Ruská ruleta o tající sever

Ve vazebních celách v ruském Murmansku se v pátek ráno probudilo třicet lidí. Jsou tam proto, že o pár dní dříve nenásilným způsobem upozornili na nebezpečný byznys s těžbou ropy v tající Arktidě a rizika, která pro tento křehký ekosystém představuje.

Týž den ve švédském Stockholmu vyšla nejnovější zpráva panelu OSN o stavu globálního klimatu. Obě páteční události se dají shrnout jedním slovem: krušné.

Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) uvádí na stovkách stránek důkazy, že protestní akce Greenpeace u ropné plošiny ruské společnosti Gazprom byla správná. Devastace jedinečného území kvůli těžbě dalších fosilních paliv v oteplujícím se světě prostě nedává žádný smysl.

V této v pořadí už páté zprávě IPCC šli vědci dál než v předchozích vydáních - ještě přesvědčivěji ukazují, jak vážný problém změna klimatu je.

Zpráva dokazuje, že na vině je spalování fosilních paliv, a potvrzuje, že času na odvrácení skutečně nebezpečných dopadů není nazbyt.

Vůbec poprvé je navíc ve zprávě IPCC vyčísleno, kolik oxidu uhličitého si můžeme dovolit vypustit, abychom proměnu globálního klimatu udrželi v přijatelných mezích: do konce století to je zhruba 1000 gigatun. Se současným tempem růstu emisí ale tento uhlíkový rozpočet vyčerpáme už během příštích 20 až 30 let. Žádoucí strategií je, aby světové emise skleníkových plynů přestaly do roku 2020 stoupat a v následujících desetiletích pak postupně klesaly k nule. To je ekonomicky i technicky možné, avšak za podmínky, že část zásob fosilních paliv zůstane v zemi.

Navzdory tomuto jednoduchému, nezpochybnitelnému faktu plánují těžebné giganty jako Gazprom nebo Shell těžit ropu a plyn i v tak citlivých oblastech, jako je ledová Arktida. Jejich byznysmodel počítá s naší další závislostí na fosilních palivech a spoléhá na to, že vlády budou i nadále chránit jejich problematické podnikání. Mají obavu, že protesty, jako byla akce Greenpeace v Pečorském moři, přitáhnou mezinárodní pozornost k hazardním závodům o těžbu v Arktidě. Nicméně pravda je, že svět potřebuje více, nikoli méně pozornosti vůči této šílené chamtivosti.

Je absurdní, že v situaci, kdy existují přesvědčivé důkazy o ohrožení našeho životního prostředí, jsou lidé, kteří na to upozorňují, drženi ve vazbě. Jejich jediným prohřeškem byla snaha ukončit ruskou ruletu, kterou ropné společnosti s Arktidou hrají. Poslední zpráva IPCC jen podtrhuje, proč si zaslouží respekt a uznání, nikoli pobyt v murmanských věznicích.

Klára Sutlovičová, Greenpeace ČR
V rubrice Dopisy a e-maily uveřejňujeme reakce, které vyjadřují názor čtenářů.