NYT: Vědce zaskočil objev trpasličích žiraf

S průměrnou výškou přibližně 16 stop (4,8 metru) jsou žirafy nejvyššími savci na Zemi. I ta nejnižší je dvakrát vyšší než průměrný profesionální basketbalista. Takže když vědec Michael Brown z Nadace pro zachování žiraf (GCF) a Smithsonova institutu pro zachování druhů (SCBI) s kolegy narazili v roce 2015 v ugandském národním parku Murchisonovy vodopády na žirafu núbijskou, která měřila jen devět stop a čtyři palce (2,8 metru) byli zaskočeni, napsal The New York Times.

"Prvotní reakce byly pochyby," vzpomíná Brown. Krk zvířete, které dostalo přezdívku Gimli, byl typicky dlouhý, ale jeho nohy nikoli. Vypadalo to, jako kdyby někdo usadil hlavu a krk žirafy na koňské tělo.

O tři roky později byl objeven na soukromé farmě v Namibii samec žirafy angolské (dostal jméno Nigel), který měřil přes osm stop (přes 2,4 metru). Poté, co rozměry obou jedinců změřili a analyzovali, mohli vědci přijít s jediným vysvětlením: nanismus (porucha způsobující malý vzrůst).

Ačkoli se vědělo, že se objevuje u lidí a u domácích zvířat jako jsou psi, krávy nebo prasata, nanismus je jen zřídka pozorován u divokých zvířat a toto bylo vůbec poprvé, co byl nalezen u žiraf.

Objev, jenž vědci oznámili v článku publikovaném minulý měsíc v časopise BMC Research Notes, přináší výzkumníkům unikátní příležitost studovat projev nanismu u volně žijících divokých zvířat.

Když začaly fotografie trpasličích žiraf kolovat na internetu, mnoho lidí se domnívalo, že snímky jsou zfalšované. "Zprvu jsem tomu nevěřil. Myslel jsem, že to bylo upraveno ve photoshopu, abych byl upřímný," uvedl David O'Connor z organizace Zachraňte teď žirafy a Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN).

Po srovnání rozměrů obou dospělých samců trpasličích žiraf s jedinci podobného věku, se ukázalo, že mají mnohem kratší nohy.

Více než polovina ve volné přírodě žijících žiraf zemře dříve, než se dožije dospělosti, takže fakt, že Gimli i Nigel přežili, naznačuje, že jejich kondice nesnížila jejich schopnost přežít. Nicméně jejich výška skoro dozajista činí mnoho aspektů jejich života těžkými. "Je snadné si představit, jak je to může činit mnohem více citlivé vůči predátorům, jelikož jim schází schopnost efektivně běhat a kopat, což jsou dvě z nejvíce účinných obranných taktik žiraf," uvedl Brown. "Kromě toho, vzhledem k mechanice páření u žiraf, se domnívám, že pro oba tyto samce by páření bylo fyzicky náročné," dodal Brown.

Příčina tohoto nanismu zůstává tajemstvím. Ačkoli náhodné mutace mohou tento stav vyvolat, nanismus u zvířat žijících v zajetí je spojován s příbuzenským křížením a nedostatkem genetické rozmanitosti. Zda tyto faktory ovlivnily nanismus u Gimliho a Nigela, není jasné.

Populace žiraf, do níž patří i Gimli, ke konci 80. let minulého století významně poklesla a v jednu chvíli se zmenšila na 78 jedinců. V současné době čítá více než 1500 kusů. Pro určení toho, zda nedostatek genetické rozmanitosti způsobil Gimliho stav, je zapotřebí další výzkum.

Ačkoli vědci vědí o žirafách, ve srovnání s dalšími ikonickými savci, velmi málo, tak si jsou vědomi, že tato zvířata mají problém. Úbytek přirozeného prostředí a pytláctví snížil jejich počet za posledních 30 let odhadem o 40 procent a některé poddruhy, včetně žiraf núbijských, jsou kriticky ohrožené. Ve snaze zvrátit jejich úbytek Brown a další vědci provádějí průzkumy a volně žijící žirafy monitorují. "Průzkumy populace jsou klíčovou součástí naší mise snažící se vyvinout účinné strategie pro zachování druhů, které jsou založeny na poctivé vědě," dodal Brown.

Zatímco Nigel byl spatřen během jednoho z průzkumů v červenci 2020, Gimliho nikdo neviděl od března 2017. Vědci ale doufají, že oba žirafí samci se brzy zase ukážou.