bylo z ložiska vytěženo 33 352 kt rudy s průměrným obsahem 11 % S. Nejvyšší roční těžba 1 848 931 t byla dosažena v roce 1962. Z uvedené těžby bylo vyrobeno 7 467 kt koncentrátu s 38,3 % obsahem S, což představuje 2 853 419 t síry. Přitom bylo dosaženo expediční výtěžnosti na síru 75,2 %. Těmto objemům výroby odpovídalo také odkaliště, které svou rozlohou 35 ha patřilo k největším v republice. Je na něm uloženo cca 26 mil. t flotačního odpadu, který vykazuje v průměru 8 % obsah Mn.

Na ukončení těžby pyritu navázal provoz nově vybudované Chvaletické elektrárny, která je po Labi zásobována uhlím ze severočeského uhelného revíru a využívá pozemky devastované hornickou činností.

ZDROJ:www.geology.cz,www.hornictvi.info.cz