Occupy Wall Street: začátek nové Ameriky

Lidé z hnutí "Occupy Wall Street" sice byli vytlačeni z náměstíčka na dolním Manhattanu, ale to není podstatné, protože jeho aktivity a aktivity s ním spřízněných hnutí po celé zemi nejsou jen obyčejnou procházkou v parku. S největší pravděpodobností znamenají počátek nové éry v Americe. Historikové si všimli, že se americká politika vyvíjí "v dlouhých zhoupnutích". Stojíme na konci třicetileté Reaganovy éry, která vyvrcholila raketově rostoucími příjmy pro horní jedno procento a drtivou nezaměstnaností či příjmovou stagnací pro velkou část ostatních. Všeprostupujícím úkolem pro nadcházející léta je navrácení prosperity a moci oněm 99 procentům.

Před třiceti lety vynesl tehdy nově zvolený prezident Ronald Reagan osudové hodnocení: "Vláda není řešením našeho problému. Vláda je problémem." Daně pro bohaté se snížily a spolu s nimi i výdaje na veřejné služby a investice vyjádřené jako podíl na národním důchodu. Škrtům se vyhnula jen armáda a několik velkých transferových programů jako Social Security, Medicare, Medicaid a dávky válečným veteránům.

Třetí éra nerovnosti

Reaganova diagnóza byla zoufale mylná. Prezident naprosto přehlédl skutečný problém - vzestup globální konkurence v informačním věku - a bojoval se strašákem v podobě vlády. O několik desítek let později platí Amerika za tuto mylnou diagnózu daň, přičemž národ je pozoruhodně nepřipravený čelit globálním hospodářským, energetickým a ekologickým problémům naší doby.

Washington stále roztáčí reaganomiku. Federální rozpočet na nemandatorní neobranné výdaje - do kteréžto kategorie spadají dálnice, železnice, školství, profesní výcvik, výzkum a vývoj, soudnictví, NASA, ochrana životního prostředí, energetika, finanční úřady a další položky - byl seškrtán z více než 5 % hrubého domácího produktu na sklonku 70. let na dnešní zhruba polovinu. A po uzákonění rozpočtového stropu na základě srpnové dohody se domácí nemandatorní výdaje podle Bílého domu sníží do konce desetiletí na méně než 2 % HDP. Vláda zemře na fiskální udušení.

Obě strany společnými silami ochromují vládu, aby vyhověly požadavkům svých zámožných přispěvatelů na kampaň, kteří trvají na zachování nízkých daňových sazeb kapitálových zisků, nejvyšších příjmů, nemovitostí a firemního profitu. Daně z příjmu podniků vyjádřené jako podíl na HDP jsou nejnižší v nedávné historii. Bohaté domácnosti si nosí domů nejvyšší podíl na národním důchodu od dob velké hospodářské krize.

Už dvakrát v amerických dějinách ovládly Washington zájmy mocných korporací a přivedly Ameriku do stavu nepřijatelné nerovnosti, nestability a korupce. V obou případech to vyvolalo sociální a politická hnutí, která obnovila demokracii a společnou prosperitu.

První dobou nerovnosti byl "Zlatý věk" na konci 19. století - éra docela podobná dnešku, kdy obě politické strany sloužily zájmům korporátních loupeživých magnátů. Pokrokové hnutí vzniklo po finanční krizi v roce 1893. V následujících desetiletích se dostali k moci Theodore Roosevelt a Woodrow Wilson a hnutí prosadilo pozoruhodnou éru reforem: budování důvěry, zdaňování federálního příjmu, spravedlivé pracovní normy, přímou volbu senátorů a volební právo žen.

Druhým zlatým věkem byla "Báječná dvacátá léta". Propodnikatelsky zaměřené administrativy Hardinga, Coolidge a Hoovera znovu otevřely stavidla korupce a finančních excesů, které tentokrát vyvrcholily velkou hospodářskou krizí. A kyvadlo se zhouplo znovu. Program New Deal Franklina D. Roosevelta znamenal počátek období, které trvalo několik desítek let a charakterizovaly ho nižší nerovnosti příjmů, silné odbory, vysoké horní daňové sazby a přísná finanční regulace. Po roce 1981 začal Reagan tyto klíčové rysy programu New Deal jeden po druhém odbourávat.

Cesta k obnově

Je pravděpodobné, že po naší nedávné finanční kalamitě se rodí třetí pokroková éra. Ta by si měla dát za cíl tři věci. První je oživení klíčových veřejných služeb, zejména vzdělání, profesního výcviku, veřejných investic a ochrany životního prostředí. Druhou je ukončení atmosféry beztrestnosti, která podněcovala prakticky všechny wallstreetské firmy k páchání finančních podvodů. Třetí věcí je opětovné zajištění nadřazenosti občanských volebních hlasů nad dolarovými volebními hlasy ve Washingtonu.

Ani jeden z těchto úkolů se nebude plnit lehce. Partikulární zájmy jsou hluboce zakořeněné, i když wallstreetští titáni skončí ve vězení a jejich firmy zaplatí milionové pokuty za podvod. Náprava výstřelků Zlatého věku trvala v pokrokové éře 20 let. Program New Deal se celé desetiletí usilovně snažil překonat velkou hospodářskou krizi a expanze ekonomické spravedlnosti přetrvala přes celá šedesátá léta. Nová vlna reforem je přitom jen pár měsíců stará.

Mladí lidé v Zuccottiho parku a více než tisícovce dalších měst nasměrovali Ameriku na cestu k obnově. Hnutí, které stále prožívá své první dny, bude muset expandovat několika strategickými směry. Mezi akcionáři, spotřebiteli a studenty jsou zapotřebí aktivisté, kteří povedou korporace a politiky k zodpovědnosti.

Akcionáři by například měli tlačit na firmy, aby vycouvaly z politiky. Spotřebitelé by měli odepřít své peníze a kupní sílu firmám, které míchají dohromady podnikání a politickou moc. Řadu dalších kroků - akcionářský a spotřebitelský aktivismus, formulaci politiky a vedení kandidátů - nelze uskutečnit v parku.

Nové hnutí zároveň potřebuje vybudovat veřejnou politickou platformu. Tři hlavní body nové agendy mají američtí občané nastaveny absolutně správně. Jednoduše řečeno: zdanit bohaté, ukončit války a obnovit poctivou a efektivní vládu pro všechny.

A konečně bude nová pokroková éra potřebovat čerstvou a odvážnou generaci kandidátů, kteří budou usilovat o volební vítězství nikoliv prostřednictvím bohatých finančníků sponzorujících kampaně, nýbrž prostřednictvím svobodných sociálních médií. Nová generace politiků dokáže, že vítězství je možné dosáhnout na YouTube, Twitteru, Facebooku a bloggerských stránkách, nikoliv pomocí televizních spotů financovaných korporacemi.

Snížením nákladů na politické kampaně mohou sociální média vysvobodit Washington ze současného stavu endemické korupce. A kandidáti, kteří odmítnou velké šeky na kampaň, politické akční výbory, supervýbory a sdružovatele příspěvků, budou ze své pozice moci konfrontovat odpůrce, kteří jsou v područí korporací.

Ti, kdo si myslí, že chladné počasí ukončí protesty, by měli změnit názor. Nová generace vůdců právě začíná. A nová pokroková éra už začala.

Autor je ředitelem Institutu Země při Columbijské univerzitě
Jeffrey D. Sachs