Úloha meteorologa v dnešní počítačové době

Diskuse o roli forecastera velmi živě probíhá už několik let. Z historického pohledu směřují tendence této práce k interpretaci numerických modelů počasí s tím, že meteorolog k nim dává přidanou hodnotu v podobě svých zkušeností. Přesnost modelové simulace vývoje počasí ovšem rapidně vzrůstá, takže se objevují myšlenky, že předpovědi počasí lze automatizovat, že mohou být sestaveny a vypublikovány strojově. Zmíněná přidaná hodnota zkušeností forecastera má proto postupně stále nižší hodnotu; je možné, že v budoucnu nebudou provozní meteorologové potřeba vůbec a meteorologická práce bude soustředěna jen na zlepšení modelování.

To ovšem vyžaduje velmi hlubokou matematicko-fyzikální erudici. Prameny uvádějí, že práce provozního meteorologa se v budoucnu změní jen na operace s tabulkami a čísly, na dokumentaci a vyhodnocování (Lang Will, 2010). Taková tendence samozřejmě působí demoralizujícím pocitem na vysoce kvalifikované odborníky v meteorologii, uvádí pramen. Nicméně pro provozovatele meteorologické služby to znamená úspory v nákladech při současném zvyšování efektivity služby. Je proto potřebné uplatnit některá klíčová témata při dalším rozvoji meteorologické služby, zaměřená na interpretaci předpovědí, rozhodování a komunikaci:

- určit nejvhodnější uplatnění výkonu meteorologa a numerického modelu v každém vztahu mezi meteorologickou službou a jejím uživatelem.
- najít nejlepší roli meteorologa, zejména posilovat kontakt s uživatelem a využívat přitom expertní dovednosti forecastera.
- potlačit rutinní práci, zbavit se neúčelných pracovních postupů zejména tam, kde to lze nahradit automatem.
- minimalizovat zásahy meteorologa do výstupních produktů modelu, např. vnášení vlastních názorů forecastera do výsledků numerické předpovědi v případě vysoce pravděpodobného naplnění předpovědi.
- využívat co nejlépe vědy v rostoucí automatizaci, silnějším propojení s operativní předpovědí a post-procesových technikách.
- využívat nové technologie pro nové vědecké postupy a umožnit jak tradiční, tak moderní předpovědní metody.

Lidské i technologické prvky mají v současné době značně sílící roli při předpovídání počasí. Lidský faktor se nadále uplatňuje tam, kde technika nestačí. V budoucnu nebude význam zmíněné přidané hodnoty spočívat ve zpřesňování modelových výsledků simulace počasí, jak je tomu dnes. Tato přidaná hodnota se přesune do vývoje modelů a post-procesu.
Produkce předpovědí bude tak automatizovaná, jak jen to bude možné.

Některé předpovědní služby budou moci být zautomatizované úplně. Meteorolog bude do tohoto automatického procesu vstupovat jen v některých specifických případech, kdy bude zapotřebí využít jeho zkušeností a znalostí, například volbou, zda výpočet modelu proběhne výhradně automaticky anebo budou vstupní data alternativně upravena meteorologem, když bude mít zato, že tím zvýší kvalitu výsledku. Pramen (Lang Will, 2010) to přirovnává k jízdě dítěte na bicyklu - když je to ještě potřeba, má kolo pomocná kolečka po stranách, aby dítě při ztrátě rovnováhy nespadlo; jakmile pomine obava, kolečka mohou být odmontována.

Důležitost role forecastera je spolehlivě prokázána tam, kde je potřeba jeho poradní hlas např. při extrémních situacích v době, kdy je potřeba udělat určitá opatření proti nepříznivým dopadům počasí. Roste proto důležitost operativních meteorologů ve varovných systémech, civilních i vojenských. Meteorolog také musí hlídat výstupy modelu a díky své vědecké erudici umět ihned rozpoznat chyby v automatické předpovědi, a upozorňovat na ně. V tomto případě však také narůstá risk chybné interpretace modelu, což klade zvýšené nároky na kvalitu meteorologa.

Budoucí vývoj práce meteorologa se tedy bude přesouvat od produkce předpovědí (které zastanou počítače) k jejich správné interpretaci a ke komunikaci s uživateli. Provozovatelé meteorologických služeb si proto musejí být jisti, že meteorologové ve službě jsou schopni podávat okamžité a kvalifikované informace uživatelům a přizpůsobovat svoji práci měnícím se okolnostem.

Většina hlavních evropských meteorologických služeb se shoduje v tom, že značně nabydou na významu expertní systémy, užité zejména pro urgentní varování v tzv. nowcastingu. Počítače vyhodnotí radarová, družicová data, čítač bleskových výbojů, i data z pevných a mobilních pozemních stanic, a vydají varování v případě výskytu nebezpečného povětrnostního jevu.

Např. německá povětrnostní služba Deutscher Wetterdienst vytváří třístupňový varovný systém, který zaručuje zpřesňování předpovědi určitého jevu s tím, jak se přibližuje čas jeho předpokládaného výskytu. První úroveň varování znamená avízo jevu 3 až 7 dní před jeho výskytem, vydává se v celostátním územním měřítku centrální meteorologickou služebnou. Druhá úroveň znamená zpřesněné varování 12 až 48 hodin před očekávaným jevem v měřítku dané spolkové země a je distribuovaná příslušnou regionální meteorologickou služebnou. Třetí úroveň pak představuje bezprostřední varování, vydávané pro 350 okresů místní regionální meteorologickou službou.

Zřejmá je tedy tendence k tomu, že stav počasí vypočte počítač na základě matematického modelu, zatímco meteorolog bude výsledky tohoto výpočtu interpretovat uživatelům. Hlavní úloha meteorologa bude spočívat ve varování před nebezpečnými povětrnostními jevy. Důležitou roli v tomto procesu hraje také systém regionalizace meteorologické práce, kdy centrální předpovědní služba avízuje obecnější předpoklady vývoje počasí a regionální pobočky pak v časově kratším horizontu tyto předpovědi zpřesňují a upravují na místní poměry.

DROJ: ČHMÚ, The European Forecaster, 5/2010