Ekologické létání? Bez motoru!

Paragliding

Škol na paragliding je v Česku nepočítaně. Výcvik trvá obvykle týden, během něhož vás instruktor naučí buď ve skupině nebo individuálně základy teorie i praxe. Kurs paraglidingu stojí zhruba od pěti do osmi tisíc korun. V kurzu se žáček naučí slétávat mírnější kopečky, u většiny škol také zakusí let na navijáku do vyšších výšek nebo start z kopce s větším převýšením a pokud mu v době kurzu přeje počasí, vyzkouší si také trošku poletovat v termice. Na základní kurz pak u většiny škol lze navázat pokračovacím výcvikem pro létání v termice. Dalším krokem v kvalifikaci pilota padákového kluzáku je kvalifikace sportovního pilota, kdy se naučíte zvládnout nad hlavou rychlejší padákové kluzáky tzv. kategorie B.

Padákový kluzák létá rychlostí až 50 km v hodině. Začátečníci se s ním mohou pustit na navigační lety dlouhé několik málo desítek kilometrů. Sportovci na nich létají až stokilometrové přelety.
Přehled škol naleznete tady.

Závěsné létání

Pokud mohu soudit, tak v posledních letech paragliding válcuje dříve populární létání na závěsných kluzácích, tedy lidově řečeno rogalech. Důvodem je asi to, že u obou sportů je nutné nejdříve vynést své letadlo na kopec, který je většinou na horách tedy v přírodně chráněných oblastech a tak není možné si letadlo na kopec vyvézt autem. A protože letci jsou z větší části lenoši, nechce se jim tahat se na kopec s hromadou lešenářských trubek na hřbetě a tak upřednostňují paragliding, při kterém na kopec musí nést jen asi 20kilový batoh.

Ale teď vážně. Pokud jsem stačila vyhledat informace, školy pro závěsné létání samozřejmě také existují. Výcvik je obdobný jako u paraglidingu, trvá obvykle týden až dva. Stojí kolem 6000 korun. Rogalo létá rychlostí od 35 do 110 km a umožní dosáhnout cílů nezřídka vzdálených i 100 km od místa startu. Stejně jako v kurzech paraglidingu je samozřejmě součástí výcviku na rogale zapůjčení potřebného vybavení a nutná teorie. Přehled škol naleznete tady.

Plachtění

Vrcholem bezmotorového létání je ale plachtění, tedy létání na kluzácích neboli větroních. Plachtaři tvrdí, že plachtění není sport, ani zábava, ale životní styl. Pokud mohu soudit, je plachtění velmi "partoidní" záležitost. U plachtařského provozu je totiž většinou nutné mít k dispozici spoustu lidí. Pokud chcete létat a zároveň si užít partu stejně nadšených bláznů - zvolte plachtění.
Plachtařskou teorii učí velké aerokluby většinou od konce letní sezony přes zimu do jara. Na úspěšně zakončenou teorii a většinou i složené teoretické zkoušky navazuje praktický výcvik.

Volit přitom můžete ze dvou způsobů. Velké aerokluby nabízejí tzv. elementárku, tedy výcvik, kde nejen teorie, ale také praxe probíhá ve skupině. To je samozřejmě levnější než individuálně zajišťovaný praktický výcvik. Žáci elementárky se podílejí na provozu, který díky tomu může být z části také navijákový. Větroň se při něm do vzduchu nedostává jen ve vleku za motorovým letounem, ale na dlouhém lanku, které na druhé straně letiště navíjí na buben stroj zvaný naviják. Na něm se větroň může pohodlně dostat do okruhové výšky a tak většinu výcviku, která sestává z letů po okruhu, můžete v elementárce odlétat na navijáku. Start navijákem přitom vyjde na desítky korun. Vzlet za motorovou vlečnou stojí stokoruny. U navijáku se platí konkrétní cena za vzlet, řádově 50 až 70 korun. U vleku platíte minuty, kdy je motorová mašina ve vzduchu. Cena za hodinu jejího provozu se pohybuje vždy nad 2000 korunami. Vzlet do několika stovek metrů trvá jen několik minut.

Část výcviku v elementárce samozřejmě budete létat také aerovlekově. Celkově se cena za výcvik vyšplhá řádově na 25 až 30.000 korun. Výcvik trvá většinou celou letní sezonu. V některých aeroklubech se může stát, že pilotní licenci nebudete mít ani po létě a dostane se na vás až příští rok. Základní osnova plachtařského výcviku počítá s minimálně šesti hodinami letů, čtyřmi ve dvojím a dvěma v sóle. Adept se naučí přímý let, zatáčky, vybírání pádu, skluzů, vzlet, let po okruhu a přistání, opravy vadných přistání a vybrání spirál a vývrtek. Následuje přezkoušení před samostatnými lety a sólo lety po okruhu a do prostoru. Součástí osnovy je také navigační let minimálně o délce 50 km. S licencí pilota kluzáků pak lze navázat pokračovacím a sportovním výcvikem, v němž se člověk naučí létat v termice, ale také třeba dvouvleky.

Pokud upřednostňujete rychlost výcviku před penězi, které za něj zaplatíte, můžete zvolit komerční školu. Za stejný počet odlétaných hodin jako v elementárce zaplatíte asi 50.000 korun, kdy poletíte ale bude záležet na vás a na vaší dohodě s instruktorem a samozřejmě na počasí.

ZDROJ: www,.aeroweb.cz