Malý klimatický zázrak

Jedna skupina aktivistů téměř 20 let tvrdila - ve světle vršících se důkazů -, že globální oteplování je výmysl. Jejich oponenti naopak fenomén pravděpodobného dopadu přeháněli - a v důsledku toho se dogmaticky upínali k drastickému krátkodobému snižování uhlíkových emisí coby k jedinému řešení. Navzdory záplavě důkazů, že by bylo ochromujícím způsobem drahé a žalostně neefektivní.

Tento souboj o vědecký koláč, který charakterizovalo dětinské osočování, nepoctivá taktika a intelektuální zatvrzelost na obou stranách, nejenže vyvolal u veřejnosti zmatek a obavy, ale zároveň podkopal úsilí nejdůležitějších organizací, které pracují na podpoře vědy o klimatických změnách. Naštěstí se zdá, že se konečně formuje skupina vlivných vědců, ekonomů a politiků, kteří prosazují rozumnější přístup.

Souboj titánů

Nejracionálnější reakcí na globální oteplování je učinit alternativní technologie tak levnými, že si je bude moci dovolit celý svět. V hrubých obrysech to vyžaduje cílevědomou a podstatnou podporu výdajům na výzkum a vývoj. Na základě nedávné práce Isabel Galianové a Chrise Greena z McGillovy univerzity prosazuji celkové výdaje ve výši kolem 0,2 % globálního HDP - zhruba 100 miliard dolarů ročně.

K žádné nápravě samozřejmě nedojde přes noc. Proto se potřebujeme více soustředit na adaptaci na jeho dopady - například tím, že vystupňujeme snahu vyrovnat se s vnitrozemskými záplavami a fenoménem městských "tepelných ostrovů". Současně bychom měli zkoumat praktičnost klimatického inženýrství, které možná budeme potřebovat, abychom získali k dobru více času na hladký opuštění fosilních paliv.

Připustit, že člověkem vyvolané klimatické změny jsou skutečností, ale současně odmítnout, že řešením jsou "uhlíkové škrty", znamená vytyčit v debatě jakési neutrální území. Pro "alarmisty" se ovšem poukazy na negativa drastického omezování uhlíkových emisí z nějakého důvodu rovnají popírání klimatických změn, zatímco "popírači" osočují každého, kdo uzná vědecké důkazy potvrzující údajně "vybájený" problém.

Když se vrací rozum

Nicméně existují povzbudivé signály, že menšina rozumných hlasů v této debatě si začíná získávat pozornost, jakou si zaslouží. Například ve Spojených státech jsme teď svědky velmi slibného vývoje debaty o klimatu. Konzervativní American Enterprise Institute, liberální Brookings Institution a středově orientovaný Breakthrough Institute společně zveřejnily zprávu, jež vyzvala k restrukturalizaci americké energetické soustavy s cílem zajistit, aby čistá energie byla také levná.

Zpráva s názvem "Poststranická energie" obsáhle a přesvědčivě tvrdí, že americká vláda by měla investovat zhruba 25 miliard dolarů ročně (přibližně 0,2 % amerického HDP) do nízkouhlíkových armádních zakázek, výzkumu a vývoje a také nové sítě inovačních center spojujících univerzitní a soukromý sektor s cílem vytvořit "energetickou revoluci".

Tento rozumný přístup si podle očekávání vysloužil značnou kritiku od odhodlaných "alarmistů" i "popíračů". Slibné - a vzhledem k poněkud toxickému stavu americké politiky také překvapivé - ovšem je, že si tento přístup zároveň získal širokou podporu a inteligentní komentáře od mnoha expertů hlavního proudu.

Je ještě příliš brzy naznačovat, že by politici mohli dosáhnout skutečného pokroku při prosazování opravdu efektivního přístupu v otázce klimatických změn. Vzhledem k nedostatku zdravého rozumu v posledních letech se však už sám fakt, že se dnes ozývá stále silnější chór rozumných hlasů, téměř rovná zázraku.

Bjorn Lomborg
Autor je ředitelem Centra Kodaňského konsenzu a mimořádným profesorem Kodaňské obchodní fakulty