Jak táhly ovce proti tankům

Před čtyřiceti lety byl Larzac odsouzen k vylidnění a přeměně ve vojenský areál. Následující dekáda plná sabotáží i lidových táborů míru byla pro místní farmáře tvrdou lekcí občanské angažovanosti, která se pro region stala stejně významným vývozním artiklem jako světoznámý rokfór. V neobjeveném koutu na jihu Francie stále najdete autentický a nepřikrášlený venkov.

Prosinec 1972. Pod Eiffelovou věží ze rozléhá cinkání ovčích zvonků. Stádo spokojeně spásá udržovaný trávník, ignoruje cvakání fotoaparátů, rozhořčení pařížských policistů i zelenou barvu na svých v bedrech. Zvířecí transparenty vyzývají k záchraně Larzaku.

Tato náhorní plošina na jihu Francouzského středohoří, ležící zhruba mezi městy Millau a Lodeve, byla totiž rozhodnutím vlády prezidenta Georgese Pompidoua odsouzena k vylidnění a kompletní transformaci ve vojenský areál.

Jednoho říjnového dne roku 1971 vzal tehdejší ministr obrany Michel Debré do ruky červený zvýrazňovač a na mapě jím obkroužil sedmnáctihektarové území, jež označil za bezvýznamnou pustinu. O střechu nad hlavou mělo přijít 527 obyvatel (a 16 500 ovcí). Patřila k nim i Marysette Tarlierová, která spolu s manželem v polovině 60. let vyměnila kávovou plantáž v rovníkové Africe za ovčí farmu na okraji náhorní plošiny.

"Nikdy nám nepřišlo žádné oficiální oznámení. Většina farmářů se o plánu šestinásobně rozšířit stávající vojenský prostor dověděla až z televize," vzpomíná na osudný den energická dáma. "Nejdřív jsem si říkala, že vojáci jsou přece na druhé straně dálnice, takže nás se určitě rozšiřování týkat nebude. Byla jsem tehdy ještě hodně naivní," dodává a v očích se jí zalesknou slzy.

Hrozba společného nepřítele okamžitě rozpoutala mezi venkovany bouřlivou debatu, chyběla však jasnější odbojová strategie. Pak se na scéně objevil Gándhího žák Lanza del Vasto, který je zasvětil do metod nenásilného odporu. V boji proti armádě byly brzy nasazeny veškeré dostupné "zbraně" - tedy především ovce a traktory, kterými vesničané nejdříve okupovali okresní město a později se vydali i na Paříž.

Kamenná demonstrace

V červnu 1973 byl navzdory zákazu výstavby položen základní kámen nového ovčína, symbolu venkovského odboje, jemuž místní dodnes přezdívají "katedrála". Na jeho stavbě se podílelo na 3000 pomocníků.

"Lidé ze všech koutů Francie jezdili na stavbu trávit celou dovolenou. Byli mezi nimi studenti, levicoví intelektuálové, lékaři, odboráři i dělníci," vypráví Marysette Tarlierová.

Malebná vesnička La Blaquiere, přímo sousedící s vojenským prostorem, se tímto proměnila v bitevní pole, brzy bohužel doslova.

"Tou dobou už v Larzaku panoval válečný stav. Vojáci křižovali vesnicemi v tancích, sypali hřebíky na silnici a stříhali telefonní dráty," vzpomíná Léon Maillé, jehož rodina v Larzacu farmaří už pět generací.

Pak jedné březnové noci roku 1974 otřásla domem rodiny Guiraudových mohutná exploze. V jeho troskách byly nalezeny tak silné výbušniny, že nebylo pochyb o tom, že cílem útočníků bylo zabít a vyvolat všeobecnou paniku. Rodiče i všech sedm dětí zázračně vyvázlo bez větších zranění, ale příběh farmářské rodiny, která přežila armádní atentát, zaměstnával média ještě další tři roky.

"Pokaždé když proti nám armáda nějakým způsobem zakročila, v očích veřejnosti nám to nesmírně pomohlo. Přijali jsme proto roli obětních beránků a hráli ji dlouhých deset let," vysvětluje Maillé.

U konce s dechem

"Byli jsme obyčejní konzervativní venkované. Volili jsme pravici, v neděli chodili na mši a nijak zvlášť se společensky neangažovali," popisuje situaci na počátku 70. let Maillé. "Brzy jsme ale pochopili, že jediná šance na přežití je otevřít se venkovnímu světu, který nabízel pomoc," dodává.

Postupem času se k místnímu hnutí začaly přidávat další složky, mezi nimi stoupenci extrémní levice, zemědělské odbory, zastánci nenásilného odboje, hippies či odpůrci vojenské služby. Po celé zemi vznikaly výbory, proběhly tisíce schůzí, stovky manifestací, petičních podpisů neustále přibývalo. Při společné demonstraci na podporu venkovanů se v Larzaku sešlo na 60 tisíc, o rok později, tedy v srpnu 1974, dokonce 100 tisíc lidí. Ani to však vládu nepřimělo ke změně názoru.

Po několika neúspěšných snahách o vyjednávání s místními zástupci se v roce 1976 larzačtí farmáři znovu rozhodli překročit meze zákona. Za bílého dne vniká dvaadvacetičlenné komando na ústředí vojenského tábora ve snaze získat informace o uskutečněných i plánovaných prodejích pozemků. Sedmnáct aktivistů následně putuje do vězení, mezi nimi i Marysette Tarlierová.

"Dostala jsem dva týdny nepodmíněně. Protože právě vrcholila sklizeň, byli všichni muži po pár dnech propuštěni, ale já jakožto žena jsem nebyla pro práci na farmě shledána nepostradatelnou," vzpomíná.

Přestože byli mnohé jejich činy nelegální, venkované byli vždy přesvědčeni o jejich legitimitě. "Velké věci plynou mnohdy právě z neposlušnosti," argumentuje Léon Maillé a s úsměvem odkazuje na pád Bastily.

Koncem roku 1977 začala bojovníkům docházet inspirace. Po neúspěšných taženích na Paříž s ovcemi i traktory se zoufalí venkované rozhodli sedmisetkilometrovou pouť ujít po svých. Čtyři dlouhé mrazivé týdny mašírovali k hlavnímu městu, po cestě se k nim přidávaly davy sympatizantů nabízejících jídlo, pití i peníze.

Jediným politikem, který vyčerpané poutníky přijal, byl tehdejší šéf socialistů François Mitterrand. Právě naděje na jeho zvolení v příštích prezidentských volbách ještě dodávala farmářům víru. 10. května 1981, po dlouhých deseti letech úporného boje, se jejich sen stal skutečností. Mitterrand, nastoupivší do úřadu, své politické slovo dodržel a plány na rozšíření vojenského prostoru skutečně anuloval.

Získané know-how si Larzačtí nehodlali nechat pro sebe. Rok po skončení boje vznikla nadace Larzac, jejímž účelem byla podpora nenásilných občanských aktivit po celém světě. Z mnohých farmářů se stali světoběžníci agitující za práva Kanaků v Nové Kaledonii či Navahů v Arizoně.

I na domácí půdě se objevili noví nepřátelé: atomové elektrárny, těžba zemního plynu pomocí hydraulického štěpení, geneticky modifikované potraviny či ekonomická globalizace.

Boj pokračuje

Přestože se mladá generace k bojovnému dědictví příliš nehlásí, nezvykle angažovaná atmosféra se z plošiny nevytratila. Od počátku 80. let je velká část půdy ve společném vlastnictví, většina farmářů je pouze v dlouhodobém nájmu, ale půdu ani nemovitosti nevlastní (a nemohou je tedy prodat). Na uvolněná místa vznikají pořadníky a probíhají výběrová řízení, s konkrétním zemědělským či řemeslným projektem se může přihlásit kdokoliv.

"Larzac magneticky přitahuje podobně smýšlející jednotlivce z různých koutů světa, čímž vzniká jedinečné multikulturní společenství založené na společně sdílených politických a ekologických hodnotách," vysvětluje Nathalie Dauresová, kterou vždy děsila rutinní práce ve strohé kanceláři, a tak se krátce po maturitě rozhodla přestěhovat ze severu Francie právě sem.

"Já nejsem žádný zemědělec, ale farmář!" tvrdí zas rozhořčeně pán s prošedivělými vousy, čímž vyjadřuje svou příslušnost k larzackému kultu bio. Tradičním způsobem, bez použití pesticidů či genetických modifikací, na plošině hospodaří víc než dvě třetiny farem, což je jeden z nejvyšších podílů ve Francii.

Oficiální nálepku AB (agriculture biologique) nese ovoce i zelenina, vejce, kozí a ovčí sýry, chléb, maso a uzeniny, med, víno, a dokonce i zmrzlina. Vybrané laskominy jsou ke koupi přímo u výrobců, na letních farmářských trzích v Montredonu či Potensacu nebo v bio krámku ve městečku Millau.

Larzac neohromí lány levandule ani azurovým přílivem. Na rozdíl od mnoha kýčovitých letovisek však tento turisty neobjevený kout představuje autentický život na francouzském venkově. Místní pastis v kombinaci s pastorální mystikou náhorní plošiny je pravým balzámem na duši unavenou ruchem velkoměsta.

Jak se tam dostat
Letecky

Nejbližším mezinárodním letištěm je Toulouse (150 km), kam z Prahy létá od 49 eur Vueling.

Tip na výlet
La Couvertoirade

Středověká vesnička v jižní části Larzaku byla baštou templářských rytířů. Až vás omrzí malebné uličky, projděte se po hradbách nebo zamiřte ke kouzelnému větrnému mlýnu.

Tip na film
Leadersheep

Na podzim se v evropských kinech objeví dokumentární film o historii boje o Larzac Leadersheep (orig. Tous au Larzac), který byl úspěšně uveden na mezinárodním festivalu v Cannes.

Kde se ubytovat
Montredon

Přímo v srdci náhorní plošiny, vesničce Montredon, jsou k pronájmu pohodlné apartmány (gîtes), které byly donedávna součástí místní farmy. Cena za noc ve dvoulůžkovém pokoji je 20 _ na osobu.
Více na www.gitedemontredon.fr.

Užitečné internetové stránky

www.larzac.org informace o Larzaku, jeho historii a lidech
www.ot-larzac-vallees.fr kancelář pro Larzac a okolí
www.parc-grands-causses.fr přírodní park Grandes Causses
www.tourisme-aveyron.com stránky departmánu Aveyron

AUTOR: Vendula Havlíková