Petr Pudil: Věříme, že jsou Němci hloupí?

Rozhodnutí Německa postupně utlumit výrobu elektrické energie v jaderných elektrárnách je určitě jednou z hlavních evropských ekonomických událostí letošního roku. Ač se mnozí komentátoři přou, zda je to rozhodnutí dobré či špatné, bude v Německu platné dlouhou dobu. Německá veřejnost jej podporuje a na obzoru není nikdo, kdo by ho chtěl měnit. Naše vláda, prezident, ČEZ a řada komentátorů označují rozhodnutí německé vlády za špatné, ekonomicky nepromyšlené a také populistické. Je to skutečně tak?

Německo není na jaderné energii závislé tak, jak se může podle médií zdát. Podíl jaderné energie na spotřebě primárních energetických paliv byl v roce 2010 jen 11 procent a na výrobě elektřiny se jaderné elektrárny podílely necelou čtvrtinou. Německé "NEIN" jádru neplatí hned, přechodné období bude minimálně 10 let, teprve pak bude nutné chybějící kapacitu nahradit. Potenciál energetických úspor je v Německu menší než v Česku, proto jistě vzroste podíl zemního plynu při výrobě elektřiny. Prohlubující se spolupráce německých a ruských energetických korporací dává tušit budoucí směr německých nákupů. Rusko zjevně není na západ od nás takovým strašákem. Vývoj na trhu se zemním plynem v posledních letech významně snižuje možnosti, aby tradiční dodavatelé plynu, jako je Rusko, zvyšovali ceny.

Cestu jak dál vidí Německo v rychlém rozvoji domácích obnovitelných zdrojů, poklesu nákladů na technologie, zvyšování efektivnosti a hlavně schopnosti dokončit vývoj článků, které budou schopné elektřinu uchovávat. Je to ambiciózní plán a tradičně efektivní Němci, kteří už dnes tvoří technologickou špičku oboru, v něm nejsou sami. Investice do obnovitelných zdrojů už spustili v Číně, Velké Británii a v USA.

Nabízí se otázka, proč Češi chtějí raději stavět jaderné elektrárny a nechtějí naslouchat argumentům Němců? Myslím, že německý postoj si zaslouží mnohem hlubší diskusi, než jakou vedeme. Myslím, že iracionalita a populismus v ekonomickém rozhodovaní není v tradici poválečného Německa. Myslím, že kancléřka Merkelová nemá v ruce žádný argument, kterým by veřejnost přesvědčila, že provozování jaderných elektráren je jedinou volbou k zajištění energetických potřeb a růstu ekonomiky. Myslím, že německá volba je spíše odrazem pragmatismu a racionálním posouzením příležitostí a rizik pro německou ekonomiku. Myslím, že německé rozhodnutí výrazně ovlivní i naši ekonomiku.

V tomto kontextu nechápu, proč česká vláda podporuje další stavbu jaderných elektráren a zároveň spoléhá na dividendy od ČEZ. Pokud bude ČEZ stavět další jaderné bloky, budou si muset akcionáři utáhnout opasky a rozloučit se s dividendami na dlouhá léta. Z čeho pramení sebevědomí managementu ČEZ a vlády, že se investice do nových bloků Temelína vrátí? Chce vláda na projekt vydat záruku? Možná vláda věří tomu, že ČEZ dokáže postavit nové bloky levně. Snad. Poslední investice této společnosti do solárních elektráren dává spíše tušit, že výstavba nových bloků bude dalším semeništěm podivných obchodů a korupce. Výsledná cena takové megainvestice může změnit i finanční toky mezi ČEZ a jejími akcionáři. ČEZ nemusí být navždy jen zdrojem záplat státního rozpočtu, ale může se stát sám předmětem státní pomoci. Tedy pokud mají pragmatičtí Němci pravdu.

AUTOR: Petr Pudil
Autor je bývalý spolumajitel firmy CzechCoal. Nyní předsedá dozorčí radě firmy REN Power CZ, podnikající v oblasti alternativních zdrojů energie.