Tisíce litrů LTO tečou do potoka, nemá je kdo zastavit

Firma je totiž v exekuci a nemá peníze na sanaci. Zákon s takovou situací, kdy viník ekologické havárie nemá na zaplacení nápravy, vůbec nepočítá. A nestanovuje ani, kdo má škodu v takovém případě odstranit.

Kvůli právnímu vakuu tak jednotlivé úřady přehazují zodpovědnost jeden na druhého, nikomu se do placení vyčištění zeminy nechce. A olej mezitím v tichosti dál prosakuje do potoka a proudí přímo do Labe.

Olej vydrží v zemi desítky let

"Nařídili jsme sanační firmě, že musí okamžitě zasáhnout. Ta nasadila nornou stěnu s absorpčním rukávem, který ale zadržuje jen to nejhorší na hladině. Část ropné látky se dostává dál do potoka, který ústí do Labe. Je to provizorium," říká Blanka Nedbalová z vodoprávního úřadu Kralup nad Vltavou a ukazuje na lesklý duhový pruh chemikálie na hladině, který prosakuje i plátěnou stěnou a vine se dolů po proudu.

"Lehký topný olej se jen tak nerozloží. Než se ze země a z vody dostane, může to trvat desítky let," odhaduje Robin Náse, šéf sekce ochrany vod pražské inspekce životního prostředí.

Chtěla prodat železo

Načervenalý olej do Homolského potoka proudí už od soboty 5. března. V pátek totiž začala jednatelka zkrachovalé Eurochemie Jana Süssmilchová rozebírat části průmyslového areálu. "Byly tam trubky, stroje a velké železné předměty. Chtěla to prodat," říká Náse. Sama Süssmilchová se k věci nevyjádřila, měla vypojený telefon a neodpovídala ani na SMS. "Jenže jak to rozebírala, uvolnila trubky z velkokapacitních nádrží na LTO a olej začal tryskat ven. Zaplavil strojovnu a prosákl do země," říká Nedbalová. "Problém je, že to ani nenahlásila," kroutí hlavou Nedbalová.

Do zeminy pod areálem nikoho uniklo šest tisíc litrů oleje. Velká část prosákla do potoka. Teprve pak si místní všimli, že jim místo bystřiny teče kolem zahrádek topný olej a zavolali na číslo 112. "Přijeli hasiči a ponořili norné stěny. Pak dala sanační firma do potoka sací plátno a udržuje ho," říká Nedbalová.

Firma ale odmítá udělat to nejdůležitější, tedy vybagrovat zamořenou zeminu a odstranit zdroj znečištění. Ví totiž, že jí to nikdo nezaplatí. "Už jsme do těch provizorních opatření dali milion a půl. Ale to jen kvůli nařízení vodoprávního úřadu," říká Jakub Kanta, vedoucí divize havarijní služby firmy Dekonta. Kolik by stálo celé vyčištění, nedokáže nikdo odhadnout. Není totiž jasné, kolik oleje ještě v zemi je.

Díra v zákoně

Zákon, který řeší ekologické havárie, zná jen dvě situace: buď se neví, kdo havárii způsobil, a v tom případě úklid platí kraj ze svých speciálních fondů. Nebo je viník zřejmý a pak musí zaplatit likvidaci škod on. Jenže Eurochemie je v exekuci, její majetek zřejmě půjde do dražby. Na výtěžek se může čekat měsíce i roky.

"Paní Süssmilchová jako soukromá osoba na zaplacení nemá. Dluží, kam se podívá," říká Nedbalová. A tak úřady mezi sebou už měsíc hrají dopisový ping-pong a navzájem si nařizují, kdo má škodu zaplatit. "Tady je známý pachatel. Takže to má hradit město, které má právo na pachateli peníze vymáhat," říká mluvčí Středočeského kraje Jan Vtípil.

"My to nemůžeme hradit. Eurochemie nám to nezaplatí a my na to fondy v rozpočtu města nemáme," říká Nedbalová z úřadu v Kralupech. "Je to díra v zákoně. Může se to stát kdykoliv znova," přiznávají jak město, tak kraj.

V čem je problém?

Zákon, který řeší ekologické havárie, říká:

Když viník není známý, škodu platí kraj. Když je známý, platí škodu viník. Pokud nemůže platit, musí vyčištění zaplatit město a pak to vymáhat.

Co namítá vodoprávní úřad Kralup nad Vltavou:

Město nemůže sanaci platit a pak ji vymáhat, protože nemá vyčleněny finanční zdroje. Zákon navíc neurčuje, z jakých fondů se má škoda zaplatit, stát na ni nijak nepřispívá.

AUTOR: Zuzana Keményová (www.ihned.cz/autori)