Revoluce ve zpracování odpadu? Mikrovlnný reaktor rozloží pneumatiky i zvířecí exkrementy

Generální ředitel firmy v rozhovoru popisuje funkci a byznys kolem reaktoru.

Jednou z novinek odtajněných na strojírenském veletrhu v Brně je i nově zpracovaný uBTL reaktor, který mění vstupní produkt biomasu a odpady na využitelné lehké oleje nebo vysoko hodnotné uhlí.

Reaktor používá mikrovlnnou technologii, u které lze nastavit míru záření, stejně jde korigovat i rychlost otáček podle povahy vstupního produktu.

Na veletrh ho přijel prezentovat i generální ředitel společnosti Šmeral Vladimír Novák. Na projektu spolupracuje s německou firmou Bionic Laboratories.

Jak vznikla spolupráce s německou firmou Bionic Laboratories?

Reaktor je výsledkem česko-německé spolupráce. Je to projekt, který jsme dělali bez pomoci státu, z vlastních zdrojů. Od prvního dne do dneška trvá spolupráce s firmou Bionic tři a půl roku. Spolupráce vznikla tak, že jsme hledali výrobek, který by se dal vytvořit opakovaně.

V té době jsem zjistil, že existují tři německé technologie, které se zabývají podobným řešením problémů budoucnosti.

První velmi rychle přestala fungovat, druhá, založená na plazmě, se ukázala, že je velmi technicky složitá. Ta třetí byla v plenkách a ta mě zaujala nejvíc. Takže jsem měl možnost být u začátku a projekt mě baví o to víc, že jsem se na něm technickým řešení podílel sám. Jsem původem technik a na reaktoru vidím své technické nápady, moje technické řešení. Proto mě to baví.

Ta technologie je v zásadě velice jednoduchá. Pracuje v podtlaku. Připodobnil bych to okamžiku, kdy jste na vrcholu Mount Everestu a voda se vám bude vařit přibližně při 40 stupních. Energie potřebná pro odpaření je menší, minimální. Druhé, co využíváme, je, že energii dopravíme pomocí mikrovlnného záření. Dále v technologii máme katalyzátor, který zlepšuje celý proces rozkladu i efektivnost.

Zpracujeme téměř jakoukoli látku, z ní odpaříme uhlovodík, takže výstupem je uhlík, uhlovodík a samozřejmě voda. Pokud je uhlík vyroben z biomasy, získá speciální schopnost. Spojením s dalším německým patentem dokážeme zpracovat i takovou látku, která je pro zemědělství nebezpečná.

Třeba prasečí kejda, kterou na to pole nemůžete vylít, nebo slepičí trus. Je problém tyto látky zlikvidovat. Když vezmeme uhlík, přidáme prasečí kejdu, biomasu jako listí, trávu a přidáme zvláštní bakterie a houby, vznikne biohnojivo. To ve spojitosti s uhlíkem zvýší úrodnost.

Je to ověřené, zkoušeli jsme to v Ghaně. Půdu a rostliny takto ošetřené není potřeba tolik zalévat. Tímto procesem míříme na severní Afriku, Indii, kde je problém s vodou. Míříme i do oblastí, kde jsou velké chovy vepřů a kuřecího. Kde zmíněné exkrementy jsou a je potřeba je nějak řešit.

Co dalšího umí vaše technologie zpracovat?

Komunální odpady - samozřejmě tříděné, to znamená, že nejede třeba o cihly. Plast tam například může být, ale pouze určitý podíl. Pak by tam měla být nějaká biomasa. Zlikvidovat umíme i pneumatiky. Jinak jsme testovali ještě likvidaci pozůstatků ropných havárií. Naprosto bez problémů. Dokonce jedna nadnárodní pojišťovna se na nás obrátila, jestli bychom jí nepostavili do kontejnerů zařízení, které by svým klientům, kteří mají takovou havárii, dovezla na místo. Tam by vše vyčistili a vrátili zpátky. Ta technologie má řadu možností využití.

Existuje už na trhu něco podobného?

Vzhledem k velkému zájmu, například Indů, Švédů, Němců, Jihoafričanů, Brazilců či Rusů, se zdá, že asi na trhu není nic srovnatelného.

Kolik reaktorů už jste vyrobili?

Dva, jeden u nás testujeme, druhý už má svého zákazníka, který ho koupil a bude ho využívat v Latinské Americe. V oblasti, kde ho chce využít, jsou k dispozici asi dva miliony tun biomasy, kterou je potřeba zpracovat. Dřív biomasu likvidovali tak, že ji spálili, což je zločin, protože oxid uhličitý jde do ovzduší. Druhá možnost je ji nechat shnít. I tak se uvolňuje oxid uhličitý. Naše technologie ho zlikviduje a navíc vytvoří uhlík, který se může vrátit do procesu, a olej.

Co plánujete do budoucnosti?

Naše zařízení je experimentální, má příkon 54 kW, cílové zařízení bude mít příkon 480 kW. Neaspirujeme na to, abychom zařízení vyráběli celé. Chceme s naším německým partnerem vyrábět srdce reaktoru, to ostatní nechť vyrobí místní průmysl jednotlivých odběratelských zemí. Doprava ze středu Evropy na druhý konec světa je tak drahá, že to nemá smysl. Navíc při zapojení místního průmyslu je daleko větší šance na úspěch.

Kolik reaktor bude stát?

Cena průmyslového velkého stroje se bude pohybovat někde mezi 5 až 7 miliony eur. Je to otázka vybavení.

Za jak dlouho plánujete vrácení investice?

Investice se vrátí v tom, že vytížíme společnost rovnoměrně. Předpokládáme nárůst zaměstnanosti a zřejmě nebudeme schopni všechno sami zorganizovat, takže si možná vytvoříme další dceřinou společnost, která se bude zabývat servisem atd. V tomto okamžiku jsme to ale neřešili, to až za pochodu.

Zařízení testujeme, je koncipované tak, aby pracovalo non-stop. Musí najet na stanovenou teplotu, atd.

Cílové zařízení by mělo zpracovat podle našich testů minimálně tři tuny vsázky, ze které může vyrobit podle toho, co tam dáte, třeba jeden a půl tisíce litru oleje, 20 procent bude vody. Nemusí to mít ale úplně vypovídající schopnost, laboratorní výsledky se mohou od skutečnosti lišit.