Kdo nechce návrat k jaderné energii, hlasuje v italském referendu ANO

Občané jsou vyzváni k vyjádření se ke čtyřem návrhům na zrušení vybraných legislativních ustanovení. Dva z návrhů se týkají nakládání s vodami a možnosti privatizace služeb s tím spojených, jeden zákonné překážky pro členy vlády a jejího předsedu podrobit se soudnímu procesu, a poslední nejvíce diskutovaný je návrh o návratu k jaderné energii (výstavby a provozu jaderných elektráren) na území Itálie.

Od výroby jaderné energie Itálie definitivně upustila v roce 1987, na základě referenda vyhlášeného v důsledku jaderné havárie v ukrajinském Černobylu v roce 1986. Tehdy se proti jaderné otázce vyslovilo 80 % Italů.

Italská vláda v čele s předsedou Silviem Berlusconim má na jadernou politiku jasný názor a je pro její znovuzavedení na území Itálie. Z toho důvodu byl přijat zákon, který (v rozporu s výsledky referenda z r. 1987) hovoří o energetické budoucnosti spočívající ve výrobě a využití jaderné energie. Vybraná ustanovení tohoto zákona (tzv. Legge Scajola) jsou předmětem hlasování v referendu. Zákon předpokládá budoucí uvedení v činnost čtyř jaderných elektráren o celkově 8 blocích. Pokud v referendu většina občanů bude volit ano pro zrušení části legislativy favorizující jádro, bude muset vláda ve svém národním energetickém plánu vypustit jakékoliv zmínky o budoucím uvedení do provozu čtyř jaderných elektráren.

Pár dní před naplánovaným referendem se vláda pokusila o jeho zmaření tím, že přijala narychlo legislativní předpis, kterým otázku jaderné energie dočasně odložila (tzv. dekretem Omnibus přijatým na konci května t.r.). Narychlo přijatý předpis zrušil ustanovení, která mají být předmětem referenda, nicméně tento záměr byl evidentně jen jakousi krycí taktikou, jak referendu zabránit, neboť z jiných ustanovení téhož předpisu je možné dovodit, že otázka jaderné energie je jen dočasně odložena. Berlusconiho vláda se domnívala, že tím pádem není o čem v referendu hlasovat a je tedy možné referendum o této otázce zrušit. V tomto záměru však vládě zabránil Kasační soud, který dne 1. června 2011 rozhodl, že přijatý předpis nemá vliv na vyhlášené referendum, které k jaderné otázce proběhne i tak. Kroky vlády však způsobily určitý chaos a na poslední chvíli musí být přepsány a nahrazeny nové hlasovací lístky v souladu s upravenou legislativou. Vláda, která se tváří, že má důvěru v občany a že jim dává možnost se ve významných otázkách rozhodnout, podala proti rozhodnutí Kasačního soudu stížnost k Ústavnímu soudu. Ten dnešního dne (7.6.2011) jednomyslně rozhodl, že referendum bude.

Nejdůležitější v tuto chvíli zůstává otázka, zda se k referendu dostaví nutné kvórum, tedy 50 % voličů, což je v Itálii přibližně 27 miliónů lidí. Vláda je některými sdruženími obviňována z toho, že schválně vyhlásila referendum na červnový víkend, kdy již řada Italů bude mít dovolenou, což může zmařit nezbytnou účast.

V současné době probíhají po celé zemi informační kampaně, občanská sdružení a ekologická hnutí jsou vesměs zajedno: jejich letáky hlásí volte čtyřikrát ANO a řekněte NE vybraným legislativním ustanovením týkajících se výstavby nových jaderných elektráren, privatizace vod a vodních služeb a zákona umožňujícího vyhnutí se procesního stíhání členů vlády a jejího předsedy.

Návratu k jaderné energii a budoucnosti spočívající v jaderné energetice je kromě některých politických špiček nakloněno i italské Ministerstvo životního prostředí v čele s ministryní Stefanií Prestigiacomo, která varuje před emotivními pocity vyvolanými nedávnou jadernou havárií japonské elektrárny Fukushima. Zastánci jaderné energie se odvolávají na čistotu vyrobené energie a odstranění energetické závislosti na jiných okolních zemích, ze kterých Itálie energii draze kupuje a importuje (v Itálii je energie dodávaná do domácností jedna z nejdražších v Evropě).

Odpůrci jaderné energie poukazují na rizika jaderných havárií, na nevyjasněnost nakládání s jadernými odpady a na nutnost podpory a využití obnovitelných zdrojů energie. Proti výstavbě jaderných energií podle některých odborníků hovoří i skutečnost, že území Itálie je nejvíce seismickou zemí v Evropě, kde hrozí vysoké počty zemětřesení. Jedinými nejméně seismickými oblastmi na území Itálie, kde by se jaderné elektrárny daly umístit, jsou Pádská nížina (regiony Benátsko a Lombardie) a ostrov Sardinie. V těchto třech regionálních oblastech však elektrárny nechtějí. K názoru, že plánovaná jaderná energie v Itálii (ale i jinde) nemá smysl, a že je potřeba se zaměřit na sluneční a další obnovitelné zdroje energie, se opakovaně vyjádřil i italský fyzik a nositel Nobelovy ceny Carlo Rubbia. Proti jaderné otázce bude v referendu hlasovat i italská astrofyzička Margherita Hack, která apeluje na další potřebu jaderného výzkumu.

Před referendem v roce 1987 měla i Itálie své vlastní jaderné elektrárny. Největšího rozmachu ve výrobě jaderné energie dosahovala Itálie v 60. letech 20. století, kdy se dostala mezi státy s největším podílem výroby tohoto typu energie na světě. Realizace první elektrárny byla dokončena v roce 1963 v Latině, zařízení mělo jediný reaktor typu Magnox (s výkonem 160 MWe). V následujících letech byly zrealizovány další dvě elektrárny - v Sesse Aurunce a Trinu, kde byl postaven reaktor PWR Westinghouse (270 MWe), který podle některých pramenů ve své době představoval nejvýkonnější jadernou elektrárnu na světě. V 70. letech bylo započato se stavbou čtvrté elektrárny v Caorsu. Rok 1987 jakékoli další jaderné snahy zastavil a Itálie za obrovských nákladů a následné energetické závislosti na okolních zemích od jádra ustoupila.

Dne 7. června 2011
Veronika Tomášková