Mars se stane novou Zemí

Mars a Venuše jsou nejblíže, zatím ovšem nabízejí podmínky podobné peklu. A tak by bylo nutné je změnit. Říká se tomu terraforming a návrhy, jak na to, už existují.

Když Jan Neruda ve svých Písních kosmických konstatoval, že "Země je nám malá", žilo na naší planetě asi půldruhé miliardy obyvatel. Sotva mohl tušit, že o necelé století a půl později budou jeho verše platit doslova: na Zemi žije přes sedm miliard lidí a každý rok přibude dalších 134 milionů. Ještě ke všemu začínají docházet zdroje. Jsou ale i jiné důvody, proč osidlovat další planety.

"Životu na Zemi stále více hrozí, že bude zničen nějakou katastrofou, změnou klimatu, jadernou válkou, geneticky vyšlechtěným virem či jinými nebezpečími, o kterých jsme dosud nepřemýšleli," tvrdí známý fyzik Stephen Hawking. "Přežití lidstva proto závisí na jeho schopnosti najít si nový domov jinde ve vesmíru."

Návrat ztraceného ráje

Venuše je sice blíž než Mars a má se Zemí skoro shodné rozměry i geologickou stavbu, podmínky na povrchu se ale našemu světu vůbec nepodobají. Pro terraforming je proto vhodnější Mars, který je sice malý (oproti Zemi má poloviční průměr), ale den tam trvá skoro stejně dlouho a na planetě jsou velké zásoby vody v podobě ledu. Střídají se tu také roční období stejně jako u nás - jen s tím rozdílem, že rok trvá skoro dvakrát déle než na Zemi.

"Mars je nový svět," tvrdí propagátor kolonizace rudé planety a zakladatel společnosti Mars Society Robert Zubrin. "Jednoho dne tam budou žít miliony lidí."

Než k tomu ale dojde, bude třeba vyřešit řadu problémů. Průměrná teplota se pohybuje okolo minus 50 stupňů Celsia a nad nulu vystupuje jen zřídkakdy - na Zemi vykazuje podobné podmínky pouze vnitrozemí Antarktidy. Ještě horší je, že atmosférický tlak na povrchu je stejný jako ve výšce třicet kilometrů nad Zemí. Tamní vzduch se skládá především z oxidu uhličitého. Mars nemá vlastní magnetické pole ani ozonovou vrstvu, takže nebezpečné kosmické paprsky i ultrafialové záření nerušeně pronikají až k povrchu.

Ale tak tomu nebylo vždy. Data získaná automatickými sondami naznačují, že kdysi se podmínky na Marsu od pozemských příliš nelišily: před několika miliardami let tu bylo mnohem tepleji, po povrchu tekla voda, část planety zřejmě pokrýval oceán. Nejde tedy o "nic víc" než vrátit planetu do "původního" stavu.

V počátečních fázích u toho ani nemusí být lidé - prvními "osadníky" se nejspíš stanou roboti, po nich budou následovat mikroorganismy. V ideálním případě tak najdou kolonisté Mars ve stavu, který sice pořád ještě bude mít daleko do Ameriky před připlutím lodi Mayflower, ale bez těžkých skafandrů už se nejspíš obejdou.

Čekání na první déšť

Ze všeho nejdřív bude zřejmě potřeba zvýšit na planetě teplotu a atmosférický tlak. Nastartovat tento proces přitom možná může být mnohem snadnější, než se na první pohled zdá. V polárních čepičkách a podpovrchových vrstvách půdy je velké množství nejen vodního ledu, ale také zmrzlého oxidu uhličitého. Stačí zvýšit teplotu o několik stupňů, aby začal sublimovat a atmosféra houstla. Oxid uhličitý je skleníkový plyn - a to, co vadí na Zemi, na Marsu začne pracovat pro člověka. Skleníkový efekt povede k dalšímu zvýšení teploty a to zase k většímu uvolňování plynu a vodní páry.

Mars by mohla v této fázi ohřívat velká zrcadla na oběžné dráze. Ještě snadnější by bylo pokrýt část povrchu planety černým prachem, který by sluneční svit měnil na teplo. Rychlý nárůst teploty by také mohla vyvolat srážka s dobře nasměrovaným asteroidem.

Někteří vědci navrhují využít plyny, které dokážou vyvolat mnohem věší skleníkový efekt než oxid uhličitý, například metan. Ještě účinnější by byl tetrafluormetan či hexafluorid síry. Vyráběly by je speciální reaktory obsluhované roboty - pokud se ovšem na Marsu podaří najít výchozí suroviny.

Na Marsu se tak postupně objeví hustá oblaka, červená obloha se změní na modrou. Z nebe se spustí první déšť a na dně proláklin vzniknou vodní plochy. Pak přiletí sondy, které vysadí odolné mikroorganismy. Jejich hlavním úkolem bude přeměnit oxid uhličitý v atmosféře na kyslík a organické sloučeniny, které zúrodní půdu. Obsah kyslíku bude možné dál zvyšovat i při výrobě železa a dalších konstrukčních materiálů z oxidů, které jsou obsaženy v půdě planety.

Skutečně vyhráno bude mít kolonie na Marsu teprve tehdy, až se stane nezávislou na Zemi - a až bude moci staré vlasti prodávat něco, co jí chybí. Předpokládá se, že těžiště tamní ekonomiky bude spočívat ve využití surovinových zásob v kombinaci s nízkou gravitací. Je tedy možné, že Mars se jednou stane hlavním přístavem při dalším dobývání sluneční soustavy.

Nefritový králík se pase na Měsíci

Zatímco osídlování a využití Marsu je věc vzdálené budoucnosti, podstatně bližší Měsíc láká vědce mnohem víc. Pouhých několik dní cesty od Země nabízí Měsíc neomezené množství energie i surovin, a také nízkou gravitaci, která umožní materiál a polotovary snadno dopravovat na Zemi či jinou planetu - bez problémů s ochranou životního prostředí. Spojené státy americké z nepochopitelných důvodů dobývání Měsíce ze svých plánů téměř vypustily, o to víc se ale snaží Čína. Naposledy to dokázala 1. prosince, kdy vypustila sondu Change 3, která na přirozené oběžnici Země uplynulou sobotu vysadila dálkově ovládané vozítko (rover) nazvané Yutu (Nefritový králík). Change je v čínské mytologii bohyně Luny, jíž dělal nefritový králík společníka.

Přistávací modul sondy má hmotnost 1200 kilogramů, šestikolový rover 120 kilogramů. Vybavený je kamerami, které umožňují přímý přenos záběrů jeho jízdy v reálném čase, spektrometry pro analýzu hornin a geologickým radarem. Energii mu dodávají solární panely. Předpokládá se, že během tříměsíční mise urazí asi deset kilometrů. Další kamery a vědecké přístroje jsou instalovány na přistávacím modulu.

Vypuštění roveru Change 3 je součástí široce koncipovaného programu výzkumu Měsíce, na který Čína vyčlenila značné prostředky. Číňané se netají tím, že jim jde především o využití lunárních surovin. Kromě těch tradičních se zajímají rovněž o izotop helium 3, který by se mohl stát ideálním palivem v termojaderných fúzních elektrárnách budoucnosti. Trvalá přítomnost Číňanů na Měsíci ale může mít i vojenský význam.

V rámci lunárního programu Change Čína postavila několik sledovacích a komunikačních stanic a vypustila dva satelity obíhající Měsíc: roku 2007 to byl Change 1, o tři roky později Change 2. Po současném roveru Yutu by okolo roku 2017 měla následovat sonda, která přiveze na Zemi vzorky hornin. Čínská pilotovaná expedice na Měsíc odstartuje někdy po roce 2025. Později chtějí Číňané na Luně vybudovat stálou základnu.

Jan A. Novák